Rakousko chrání staré zásoby před žalobami za greenwashing

Od dneška nesmí výrobce označit balení kávy za „klimaticky neutrální“ jen proto, že nakoupil uhlíkové kompenzace: takové tvrzení porušuje unijní spotřebitelské právo. Směrnice (EU) 2024/825 se uplatňuje od 27. září 2026 (EUR-Lex). Zákaz platí i v Rakousku. U zboží, které už bylo k tomuto dni uvedeno na trh, však Rakousko na tři roky, do září 2029, vyloučilo občanskoprávní žaloby opřené o hlavní nová pravidla (rakouská spolková sbírka zákonů).

Na co se zákaz vztahuje

Směrnice upravuje, jak se výrobky prodávají: týká se obalů, vystavení v prodejnách i produktových stránek na internetu (často kladené otázky Evropské komise). Výslovně zakazuje tvrdit, že emise výrobku jsou nulové nebo nižší díky uhlíkovým kompenzacím (EUR-Lex).

Pravidlo stanoví EU, prosazují ho však úřady a soudy jednotlivých zemí. Evropská komise vztahuje zákaz i na starší zásoby: prodejci musí upravit tvrzení na výrobcích, které už jsou v oběhu. Podle potřeby mohou použít nálepky nebo upozornění umístěná poblíž zboží (často kladené otázky Evropské komise).

Pravidla platí i přes ochranu před žalobami

Rakouská výjimka závisí na tom, kdy bylo zboží „uvedeno na trh“. Tím se rozumí okamžik, kdy je výrobek poprvé dodán k distribuci nebo prodeji. Nezáleží na tom, kdy se vytiskl obal nebo kdy se balení dostalo na prodejní regál (rakouská spolková sbírka zákonů). U balení, které vstoupilo do dodavatelského řetězce před dneškem, nelze do roku 2029 podat občanskoprávní žalobu podle nových pravidel.

Samotná pravidla zůstávají v platnosti a starší tvrzení se tím nestávají pravdivými. Nadále platí také rakouský zákaz klamavé reklamy (pokyny WKO). Žaloby podle rakouského zákona proti nekalé soutěži obvykle podávají konkurenční firmy a spotřebitelské organizace, nikoli jednotliví zákazníci. Právě tyto subjekty přicházejí o hlavní nástroj.

Wirtschaftskammer (WKO), rakouská hospodářská komora a nejviditelnější obhájkyně výjimky, uvádí praktický důvod: stažení výrobků, které lze dál prodávat, nebo likvidace již vytištěných obalů stojí peníze a vytváří odpad (pokyny WKO).

Unijní dozorové orgány část této argumentace přijaly. Dne 30. června 2026 se síť vnitrostátních orgánů na ochranu spotřebitelů shodla, že regulátoři mohou firmám případ od případu poskytnout více času, pokud náprava u starších zásob představuje skutečné potíže (společné stanovisko sítě CPC). Stejný dokument uvádí, že staré zásoby nikoho nezbavují povinnosti pravidla dodržovat.

V tom spočívá jádro sporu. Dozorové orgány připustily volnost při rozhodování jednotlivých případů: regulátor může posoudit konkrétní výrobek a rozhodnout, jak důsledně bude postupovat. Rakousko zavedlo výjimku: zákon na pevně stanovenou dobu vyloučil soudní vymáhání pravidel vůči celé kategorii zboží. Možnost postupovat pružně podle okolností neznamená, že dozorové orgány schválily plošný zákaz žalob.

Kritici tvrdí, že Rakousko tuto hranici překročilo. Greenpeace si u odborníka na právo EU Franze Leidenmühlera nechala vypracovat právní posudek. Ten uvádí, že směrnice takovou výjimku nepřipouští, a ptá se, jak by obchodníci prokazovali, kdy jejich zboží vstoupilo na trh (právní posudek Greenpeace). Foodwatch tvrdí, že klamavá balení lze opravit nálepkami, aniž by se musela ničit (Foodwatch). Greenpeace a ekologická právní organizace ÖKOBÜRO následně podaly Evropské komisi stížnost (stížnost Greenpeace).

Sousedé ponechali rozhodování na jednotlivých případech

Stejnému problému se starými zásobami čelily i další země, žádná z nich ale nezavedla pevně stanovenou výjimku. Dánský spotřebitelský ombudsman 4. září uvedl, že pravidla platí také pro obaly vyrobené před začátkem jejich uplatňování (Forbrugerombudsmanden). Nizozemský úřad ACM může staré zásoby zohlednit v jednotlivých případech, obecnou lhůtu k nápravě ale nestanovil (ACM).

Tvrzení o klimatické neutralitě založená na kompenzacích nyní zakazují všechny země EU. Většina nechává na úřadech, jak přísně budou postupovat vůči starším zásobám. Rakousko jde dál: na tři roky zavřelo soudní cestu konkurenčním firmám a spotřebitelským organizacím, které by taková tvrzení obvykle napadaly (rakouská spolková sbírka zákonů).

Z dosavadních dokumentů vyplývá, že unijní dozorové orgány schválily úlevy v jednotlivých případech, nikoli zákonný zákaz žalob (společné stanovisko sítě CPC). Soulad rakouského zákazu se směrnicí zatím nebyl posouzen. Evropská komise může na stížnost odpovědět a, pokud zjistí porušení unijního práva, zahájit řízení o nesplnění povinnosti — formální postup, kterým EU vymáhá dodržování svých pravidel po členském státě. Pokud by Rakousko neustoupilo, rozhodl by Soudní dvůr EU. Dalším krokem bude reakce Komise na stížnost Greenpeace a ÖKOBÜRO.