14 tankerů, 418 hodin, bez zastávky

U bulharského a rumunského pobřeží dál proplouvají tankery spojované s ruskou stínovou flotilou. Přijedou, odplují, a pokud nezastaví, státy mají jen omezený prostor zasáhnout. Od ledna do srpna 2026 strávilo podle šetření Greenpeace Bulgaria, které vychází ze sledovacích dat Lloyd's List Intelligence, ve vodách dvou členských států EU nejméně 14 takových plavidel dohromady 418 hodin (Greenpeace Bulgaria, Fakti). Žádné z nich úřady nezastavily, neprohledaly ani nezadržely.

Na první pohled to vypadá jako selhání vymáhání sankcí. Samo o sobě jím být nemusí. EU může lodě zařadit na sankční seznamy, pobřežní státy ale stále potřebují konkrétní právní důvod, proč je zastavit.

Proč samotná přítomnost nestačí k zadržení

Všech 14 plavidel figuruje v databázi stínové flotily Lloyd's List, která označuje tankery podezřelé z klamavých praktik souvisejících s přepravou sankcionované ropy (Greenpeace Bulgaria). Zveřejněná data však neobsahují trasu po jednotlivých lodích, historii nákladů, údaje o pojištění ani důkazy, že by některé z plavidel v bulharských či rumunských vodách vplulo do přístavu, překládalo náklad nebo způsobilo znečištění.

Mezinárodní námořní právo chrání princip pokojného proplutí: podle Úmluvy OSN o mořském právu mohou lodě proplouvat teritoriálními vodami jiného státu bez zásahu, pokud neohrožují jeho bezpečnost či pořádek (UNCLOS). Samotné zařazení na sankční seznam toto právo neruší. Tanker, který Černým mořem jen propluje a nepřekládá náklad, má stejné právo průjezdu jako jiné plavidlo. Jak uzavřel berlínský institut SWP, sankční označení vytváří politický tlak, nikoli obecnou pravomoc loď zabavit (SWP Berlin).

Viditelným symbolem kampaně Greenpeace se stal Kairos, opuštěný sankcionovaný tanker poblíž Burgasu. Aktivisté pomalovali jeho trup poté, co satelitní snímky ukázaly v okolí stopy připomínající ropnou skvrnu (Greenpeace Bulgaria Kairos, Cherno More). Bulharské námořní úřady uvedly, že následné kontroly aktivní znečištění nenašly. Spor tím neskončil.

Kde vymáhání funguje a kde naráží

Rumunská reakce ukazuje podstatu problému. Rumunský námořní úřad uvedl, že po zařazení na sankční seznam do rumunských přístavů nevplulo žádné sankcionované plavidlo (DottoTV, Radio Constanta). Tím odpověděl na otázku přístupu do přístavů. Neodpověděl ale na to, co se děje v rumunské výlučné ekonomické zóně, tedy v širších vodách, kde má stát práva k surovinám a ochraně proti znečištění, nikoli plnou územní kontrolu.

ProTV informovala, že rumunská pobřežní stráž od května 2022 obdržela přes 1 200 oznámení o překládkách z lodi na loď. Pobřežní stráž uvedla, že kontroly nebyly nutné, protože lodě oznámení podaly podle pravidel prevence znečištění (Stirile ProTV). Oznámení se tak fakticky bralo jako splnění povinnosti.

Dánsko ukazuje, jak vypadá vymáhání ve chvíli, kdy stát využívá pravomoci v přístavech a na kotvištích. Kodaň, která kontroluje úzké místo na cestě z Baltského moře, v roce 2025 zaznamenala 292 průjezdů tankerů stínové flotily dánskými vodami (gCaptain). Dánské úřady zkontrolovaly 79 tankerů na kotvišti Skagen Red a čtyři zadržely (Sofart). Zároveň zavedly kontroly potvrzení o pojištění u naložených tankerů opouštějících průliv Velký Belt a chybějící dokumentaci předávají do sankční práce (Folketinget). Sankce tedy působí tam, kde loď kotví nebo proplouvá úzkým bodem. Na otevřeném moři většinou jen projede.

Páky ve službách, které mohou sankcím dát váhu

Hlubší slabé místo neleží na černomořském pobřeží, ale v Athénách a Vallettě. Provozovatelé napojení na Řecko podle analýzy Financial Times za tři roky vydělali na obchodu s ruskou ropou nejméně 3,8 mld. dolarů (Fortune Greece). Když se 21. sankční balík EU pokusil omezit námořní služby, tedy pojištění, zprostředkování, správu lodí a financování, Řecko dohodu blokovalo, dokud nezískalo výjimky pro přepravu ruského LNG (Naftemporiki, News247). Sankce EU vyžadují jednomyslnost v Radě, kde se musí shodnout ministři zahraničí všech 27 členských států. Jedna země tak může zadržet celý balík. Řecko tuto páku použilo.

EU postupně přidává na sankční seznamy další lodě. V 21. balíku dala členským státům novou pravomoc zabavit náklad ze zadržených plavidel stínové flotily (Skuld, Gard). Omezení evropských námořních služeb ale má cenu: část nákladů může přesunout na starší lodě, neprůhledné vlajky a pojišťovny mimo Západ, takže flotila bude hůře sledovatelná a její bezpečné pojištění ještě obtížnější (Brookings).

Čtrnáct tankerů a jejich 418 hodin ukazuje problém, na který EU vytvořila sankční pravidla, ale praktické riziko nechala nést pobřežní státy. Bulharsko a Rumunsko čelí ekologickému riziku starších a často hůře pojištěných lodí, které proplouvají jejich vodami. Řecko drží páky v námořních službách, jež mohou zhoršit ekonomiku celé flotily. Samotné sledování se zatím příliš snadno zaměňuje za vymáhání. Dokud Sofie a Bukurešť nepřevezmou nástroje, které v Dánsku prokazatelně fungují — kontroly na kotvištích, prověřování pojištění a jasně zdokumentované spouštěče při podezření na znečištění — budou dál počítat hodiny a tankery budou dál proplouvat.