Španělské pobyty míří k SDEU

O legalizaci pobytu ve Španělsku požádalo před koncem červnové lhůty více než 1,17 milionu lidí, tedy více než dvojnásobek původního odhadu vlády (Crónica Global, The Guardian). V takovém rozsahu se o pracovní regularizaci v Evropské unii už roky nepokusil žádný členský stát. Španělský nejvyšší soud nyní zvažuje, zda se obrátí na Soudní dvůr EU, nejvyšší soudní instanci Unie, s otázkou, zda je program slučitelný s unijním právem (El Español). Pokud by se Soudní dvůr věcí zabýval, jeho výklad by zavazoval všechny členské státy a vymezil by, kam až může vláda zajít při legalizaci lidí pracujících bez řádného statusu ve chvíli, kdy sousední země staví svou migrační politiku na tvrdších návratech.

Jedna klauzule, dva výklady

Spor se točí kolem jediného ustanovení návratové směrnice EU, tedy předpisu z roku 2008, který stanovuje společná pravidla pro vyhošťování lidí bez oprávněného pobytu. Článek 6 odst. 1 říká, že státy „vydají rozhodnutí o navrácení“ každému, kdo na jejich území pobývá neoprávněně. Článek 6 odst. 4 jim ale umožňuje udělit povolení k pobytu z „humanitárních, soucitných nebo jiných důvodů“ a návratové rozhodnutí nevydat. Také příručka Evropské komise k návratům uvádí, že země může „kdykoli“ udělit povolení k pobytu osobě, která na jejím území pobývá neoprávněně (Directive 2008/115/EC, Commission Return Handbook).

Španělská vláda v tom vidí dostatečný právní prostor. Odpůrci namítají, že článek 6 odst. 4 je pojistka pro jednotlivé případy, nikoli povolení pro více než milion lidí najednou. Pokud nejvyšší soud položí předběžnou otázku, tedy využije postup, jímž se vnitrostátní soud obrací na Soudní dvůr EU kvůli výkladu unijního práva, verdikt určí hranice tohoto ustanovení pro všechny členské státy (El Debate).

Evropa čte stejný příběh skrze různé obavy

V Německu se španělský program vykládal hlavně jako pracovní téma. Pozornost se soustředila na snahu Madridu převést pracovníky ze šedé ekonomiky ve stavebnictví, zemědělství a domácí péči do zaměstnání, z něhož se platí daně a pojištění (taz).

Německé texty zároveň přesně oddělovaly, co španělské povolení k pobytu skutečně dává. Podle schengenských pravidel umožňuje španělská pobytová karta krátkodobý pobyt v ostatních zemích prostoru bez hraničních kontrol, a to nejvýše 90 dní. Neotevírá však pracovní trh jiného státu (FAZ, Schengenská prováděcí úmluva, čl. 21). Rakousko by tedy tyto pracovníky nemuselo hned pustit na svůj trh práce.

Rakouská FPÖ, krajně pravicová Svobodná strana Rakouska, která nyní vede koalici, si z toho přesto vzala opačný závěr. Španělský model označila za „volnou jízdenku do Schengenu“ a „magnet pro azyl“ (Krone). Takový rámec slévá dohromady motivaci k příjezdu, další pohyb po Evropě i důvěryhodnost návratové politiky. Konkrétní právní riziko je přitom slabé: širší práva mobility vznikají až po letech nepřetržitého pobytu podle unijní směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech, nikoli z prvního ročního španělského povolení.

Itálie zasadila Španělsko do vlastní debaty o vymáhání pravidel. Ministr vnitra Matteo Piantedosi popisuje migrační a azylový pakt EU, tedy balík z roku 2024, který mění evropská pravidla pro azylové žádosti a návraty, jako posun k přísnějšímu vymáhání (Avvenire). Z římského pohledu tak španělská regularizace vypadá jako opačný model.

Administrativní tíhu nese Katalánsko

Největší nápor dopadá na Katalánsko. Region přijal více než 257 000 žádostí, nejvíce ze všech autonomních společenství, a samotná provincie Barcelona jich eviduje přes 192 000 (Crónica Global). Barcelonští advokáti varují, že hlavním rizikem kolapsu je nedostatek termínů na cizineckých úřadech.

Portugalsko ukazuje, co se stane, když kapacita úřadů nestačí tempu regularizace. Jeho vlastní program zformalizoval pobyt statisíců lidí, jenže kvůli nevyřízeným žádostem zůstávali mnozí měsíce bez platných dokladů. Podle serveru ECO v roce 2025 vypadlo ze systému sociálního zabezpečení více než 162 000 zahraničních pracovníků, aniž se znovu objevili v aktivní registraci. Regularizace může převést skutečnou práci do legální ekonomiky, ale jen pokud stát dokáže žádosti dost rychle proměnit v použitelný status. Jinak vytváří nový druh čekárny.

Právní otázka pro Soudní dvůr EU by byla úzká: dovoluje článek 6 odst. 4 masovou regularizaci, nebo jen výjimky posuzované případ od případu? Politická otázka je širší. Španělsko testuje, zda velký členský stát EU může ve velkém legalizovat neregulérní práci, zatímco jeho sousedé investují politický kapitál do návratů. První odpověď mohou dát soudci. První selhání, pokud přijde, bude vidět ve frontách na termíny.