Litva zkouší silniční tepnu NATO

V noci na 26. července přejelo z Polska do Litvy po silnici zhruba 80 těžkých kolových a pásových vozidel bojové skupiny NATO vedené Německem. Cvičení mělo prověřit scénář, v němž železniční, námořní a letecká doprava nejsou plně k dispozici (LRT). Kolona se přesouvala v noci, aby se co nejméně křížila s civilním provozem (Inbox.lv). Litevské úřady zároveň upozornily řidiče na trase Kalvarija–Kazlų Rūda, že se na veřejných silnicích může objevit více vojenské techniky (LRT).

Smysl cvičení byl poměrně přímočarý: pokud by najednou selhaly preferované způsoby přepravy, dokáže NATO přesunout těžké síly z Německa do Litvy po zemi? Od odpovědi se odvíjí věrohodnost odstrašení na východním křídle aliance. Z veřejně dostupných informací zatím nelze říci, že odpověď zní ano.

Berlínská brigáda a koridor, který ji má živit

Německo do litevského rozmístění vložilo značný politický kapitál. Panzerbrigade 45 má být stálou těžkou brigádou Bundeswehru v Litvě, s cílovým stavem 4 800 vojáků a 200 civilních zaměstnanců, postavenou kolem tankových a mechanizovaných praporů (ZDFheute, Bundeswehr). Jednotka má být mnohonárodní: Nizozemsko přispívá asi 250 vojáky, z nichž část se podílí na obnově výcvikových zařízení na základně Rukla (nizozemské ministerstvo obrany).

Brigáda předsunutá k alianční hranici má hodnotu jen tehdy, pokud ji dokáže udržet logistický systém za ní. Noční přesun takto těžké kolony nutně prověřuje rozestupy mezi vozidly, únosnost mostů, tankování i opravárenské kapacity. Německý Operationsplan Deutschland popisuje samotné Německo jako tranzitní a podpůrnou zónu, v níž vojenské přesuny závisejí na funkční civilní dopravní infrastruktuře (oplan.de). Podle ZDF navíc růst brigády naráží na nedostatek personálu, takže cíl „připravena do roku 2027“ zůstává spíše politickým závazkem než doloženou bojovou připraveností (ZDFheute).

Tři úzká hrdla přes Polsko

Rozhodující tranzitní zemí je Polsko. Pobaltské státy mají se zbytkem NATO jediné pozemní spojení: trasu přes severovýchodní Polsko kolem Suwałského průsmyku. Ve stejné oblasti se mají němečtí ženisté zapojit do polského programu East Shield, tedy posilování východní hranice proti sabotážím a vojenskému tlaku (Fakt, Onet/DW). Opevnění může protivníka zpomalit. Nepřidá ale silnicím kapacitu ani mostům únosnost. A právě tam se jednotlivá omezení skládají za sebe.

První jsou silnice. Když selže železnice, doprava se přesune na asfalt, jenže mostní limity, řízení provozu i počet jízdních pruhů mají pevné hranice. Druhé je palivo. Zásobování se dnes řeší jako obranný problém samo o sobě; Polsko proto tlačí na rozšíření potrubní infrastruktury NATO směrem na východ. Třetí jsou povolení a doprovody. Hraniční odbavení, policejní eskorty a přednostní okna pro přesuny vyžadují souhru civilních a vojenských úřadů v rámci unijní vojenské mobility, tedy programu, který má odstraňovat právní a infrastrukturní překážky přesunů vojáků přes hranice. Tento systém se ale stále zjednodušuje (Rada EU).

Miliardy utracené, připravenost nedoložená

Vojenský požadavek píše NATO. O tom, zda je trasa skutečně použitelná, rozhodují dopravní systémy EU a jednotlivých států. Silnice, železnice, přístavy i celní pravidla patří do pravomocí členských zemí, ne aliančního velení. Evropská komise uvádí, že z Nástroje pro propojení Evropy, tedy unijního programu pro dopravní infrastrukturu, bylo na vojenskou mobilitu financováno 95 projektů dvojího užití za zhruba 1,7 mld. EUR (Evropská komise). To jsou skutečné peníze na skutečné úpravy.

Evropský účetní dvůr však v roce 2025 upozornil, že program trpí roztříštěným řízením a že EU neumí prokázat, zda financované projekty odpovídají nejnaléhavějším vojenským potřebám (Evropský účetní dvůr). Litevské cvičení tuto mezeru ukázalo v malém měřítku. Evropa investuje miliardy do koridorů, u nichž veřejnost nemá možnost ověřit, zda fungují od začátku do konce. Veřejně dostupné nejsou mapy tras, únosnosti mostů, kapacita tankování ani možnosti shromaždišť.

NATO dalo východnímu křídlu slib. Německo se zavázalo ke stálé brigádě. Teď musí EU a členské státy doložit, že silnice z Grafenwöhru do Rukly ji skutečně unesou.