Pobaltí protestuje proti deportační lži

V informačním prostoru pobaltských zemí se znovu objevuje stejné nepravdivé tvrzení: Lotyšsko, Estonsko a Litva se prý chystají hromadně deportovat své ruskojazyčné obyvatele. Není to pravda. Načasování před podzimními volbami v Lotyšsku a estonskými volbami na jaře 2027 ale náhodné nevypadá. Veřejně dostupné informace dobře dokládají samotnou kampaň, méně už to, kdo ji přesně řídí.

Staré obvinění, volební načasování

Moskva obviňuje pobaltské vlády z pronásledování ruskojazyčných menšin dlouhodobě. Nové je hlavně balení: známé motivy se nyní spojují do jedné linky a zesilují ve chvíli, kdy se blíží volby. Všechny tři vlády tvrzení odmítly. Pobaltští diplomaté předali na ruském ministerstvu zahraničí společný demarš, tedy formální diplomatický protest, v němž Moskvu obvinili z pokračujícího šíření výmyslů (Lrytas). Estonské ministerstvo zahraničí mluvilo o „rozsáhlé dezinformační kampani“ a Rusko formálně pokáralo (ERR English). Litevská státní bezpečnostní služba popsala propagandu, jejímž cílem je rozdělovat společnosti podle etnické linie a zdiskreditovat všechny tři země jako podporovatele Ukrajiny (Lrytas/ELTA).

Šéf estonského vojenského zpravodajství Ants Kiviselg uvedl, že kampaň má vyvolat strach z eskalace a narušit západní podporu Ukrajině (ERR). Lotyšská média zachytila stejná tvrzení o deportacích i v domácím prostředí (Puaro). Bezpečnostní expert Meelis Oidsalu odhadl, že nárůst může souviset s blížícími se volbami. To „může“ je důležité. Veřejné zdroje potvrzují existenci kampaně a popisují její obsah. Neobsahují však síťovou analýzu ani data z platforem, která by dokazovala centrálně řízenou volební operaci.

Sousedé se cítí zranitelní

Polsko, Finsko ani Německo to neberou jako čistě pobaltský mediální problém. Každá z těchto zemí čte dezinformační vlnu přes vlastní slabé místo. Polský náměstek ministra obrany varoval před ruskými sabotážemi a kybernetickými útoky na kritickou infrastrukturu (Rzeczpospolita). Finský ministr zahraničí odsoudil ruskou kampaň proti Pobaltí ve stejné době, kdy Helsinki zpřísňují zákony na ochranu infrastruktury (Yle). Německo, které má v Litvě trvale rozmístěnou bojovou brigádu, vnímá politickou stabilitu Pobaltí i jako vojenskou otázku. Pokud informační válka ztěžuje německým politikům obhajobu nasazení na východním křídle NATO před vlastními voliči, Moskva z toho těží (FAZ).

Evropa to umí pojmenovat. Zastavit to mohou jen vyšetřovatelé

Nástroje EU a NATO proti informačním operacím v době voleb jsou záměrně rozdělené. EUvsDisinfo, unijní jednotka pro označování dezinformací, dokáže zachytit falešné narativy, nemůže ale mazat obsah ani stíhat sítě, které ho šíří. Akt o digitálních službách, unijní pravidla pro velké internetové platformy, jim ukládá povinnost vyhodnocovat volební rizika (European Commission). Veřejný záznam ale neukazuje, na kterých platformách se narativ o deportacích šířil ani zda proti němu některá z nich zasáhla.

Sítě za obsahem mohou narušit jen národní instituce. Lotyšská Státní bezpečnostní služba VDD v červnu požádala prokuraturu, aby obvinila čtyři osoby ze špionáže pro Rusko prostřednictvím prokremelské skupiny „Baltic Antifascists“ (VDD). Estonská vnitřní bezpečnostní služba KAPO vede souběžnou kontrarozvědnou práci. Brusel takový případ dodat nemůže.

Chybějící hlas

Uprostřed celého příběhu stojí skupina, která ve veřejném záznamu chybí: ruskojazyční obyvatelé Lotyšska a Estonska. Moskva tvrdí, že mluví jejich jménem. Pobaltské vlády to odmítají. V dostupných podkladech se ale neobjevilo žádné systematické dotazování uvnitř těchto komunit.

Jedna smyšlená zpráva mnoho lidí přesvědčit nemusí. Když ale Moskva určité komunitě opakovaně říká, že je v ohrožení, nedůvěra se vrství a část voličů může přestat chodit k volbám. Pobaltské vlády lež odhalily. Voličům ale zatím dostatečně neukázaly mechanismus, který ji nese. KAPO a VDD by proto měly před volbami zveřejnit srozumitelnou zprávu: co vědí o struktuře operace, jak reagují platformy a na co si mají občané dávat pozor.