Oceány s 21.07°C završily rekordní léto

Světové oceány zaznamenaly nejteplejší srpen v historii měření. Průměrná teplota vodní hladiny mezi 60° jižní a 60° severní šířky dosáhla podle služby Copernicus 21,07 °C. Vyrovnala tím rekord z března 2024 a předchozí letní maximum ze srpna 2023 překonala o 0,09 °C. Průměrná teplota vzduchu při zemském povrchu činila 16,96 °C, tedy odhadem o 1,65 °C více než v předindustriálním období let 1850 až 1900. Spolu s červencem 2023 se srpen stal nejteplejším kalendářním měsícem v databázi ERA5. Tato evropská reanalýza propojuje údaje z družic, meteorologických balonů, letadel a pozemních stanic s modelem počasí, aby vytvořila jednotný globální přehled.

Jeden měsíc s oteplením nad 1,5 °C ještě neznamená překročení hranice stanovené Pařížskou dohodou. Ta se vztahuje k dlouhodobému oteplování počítanému v desetiletích, nikoli k počasí během jediné sezony. Srpen však nebyl ojedinělým výkyvem, nýbrž závěrem léta, které v západní Evropě překonalo dosavadní rekordy.

Proč se horko samo zesilovalo

V oblasti od Portugalska po Alpy naměřila služba Copernicus za období od června do srpna nejvyšší průměrnou teplotu v historii, která překonala i rok 2003. V celé Evropě byly odchylky méně výrazné: srpen skončil jako čtvrtý nejteplejší a léto jako třetí nejteplejší po letech 2024 a 2022. Západní Evropu odlišovala především vytrvalost horka, za níž stály tlakové výše setrvávající po celé měsíce nad stejnými zeměpisnými šířkami.

Při takzvané blokující situaci sestupující vzduch omezuje tvorbu oblačnosti a srážek, takže slunce den za dnem zahřívá zemský povrch. Po vyschnutí půdy navíc krajina ztrácí přirozené ochlazování: voda se přestává odpařovat a větší část sluneční energie se mění přímo v teplo. Tuto zpětnou vazbu klimatologie dobře popisuje (Seneviratne et al.).

V částech Pyrenejského poloostrova, Francie, Německa, Rakouska a Maďarska zaznamenal Copernicus v červenci rekordně nízkou vlhkost půdy. Oteplování způsobené lidskou činností, dlouhodobá blokující tlaková situace a mimořádně suchá půda se navzájem posilují a zvyšují teplotní extrémy. Žádná studie však zatím neurčila, jak velký podíl měl každý z těchto faktorů právě na teplotách roku 2026. Na konci srpna sice přišel déšť, místní přívalové srážky však nedokázaly vyrovnat nedostatek vody nahromaděný během tří měsíců.

Sezona ve znamení vytrvalého horka

Nejnázornější příklad nabízí Francie. Météo-France naměřila v létě průměrných 24,0 °C, tedy o 3,6 °C více než činil průměr let 1991 až 2020 a nejvíce od začátku měření v roce 1900. Dosavadní rekord 23,1 °C z roku 2003 byl překonán o 0,9 °C, což je u celostátního průměru za tři měsíce mimořádně velký rozdíl. Od poloviny června do konce srpna zasáhly zemi tři vlny veder trvající dohromady 53 dní, zatímco v roce 2022 jich bylo 33. Meteorologické stanice zaznamenaly 178 případů překročení 40 °C, tedy dvojnásobek počtu z roku 2003, a srážek bylo přibližně o 40 % méně než obvykle (Météo-France).

Tato čísla vycházejí ze dvou různých srovnávacích období. Odchylka 3,6 °C se vztahuje k nedávnému klimatu let 1991 až 2020. Modelový odhad Météo-France naproti tomu ukazuje, že léto bylo asi o 5,0 °C teplejší než v předindustriálním období. Přibližně 2,4 °C z tohoto rozdílu lze připsat změně klimatu způsobené člověkem, přičemž odhadované rozmezí činí 1,8 až 3,0 °C. Klimatolog Aurélien Ribes z CNRM rozdíl vystihl následovně: rok 2026 byl v absolutních hodnotách teplejší, ale ve srovnání s dnešním posunutým klimatem představoval menší výjimku než rok 2003 ve své době. Výchozí teplota se mezitím zvýšila.

Také Španělsko zaznamenalo s průměrem 24,5 °C nejteplejší léto od začátku řady meteorologické služby AEMET v roce 1961. Čtyři oficiálně vymezené vlny veder tam dohromady trvaly 61 dní (AEMET). Samotný srpen přitom mezi španělskými srpny obsadil až šesté místo. Rekord tedy nevytvořil jediný prudký vrchol, nýbrž dlouhé trvání horka. Na referenční stanici De Bilt v Nizozemsku dosáhl sezonní průměr 19,3 °C, což bylo nejvíce od roku 1901. Téměř bezdeštný červenec zároveň srazil souhrnné srážky mezi pět procent nejsušších zaznamenaných let.

Co po horku zůstalo

Jak jsme informovali v červenci, lesní požáry si už tehdy ve Francii a Španělsku vyžádaly evakuace a nasazení unijního mechanismu civilní ochrany. Podle předběžných údajů shořelo ve Španělsku do poloviny srpna 254 730 hektarů, přestože to bylo o 13,8 % méně než ve stejném období roku 2025. Horko a sucho vytvářejí podmínky pro šíření požárů; jejich skutečný rozsah pak závisí na příčině vznícení, větru a rychlosti zásahu.

Nezávislé globální databáze NASA, NOAA a Berkeley Earth zatím srpnové údaje nezveřejnily a průběžný výsledek ERA5 se ještě může změnit. Dosavadní data však popisují léto, během něhož se oteplování způsobené člověkem spojilo s atmosférickou blokádou a vysycháním půdy. Právě tuto kombinaci označuje IPCC za hlavní příčinu sílících teplotních extrémů nad pevninou. Západní Evropa v roce 2026 ukázala, co takové podmínky znamenají, pokud přetrvají celé tři měsíce.