12 států nestíhá migrační prověrky

Za devět dní, 12. června, začne ve všech 27 členských zemích závazně platit unijní pakt o migraci a azylu. Deset nařízení, roky vyjednávání a jeden společný termín. Pakt mění evropský azylový systém od příjezdu až po vyhoštění: poprvé zavádí jednotné postupy a povinné sdílení zátěže. Francie dosud nezveřejnila národní předpisy, bez nichž pravidla nepůjde uplatňovat. Španělsko začne vymáhat zkrácené lhůty pro odvolání, aniž by tomu přizpůsobilo soudní rámec. Itálie nezveřejnila svůj prováděcí plán. Devět členských států zatím neotestovalo IT systémy pro Eurodac, společnou biometrickou databázi, na níž celý režim stojí (ETIAS.com). Pravidla tedy přicházejí dřív než aparát, který je má nést.

Sedmidenní kontrola, rozhodnutí do dvanácti týdnů

Na vnější hranici EU má pakt přinést rychlost. Každý, kdo na ni dorazí, musí do sedmi dnů projít kontrolou, včetně sběru biometrických údajů od šesti let věku (Evropská komise). Žadatelé ze zemí, u nichž uspěje méně než 20 % azylových žádostí, spadnou do zrychleného hraničního řízení: první rozhodnutí i odvolání se mají vejít do 12 týdnů. Po tuto dobu se budou právně považovat za osoby, které na území EU nevstoupily (CGRS Belgium).

Nová je také povinná solidarita. Státy v první linii, tedy Itálie, Španělsko, Řecko nebo Kypr, mohou požádat ostatní země EU o pomoc. Ty musí reagovat buď přemístěním žadatelů o azyl, platbou zhruba 20 000 EUR za každého člověka, kterého odmítnou převzít, nebo vysláním personálu a techniky. První solidární fond pro období od června do prosince 2026 počítá s 21 000 přemístěními nebo 420 mil. EUR (francouzský Senát). Maďarsko a Slovensko nepřislíbily nic.

Podle vlastní zprávy Evropské komise o připravenosti, zveřejněné 8. května, mělo potřebnou infrastrukturu a personál pro vstupní kontroly jen 15 z 27 členských států (Evropská komise, ETIAS.com). Bezplatná právní pomoc, kterou pakt vyžaduje, nebyla dostupná v šesti zemích včetně Řecka a Itálie, tedy států oficiálně označených za země pod akutním migračním tlakem. Nezávislý mechanismus pro sledování základních práv na hranicích nebyl funkční v Belgii, Maďarsku, Itálii ani na Maltě (Evropská komise).

Tři země, tři právní mezery

Ve Francii vláda parlament zcela obešla. S využitím článku 38 ústavy, který kabinetu na omezenou dobu umožňuje vydávat předpisy formou ordonancí, přepsala zhruba 40 % imigračního kodexu. Levice i pravice protestovaly, každá z opačných důvodů, a oběma vadilo i samotné obejití parlamentu (Le Monde). Žádná ordonance ale zveřejněna nebyla. Vláda naznačila, že by mezeru mohla vyplnit oběžníkem, tedy správní instrukcí pro úřady, nikoli závazným zákonem. Conseil d'État, nejvyšší správní soud ve Francii, varoval před obdobím „právní nejistoty“, kdy vedle sebe budou bez uceleného výkladu existovat stará a nová pravidla (Conseil d'État).

Ve Španělsku státní právník 1. června potvrdil, že lhůty pro odvolání se zkrátí ze dvou měsíců až na pět dnů, aniž by přechod upravoval národní zákon (EuropaPress). Polsko získalo jinou úlevu: roční výjimku z povinnosti relokací. Argumentovalo tím, že přijetí více než milionu ukrajinských uprchlíků a ochrana východní schengenské hranice představují rovnocennou solidaritu. Premiér Donald Tusk výjimku prezentoval jako uzavřenou věc (VisaHQ). Platit má do prosince.

Nová pravidla pro návraty přidávají další tlak

Dne 1. června dosáhly Evropský parlament, přímo volený zákonodárný orgán EU, a Rada EU, která zastupuje vlády členských států, předběžné dohody o nařízení o návratech. Dohoda by umožnila deportace do takzvaných návratových center ve třetích zemích, i když k nim vyhošťovaná osoba nemá žádnou předchozí vazbu. Zároveň by prodloužila správní detenci na 24 měsíců a zrušila automatické právo zůstat v zemi po dobu odvolání proti rozhodnutí o návratu (Evropský parlament, Euronews). ECRE, největší evropská síť organizací hájících práva uprchlíků, označila návrh za „jeden z nejrepresivnějších a nejnebezpečnějších migračních nástrojů v nedávné historii EU“ (ECRE).

Pakt a nařízení o návratech dohromady staví systém založený na rychlosti: sedmidenní vstupní kontrola, rozhodnutí do 12 týdnů, zkrácená odvolání a rychlejší deportace. Vlastní zpráva Evropské komise o připravenosti však naznačuje, že většina členských států zatím nemá soudy, právníky ani hraniční zařízení, které by takový systém dokázaly od 12. června obsloužit.