Drony nad evropskými jadernými provozy

Podle Spiegelu a The Guardianu, které vycházejí z analýzy spojené s International Institute for Strategic Studies, londýnským think-tankem zaměřeným na obranu, bylo od konce roku 2024 ve více než desítce evropských zemí zaznamenáno zhruba 144 podezřelých incidentů s drony (Spiegel, The Guardian). Nešlo o náhodná místa: mezi cíli byly vojenské základny v Británii, Belgii a Nizozemsku, kde působí letouny schopné nést jaderné zbraně, francouzská ponorková základna Île Longue, elektrárny a přístavy. Podle hodnocení citovaného médii je pravděpodobná vazba na Rusko, případně s využitím obchodních lodí nebo plavidel takzvané stínové flotily jako odpalovacích platforem.

Žádná evropská vláda ale Rusko oficiálně nejmenovala. Veřejně není znám ani případ dronu, který by byl zajištěn s úplným forenzním řetězcem důkazů. Prohlídky jednoho z podezřelých plavidel, HAV Dolphin, podle médií nic nenašly (Spiegel, t-online). Vzorec incidentů je znepokojivý proto, že mířil na vojenskou a energetickou infrastrukturu. Důkazní základ ale zůstává nedokončený.

Kde se láme pravomoc

Nejasné připsání odpovědnosti je důležité hlavně proto, že brzdí vymáhání práva. Malý dron letící nízko nad vojenskou základnou, možná vypuštěný z obchodní lodi s neprůhledným vlastnictvím, se vejde mezi systémy, které Evropa postupně vybudovala. Stát může hlídat vlastní teritoriální vody. Dál od pobřeží už potřebuje právní oporu: souhlas státu vlajky, porušení sankcí nebo důkaz trestného činu (UNCLOS). Ve vzduchu byl systém alianční ochrany vzdušného prostoru navržen především pro rychlé letouny a rakety, ne pro levné drony, které letí nízko a zmizí dřív, než se stihne rozběhnout klasická reakce (NATO).

Na zemi vyšetřuje policie, pobřežní stráž hlídkuje a vojenští velitelé chrání citlivé objekty. Rozhodnutí, zda dron nad obydleným územím rušit nebo sestřelit, však zůstává otázkou národního práva. Společný evropský práh pro takový zásah neexistuje (New York Times).

Nástroje EU mohou obraz zpřesnit. Námořní operace v Baltském moři propojují kapacity národních pobřežních stráží se satelitními snímky a sledovacími drony, aby bylo možné monitorovat podezřelá plavidla (Finnish Border Guard). Unijní sankce mohou zařadit lodě na seznam, zkomplikovat jim pojištění a zvýšit náklady ruské stínové flotily (Council of the EU). EU ani NATO ale nemohou za národní vládu vstoupit na podezřelou loď nebo zneškodnit dron. Taktické rozhodnutí zůstává na státu, na jehož území nebo v jehož vodách k incidentu dojde. Operace v šedé zóně s takovým zdržením počítají.

Užitečná dánská skepse

Ne všechny vlády a média čtou dostupné důkazy stejně. Nejvýraznější protiváhu k poplachu nabídla dánská média. Politiken popsal případ, kdy dánské obranné plavidlo měly obklopit čtyři drony a úřady mluvily o „schopném aktérovi“. Tentýž text ale zpochybnil, zda důkazy stačí k označení celé věci za ruskou operaci (Politiken). Weekendavisen šel dál: v některých evropských případech jsou veřejně dostupné důkazy slabé a v Dánsku je podle něj stále obtížné určit i to, zda drony skutečně byly přítomny (Weekendavisen).

Tato skepse není vyvrácením ruské stopy. Upozorňuje na jiné riziko. Když vlády mluví o hybridních hrozbách, ale neukazují důkazy, občané si vybírají mezi slepou důvěrou a odmítnutím všeho. Obojí Moskvě vyhovuje. Jak to formuloval Politiken, dánská „dronová panika“ mohla být sama o sobě tím, co si Putin přál: nejistota vyvolává strach i bez důkazů.

Když zásah přesune problém vedle

Švédsko ukázalo, jak vypadá národní reakce v praxi. Po kontrolách pobřežní stráže se podle tamních zpráv více sankcionovaných plavidel začalo švédským teritoriálním vodám vyhýbat (Sjöfartstidningen). Švédští komentátoři ale upozornili, že se provoz může jednoduše přesunout směrem k dánským a německým vodám, kde je vymáhání slabší (Expressen). Německé zpravodajství tento posun potvrzuje: trasy tankerů stínové flotily se podle něj přiblížily k německému pobřeží (n-tv).

Evropa tento vzorec zná. Hrozba překračuje hranice rychleji než pravomoci. Zásah jedné země otestuje právní nástroje, flotila se však přesune jinam. Francie mezitím bere levné drony s dlouhým doletem jako naléhavou mezeru ve vlastní obraně: chybějí rychlé a cenově zvládnutelné způsoby, jak malé drony odhalit a zastavit. Armáda proto upravuje vrstvené systémy obrany, aby tuto mezeru zmenšila (Le Monde).

Veřejnému obrazu stále chybí to, co by případ uzavřelo: zajištěné drony s dohledatelnou elektronikou, radarové stopy spojující let s konkrétní lodí nebo oficiální vládní atribuce, která by Rusko jmenovala s právní jistotou. Hodnocení spojené s IISS říká, že ruská vazba je vysoce pravděpodobná. Vlády se k témuž závěru na záznam většinou nepřipojily.

Zranitelnost už Evropa vidí. Otevřené zůstává, kdo dokáže sestavit řetězec od podezření k zákonnému zásahu dřív, než přijde další incident.