Rakousko platí plynovou rezervu

Rakouská vláda prodlouží strategickou plynovou rezervu o další dva roky. Do dubna 2029 na ni v rozpočtu počítá zhruba s 264 miliony eur (BMWET, Krone). Jde o nouzovou zásobu o objemu 20 TWh, tedy přibližně čtvrtinu roční rakouské spotřeby plynu. Plyn zůstává pod státní kontrolou a mimo běžné obchodování (BMWET). Ministerstvo současné zásobování označuje za bezpečné. Ministr hospodářství Wolfgang Hattmannsdorfer ale tvrdí, že konflikty na Blízkém východě ukazují, proč má tento nástroj zůstat k dispozici (Krone). Nejde tedy o krizový výdaj. Jde o cenu za to, aby krize pokud možno nenastala.

Proč stát skladuje plyn místo firem

Strategická rezerva vznikla kvůli slabému místu plynového trhu. Když je plyn v létě drahý, dodavateli se nemusí vyplatit plnit zásobníky na zimu: nemá jistotu, že zimní ceny pokryjí náklady. Z pohledu jedné firmy je opatrnost racionální. Z pohledu státu však může znamenat, že země vstoupí do topné sezony bez dostatečné rezervy.

Evropská unie tuto zranitelnost uznala po roce 2022, kdy Rusko omezilo dodávky potrubím. Nařízení 2022/1032 proto členským státům ukládá, aby před zimou naplnily zásobníky. Evropská komise bere plyn v zásobnících jako hlavní zdroj dodávek pro chladné měsíce. Rakousko jde dál: nespoléhá jen na cíle naplněnosti, ale drží 20 TWh přímo pod státní kontrolou. Uvolnit je lze až ve chvíli, kdy vláda vyhlásí nouzi.

V rozpočtu to vychází zhruba na 115 milionů eur v roce 2027, 120 milionů eur v roce 2028 a 30 milionů eur na začátku roku 2029 (BMWET, Zur Sache). Rakousko nekupuje nový plyn. Platí za to, aby už existující nouzová zásoba zůstala právně oddělená a fyzicky uložená v zásobnících. Ministerstvo očekává, že skutečné náklady budou nižší, rozpočtový strop je ale pevně daný.

Proč procenta naplnění matou

Na začátku července byly rakouské zásobníky plné asi z 54,7 %, zatímco průměr EU činil zhruba 49,7 % (Voltstack). Na první pohled to nevypadá nijak mimořádně. Jenže rakouská skladovací kapacita dosahuje přibližně 100 TWh, tedy asi 125 % roční domácí spotřeby (Energy News Magazine). I poloprázdné zásobníky tak při této velikosti představují značnou fyzickou rezervu.

Dobře to ukazuje Polsko. Ve stejnou dobu mělo zásobníky plné asi ze 70,6 %, tedy procentuálně více než Rakousko. Kvůli malé skladovací kapacitě vůči poptávce to však odpovídalo jen zhruba 12 % polské roční spotřeby (Rzeczpospolita). Rakouská nižší procentuální naplněnost naopak pokrývala přibližně 78 % roční spotřeby (Energy News Magazine). Smysluplná otázka tedy nezní, jak plný je zásobník. Důležité je, na kolik měsíců poptávky jeho obsah stačí.

Kdo platí a kdo získává

Náklady nesou přímo rakouští daňoví poplatníci. Výdaj je vidět v rozpočtu jako samostatná položka, nikoli skrytý v regulovaných cenách plynu, jak to řeší některé jiné země EU. Rakouská hospodářská komora označila rezervu za „kotvu stability“ pro podnikatelské prostředí (OTS/WKÖ).

Získávají domácnosti a průmysl, protože v případě výpadku dodávek čelí nižšímu riziku přídělů nebo panických cenových skoků. Ztrácejí obchodníci, kteří by v krizi jinak mohli těžit z prémie za nedostatek. A také každý daňový poplatník, který platí pojistku, jež se možná nikdy nepoužije.

Rizikem je, že stát bude plyn držet dlouhodobě na veřejné náklady, zatímco podmínky na trhu se změní. Obhajoba stojí hlavně na načasování. Po zimě, která rakouské zásobníky do března stáhla na 36 % (BMWET), a při naplněnosti v celé EU výrazně pod sezonními normami (NDR) by odklad znamenal kupovat bezpečnost na napjatějším trhu. Zda jde o dobře navrženou pojistku, nebo jen o drahou pojistku, rozpočtová čísla sama neříkají. Rozhodnou detaily: jak rychle se rezervní plyn v nouzi skutečně dostane ke spotřebitelům a zda rakouské nákupní smlouvy do roku 2029 sníží závislost na jednom dodavateli.