Německu docházejí pohraniční policisté

Mobilní toalety v Sigmarszellu. Stejný obraz na jednom hraničním přechodu za druhým. Policisté přecházejí ze služby u demonstrací na hranice a odtud na fotbalové zápasy, často bez času na odpočinek. Opatření, které Berlín v září 2024 zavedl jako dočasnou reakci na bezpečnostní tlak, se mezitím proměnilo v polotrvalý režim (Tagesschau). A muž, kterého Spolkový sněm pověřil dohledem nad podmínkami u policie, říká, že takto to dál nejde.

14 000 policistů, méně migrantů

Uli Grötsch, nezávislý zmocněnec Spolkového sněmu pro spolkovou policii, tedy parlamentní kontrolní orgán sledující podmínky policejní služby, tento týden zveřejnil výroční zprávu za rok 2026. Jeho závěr je přímočarý: kontroly na vnitřních hranicích Německa představují „mimořádnou zátěž“ a v nynější podobě nejsou dlouhodobě udržitelné (RP Online).

Na hranicích podle odhadů slouží 14 000 policistů. Sbírají přesčasy a zároveň chybějí na nádražích, letištích i při velkých akcích (Spiegel). Dopad má i příprava na krizové situace: instruktoři a specializované týmy se přesouvají do rotací na kontrolních stanovištích (Süddeutsche Zeitung). V Bad Reichenhallu u rakouské hranice zůstává 20 až 25 policistů z mobilní kontrolní jednotky trvale na jediném přechodu, a nejsou tak k dispozici třeba pro vymáhání zákazu nožů na nádražích v Mnichově nebo Norimberku (RP Online).

Argument pro takto rozsáhlé nasazení přitom slábne. V první polovině roku 2026 klesl počet nelegálních vstupů těsně pod 25 000, zhruba o 22 procent méně než o rok dříve. Německo však na stejných kontrolních místech drží stejný počet policistů (Spiegel, Tagesschau).

Soudy rozhodují proti kontrolám, ty přesto pokračují

Mnichovský správní soud ve třech případech označil kontroly na rakouské hranici za nezákonné. Podle soudu může jejich délka a podoba odporovat Schengenskému hraničnímu kodexu, tedy unijním pravidlům, která zaručují cestování bez pasových kontrol na vnitřních hranicích (Finanznachrichten/dpa-AFX). Budoucí kontroly ale soud nezastavil. Cestující tak kontrolou nejprve projdou a teprve poté se mohou bránit.

Ministr vnitra Alexander Dobrindt zátěž pro policii uznal. Případné prodloužení kontrol po září ale svázal se třemi kritérii: vývojem migrace, ochranou vnější hranice EU a novými unijními azylovými pravidly, která začala platit 12. června (n-tv). Logika je zřejmá: pokud bude přicházet méně lidí mimo pravidla a pokud se zátěž díky reformovanému azylovému systému rozdělí mezi členské státy, Německo může z kontrol ustoupit. Jenže žádné z těchto kritérií nemá veřejně stanovený práh. Není tedy jasné, kdy budou podmínky splněny.

Evropská komise vyzvala Německo a dalších osm států, aby vnitřní kontroly postupně ukončily a nahradily je mobilními opatřeními založenými na vyhodnocení rizika (The Brussels Times). Její páky jsou ale záměrně omezené. Podle schengenských pravidel členský stát nejprve jedná a Bruselu to oznámí až poté. Komise může postup přezkoumávat, tlačit na změnu a nakonec se soudit. Nemůže kontroly jednoduše vypnout (Verfassungsblog).

Sousedé nesou náklady, které neumějí vyčíslit

Polská pohraniční stráž za rok zkontrolovala na hranicích s Německem a Litvou 3,84 milionu lidí, většinu na německém úseku (RMF24). Lucembursko zase závisí na zhruba 230 000 přeshraničních pracovnících, kteří denně dojíždějí z Francie, Belgie a Německa. Kontroly a výpadky v dopravě zasahují do už tak napjaté dojížďkové sítě; část pracovníků popisuje svou situaci slovy, že jsou „bráni jako rukojmí“ (RTL Infos, Vosges Matin).

Žádný ze sousedů nepředložil tvrdý odhad nákladů. A žádný nemá silnou pozici ke stížnostem. Francie udržuje vlastní schengenské kontroly nepřetržitě od teroristických útoků v roce 2015 a Polsko prodloužilo kontroly s Německem do října. Čím více států výjimku využívá, tím hůře se německá verze označuje za porušení pravidel.

Grötschova zpráva upozorňuje i na problém základních práv. Jeho úřad zahájil šetření 33 případů rasového profilování a celkový počet podnětů oproti předchozímu období vzrostl o 58 procent (Süddeutsche Zeitung, Zeit). Policisté se vyčerpávají. Cestující nemohou odmítnout kontroly, které soud v konkrétních případech označil za nezákonné. Náklady trvalých „dočasných“ kontrol nesou obě skupiny.

Německo si zvyklo na výjimku z jedné ze základních svobod EU, aniž by předložilo důkazy odpovídající rozsahu celé operace. Policejní zmocněnec, soudy, Evropská komise i sousední státy docházejí k podobnému závěru: přínos kontrol neodpovídá jejich ceně. Odpověď teď dluží Dobrindt. Zatím nabízí zářijový termín a tři podmínky, které zvenčí nejde ověřit.