Cla za ruskou energii míří na Maďarsko

Americký Senát schválil 7. srpna poměrem 86 ku 11 sankční návrh zákona vůči Rusku a Íránu, který umožňuje uvalit cla až 100 % na zboží z pěti největších odběratelů ruské ropy a plynu. Část evropského zpravodajství o hlasování psala, jako by už šlo o platné opatření. Nejde. Návrh musí ještě projít Sněmovnou reprezentantů, která má do září přestávku, a poté ho musí podepsat prezident. Dokud se nestane obojí, žádné clo nikomu nevzniká.

Samotná konstrukce hrozby ale má význam už teď. Míří totiž na ty členské státy EU, které ruskou energetickou vazbu odbourávají nejpomaleji.

Návrh země seřadí a pak na ně uvalí cla

Návrh zákona nejmenuje konkrétní státy. Zavádí pořadí: prezident by mohl uvalit cla až 100 % na dovoz z pěti zemí, které za předchozích dvanáct měsíců nakoupily nejvíce ruské ropy nebo zemního plynu (Congress.gov). Seznam se má aktualizovat každých 180 dní. Samostatné ustanovení umožňuje cla až 500 % na zboží dovážené přímo z Ruska.

Z plynového seznamu mohou země vypadnout, pokud dovážejí méně než 15 % celkového ruského vývozu plynu a zároveň tuto závislost aktivně snižují. Prezident si navíc ponechává možnost udělit výjimku, pokud by clo bylo v rozporu s národním zájmem USA (CBS). Kongres by tak Bílému domu dal nástroj, nikoli příkaz. Konečnou výši cel by určovala administrativa, nebyla by pevně daná textem zákona.

Maďarsko a Slovensko jsou nejblíž zásahu

V EU jsou nejvíce vystavené státy, které stále odebírají ruskou ropu ropovodem Družba, tedy sovětskou trasou vedoucí z Ruska přes Bělorusko do střední Evropy. Když Brusel v roce 2022 zakázal dovoz ruské ropy po moři, pro ropovody ponechal výjimky. Maďarsko a Slovensko jsou dvě členské země, které je stále využívají. Evropská komise říká, že s oběma vládami pracuje na diverzifikaci, ani jedna však nepředložila konkrétní datum odchodu od těchto dodávek.

Maďarsko by se do první pětice dostat mohlo. Návrh se ale ptá na něco jiného, než o čem se obvykle vede maďarská debata. Nerozhoduje podíl ruské energie v maďarském energetickém mixu, nýbrž podíl Maďarska na celkovém ruském vývozu plynu. To jsou velmi odlišná čísla. Plynová výjimka proto může Budapešť v této části ochránit.

U Slovenska je riziko přímočařejší. Rafinerie Slovnaft stále zpracovává ropu z Družby, Gazprom zůstává největším dodavatelem plynu na Slovensko a vláda nemá časový plán náhrady.

Belgie je užší případ. V červenci pocházel veškerý LNG, tedy zkapalněný zemní plyn dovážený tankery, který dorazil do Belgie, z Ruska. Většina tohoto plynu ale přes terminál Zeebrugge pokračuje dál na reexport a nejde o belgickou spotřebu. Pokud by americký žebříček počítal vyložené náklady, a nikoli konečné využití, mohli by belgičtí vývozci čelit clům za energii, kterou jejich země ve skutečnosti nespálila. Riziko stojí na tom, jak administrativa vyloží pojem „odběratel“.

Maďarsko rozhoduje o energii, obchodní dopad řeší Brusel

Obchodní politika je podle Smlouvy o fungování EU výlučnou pravomocí Unie. Obchodní podmínky tedy může vyjednávat a případná protiopatření přijímat jen Brusel, nikoli jednotlivé členské státy. Maďarsko ani Slovensko si s Washingtonem nemohou domluvit vlastní režim. Pokud americké clo zasáhne maďarský nebo slovenský vývoz, odpověď přejde na Brusel. Ten by pak hájil země, jejichž závislost na ruské energii velká část Unie považuje za slabé místo.

Senátní návrh působí jako vnější tlak na problém, který Brusel nedokázal vyřešit po jednotlivých státech. Evropská komise dosud pracovala s výjimkami a harmonogramy. Washington přidává hrubší pobídku: kdo dál kupuje ruskou energii, vystavuje nákladům své vývozce.

Tento tlak už existuje. Maďarští a slovenští exportéři, kteří do USA posílají auta, stroje nebo chemické výrobky, musí nově počítat s plánovacím rizikem. Ceny ve smlouvách, načasování dodávek i celní nejistota se mění ve chvíli, kdy se stoprocentní clo stane reálnou možností, i když zatím neplatí. Vlastní sankční nástroje EU takový typ obchodní nejistoty nevytvořily.

Zda Sněmovna reprezentantů návrh schválí, zůstává otevřené. Mechanismus průběžného žebříčku, aktualizovaného každého půl roku, ale znamená, že otázka pro Budapešť a Bratislavu už není jen politická. Od této chvíle je i obchodní.