Pobaltí sdílí zálohy pro elektrické sítě

Lotyšsko, Litva a Estonsko plánují 26. června na Radě EU pro energetiku podepsat společné prohlášení, v němž se zavážou sdílet přes hranice nouzové vybavení pro elektroenergetiku. Jde o mobilní rozvodny, přenosné stožáry vedení a klíčové náhradní díly, které provozovatelé sítí potřebují k rychlé obnově dodávek po sabotáži, kybernetickém útoku nebo technické poruše (BalticWind). Po odpojení od ruského synchronizačního prostoru BRELL a připojení ke kontinentální Evropě řeší tři státy velmi konkrétní otázku: pokud někdo zničí vysokonapěťový transformátor, odkud přijde náhrada a za jak dlouho?

Rychlost obnovy jako bezpečnostní politika

Naléhavost není abstraktní. Po desynchronizaci musejí baltičtí provozovatelé přenosových soustav sami zajišťovat stabilitu frekvence, vyrovnávání výroby a spotřeby i obnovu sítě v evropském provozním rámci, který koordinuje ENTSO-E, sdružení evropských provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E). Baterie a záložní zdroje proto už nejsou doplňkem, ale součástí základní bezpečnosti. Estonský bateriový projekt Tsirguliina má poskytnout schopnost black startu, tedy obnovení části sítě po úplném výpadku. Litva mezitím směřuje k tomu, aby provozovatelům sítí uložila povinnost držet zásoby zařízení, techniky a materiálu pro rychlejší obnovu infrastruktury (ERR, LRT).

Prostředí hybridních hrozeb každý takový časový plán zkracuje. Ruské informační kampaně proti baltským státům zesílily a často balí dezinformace do místních sporů o infrastrukturu. Finská bezpečnostní služba Supo popsala mechanismus přímo: nejasné incidenty vyvolají strach, propaganda jim dodá výklad a skutečným cílem je důvěra veřejnosti ve státní instituce (Yle). Polský ministr energetiky varoval před kybernetickými útoky na přenosové, distribuční a řídicí systémy, jejichž dopady se mohou řetězit (Rzeczpospolita). Rychlost výměny poškozené rozvodny rozhoduje o délce výpadku i o tom, jaký příběh mezitím zaplní veřejný prostor.

Politický signál, ne právní nástroj

Prohlášení bude mít politickou váhu, nikoli právní závaznost. Podle unijních smluv vytvářejí vymahatelné povinnosti nařízení, směrnice a rozhodnutí; prohlášení ani doporučení takovou sílu nemají (článek 288 SFEU). Unijní nařízení o připravenosti na rizika už vyžaduje plánování pro případ elektroenergetických krizí a regionální spolupráci. Převést tuto povinnost do společných skladů, dopravní logistiky a technických standardů ale vyžaduje provedení, které žádná politická deklarace neurychlí sama o sobě (Risk-Preparedness Regulation).

Hodnota prohlášení spočívá v tom, co může otevřít. Baltičtí a polští představitelé jednali o trvalém mechanismu spolufinancování společných rezerv nad rámec současného balíku z Nástroje pro propojení Evropy, který podporoval baltskou energetickou infrastrukturu (CINEA). Unijní mechanismus civilní ochrany a rescEU nabízejí model sdílených nouzových kapacit. Pro elektřinu ale v regionu zatím žádný zvláštní společný sklad neexistuje (EU Civil Protection).

Fyzická geografie sítě

Polsko mezi signatáři není, strukturálně je však pro baltskou soustavu klíčové. Propojení LitPol Link a plánovaný podmořský kabel Harmony Link napojují baltskou síť na zbytek kontinentální Evropy přes polské území. Suvalský koridor, jediná pozemní spojnice mezi baltskými státy a zbytkem NATO, z těchto propojení dělá úzké hrdlo: poškození v této oblasti by mohlo baltskou síť od evropské zálohy odříznout právě ve chvíli, kdy by ji nejvíce potřebovala.

Riziko sdílejí i státy mimo připravovanou dohodu. Když byl estonsko-finský propojovací kabel EstLink 2 odstaven kvůli opravám, posunuly se ceny elektřiny v Litvě. Ukázalo se tak, že infrastrukturní riziko mezi Finskem a Pobaltím je společné, i když se národní pravidla pro rezervy liší (LRT). Finský provozovatel sítě Fingrid si u Hitachi Energy objednal sedm velkých transformátorů pro plánované posílení sítě v hodnotě miliard eur (Hitachi Energy). Finsko řeší nedostatek hardwaru nákupem. Baltské státy se jej pokoušejí řešit sdílením.

Kdo dostane transformátor první?

Návrh prohlášení zatím zveřejněn nebyl. Ve veřejných zdrojích není ani položkový seznam vybavení. Ministři neodpověděli na otázku, jak se bude technika přidělovat, pokud by současný incident zasáhl dva baltské státy najednou. Elektroenergetické krize řídí provozovatelé přenosových soustav podle právně vymezených postupů, nikoli podle politické dobré vůle. Otevřené zůstává financování, technická kompatibilita, umístění skladů i pravidla pro vyslání vybavení. Test po 26. červnu bude úzký a praktický: zda baltské státy vytvoří použitelnou zásobu vzájemné pomoci, nebo zda jen pojmenují zranitelnost, na kterou ještě nenašly peníze.