Pobaltí žádá NATO o sestřely

Ruský vojenský letoun 27. května narušil finský vzdušný prostor u Porkkaly. Zapadl tím do série incidentů, jejichž počet se za jediný rok téměř ztrojnásobil. Finské ministerstvo obrany uvedlo, že stroj se do finského prostoru dostal při vyhýbání se bouřce. O tři dny dříve rumunská F-16 sestřelila dron nad Estonskem, poprvé v Pobaltí, kdy stíhačka NATO zničila bezpilotní prostředek. A den předtím ministři zahraničí NATO odjeli ze schůzky ve švédském Helsingborgu bez jediného operačního rozhodnutí, které by na krizi reagovalo.

Co v praxi znamená „protivzdušná obrana“

Od roku 2004 provozuje NATO misi Baltic Air Policing, tedy mírovou rotaci spojeneckých stíhaček, které identifikují a doprovázejí neznámé letouny u Estonska, Lotyšska a Litvy. Tyto tři země vlastní stíhací letectvo nemají. V současné rotaci působí francouzské Rafale a rumunské F-16 na základně Šiauliai v Litvě a portugalské F-16 na základně Ämari v Estonsku.

Prezidenti tří pobaltských států 21. května společně požádali o posun na vyšší úroveň: místo vzdušné ostrahy chtějí plnou misi protivzdušné obrany (Aerotime). Dnešní režim vyžaduje, aby pilot neznámý letoun před dalším postupem vizuálně potvrdil. Mise protivzdušné obrany by naproti tomu pracovala s předem vymezenými zónami a typy hrozeb, v nichž by vojenské velení mohlo povolit zásah bez pokaždé opakovaného politického souhlasu. U malých dronů, jejichž navigace je oklamaná falešným signálem GPS, může celý průlet a pád trvat kratší dobu než současný identifikační protokol.

Tlak na změnu má oporu v číslech. Potvrzená ruská narušení vzdušného prostoru států NATO vzrostla ze 6 v roce 2024 na 18 v roce 2025. V září 2025 vletěly tři stíhačky MiG-31 se vypnutými odpovídači 9 až 10 kilometrů do estonského svrchovaného prostoru. Estonsko poté aktivovalo článek 4 Severoatlantické smlouvy, tedy formální konzultace spojenců, které stojí o stupeň níže než kolektivní obrana podle článku 5 (Severoatlantická rada NATO).

Kdo řídí drony?

Schůzka v Helsingborgu měla připravit rozhodnutí pro červencový summit NATO v Ankaře. Místo toho ukázala spor o základní otázku: tlačí Rusko ukrajinské drony na území spojenců záměrně?

Generální tajemník Mark Rutte mluvil o „rušení“ a „jiných poruchách“, tedy jazykem, který ponechává prostor pro neúmyslné vychýlení. Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna řekl pravý opak: „Rusko navádí tyto drony na území NATO“ (Euromaidan Press, Pravda.com.ua). Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová o několik dní později ve Vilniusu označila průniky za „záměrnou strategii Ruska“. Analýza Reuters nabídla třetí výklad: Ukrajina podle ní může drony záměrně vést blízko hranice jako štít, protože počítá s tím, že Rusko nebude střílet do vzdušného prostoru NATO (Reuters).

Pokud by NATO formálně dospělo k závěru, že Rusko používá elektronický boj k navádění munice na území spojenců, otevřelo by to otázky kolem článku 5, na které aliance nemá připravenou odpověď. Americký ministr zahraničí Marco Rubio potvrdil omezený záběr jednání slovy: „Dnes nezazněl žádný konkrétní požadavek... Nemyslím si, že by padly pevné závazky nebo pevné požadavky“.

Státy na hranici nečekají

Tam, kde NATO váhá, jednotliví spojenci jednají. Lotyšsko rozmístilo u ruské hranice mobilní jednotky pro zachycování dronů (Defense News). Litevský prezident prohlásil, že země bude drony sestřelovat „bez ohledu na cenu raket“. Pět severských států 6. května podepsalo revidovanou dohodu o obranné spolupráci, která poprvé od roku 2009 formálně upravuje přeshraniční pohyb armád a společné pořizování dronů (NORDEFCO). Von der Leyenová pro pobaltské státy navrhla „jednotný systém varování před drony“, tentokrát přes Evropskou unii, nikoli přes NATO.

NATO zatím nevysvětlilo, zda rumunský sestřel znamená změnu pravidel pro použití síly, nebo jen jednorázové povolení. Dalším oknem pro rozhodnutí bude červencový summit v Ankaře. Přechod na misi protivzdušné obrany vyžaduje souhlas všech 32 spojenců. Veřejně proti němu nevystoupila žádná vláda. Největší tření ale může být institucionální: německá ústava vyžaduje souhlas vlády před tím, než armáda sestřelí letoun. Právě to Berlínu ztěžuje přijetí trvalých předběžných pravidel, podle nichž by velitelé mohli jednat okamžitě. A přesně taková pravidla mise protivzdušné obrany potřebuje.