Belgii chybí v rozpočtu €7.7 billion

Belgický federální monitorovací výbor vládě sdělil, že pokud chce splnit evropské rozpočtové závazky, musí do roku 2029 najít 7,7 miliardy eur. Do roku 2031 by se potřebná částka zvýšila na 9,8 miliardy eur (BRF). Ministr financí Vincent Van Peteghem už dříve varoval, že konsolidační úsilí dosáhne nejméně 7 miliard eur (PAL). Svaz zaměstnavatelů FEB/VBO jde ještě dál: s odkazem na odhady Národní banky uvádí 14 miliard eur, pokud má Belgie do roku 2029 dostat schodek pod 3 % HDP (FEB/VBO).

Takovou mezeru lze zavřít jen kombinací vyšších daní, škrtů ve výdajích a změn v důchodovém systému. Rozptyl mezi odhady, od 7 do 14 miliard eur, přitom sám o sobě říká podstatnou věc: koalice zatím nerozhodla, na koho náklady dopadnou.

Pravidla, která vytáhla číslo na stůl

Evropská unie v roce 2024 přepracovala rozpočtová pravidla. Starý rámec se v praxi často soustředil na jednu otázku: zda roční schodek nepřekračuje 3 % HDP. Nový systém sleduje také takzvanou dráhu čistých výdajů, tedy strop pro tempo růstu vládních výdajů po odečtení úrokových plateb a programů financovaných z evropských peněz (European Commission, Regulation 2024/1263).

Každý stát předkládá víceletý plán. Evropská komise posuzuje, zda čísla dávají smysl, Rada EU plán schvaluje a výdajová dráha se pak stává závazkem.

Pokud vláda překročí tříprocentní hranici nebo se odchýlí od dohodnuté dráhy, Unie zahajuje postup při nadměrném schodku. Jde o formální režim nápravy s termíny a průběžným dohledem. Belgie je nyní jednou z devíti vlád, které v něm zůstávají, spolu s Francií, Itálií, Rakouskem, Finskem, Maďarskem, Polskem, Rumunskem a Slovenskem (European Commission). Malta z režimu nedávno vystoupila (Brussels Times). Belgie nikoli.

Stejný tlak, jiné účetní postupy

Belgie se od ostatních liší tím, že vláda položila na stůl jasné číslo. Většina zemí pod rozpočtovým tlakem se tomu vyhýbá.

Nejostřejší kontrast nabízí Německo. Návrh rozpočtu ministra financí Larse Klingbeila na rok 2027 počítá s 203,7 miliardy eur nového zadlužení (ZEIT). Německo si takový objem může dovolit mimo jiné proto, že ústavní změna nově vyjímá výdaje na obranu nad 1 % HDP z dluhové brzdy, tedy ústavního limitu pro federální půjčky v daném roce. Zbytek mezery Berlín vykrývá čerpáním rezerv a nižšími převody do systémů sociálního pojištění (t-online).

Rozpočtový tlak v Německu je skutečný. Jen se nerozsvítí jako jedno snadno čitelné číslo. Zadlužení je rozdělené do kategorií, s nimiž evropská pravidla zacházejí různě.

Na opačném konci stojí Rumunsko. Od roku 2020 je v postupu při nadměrném schodku a v roce 2025 vykázalo deficit 7,9 % HDP (European Commission). V poměru k velikosti ekonomiky tak Bukurešť řeší mezeru několikanásobně větší než Belgie. Když stát nemá dostatečnou schopnost rychle zvýšit příjmy, úprava obvykle dopadne na nástroje, které se administrativně zavádějí nejrychleji: spotřební daně, zmrazení platů ve veřejném sektoru a plošné škrty. Náklady pak nesou domácnosti a státní zaměstnanci, protože složitější alternativy se budují roky.

Načasování konsolidaci ještě ztěžuje. EU a NATO po vládách chtějí vyšší výdaje na obranu právě ve chvíli, kdy rozpočtová pravidla vyžadují menší prostor pro všechno ostatní.

Číslo bez plánu

Belgie má něco, co většině zemí v postupu při nadměrném schodku chybí: viditelný cíl. Cíl ale není plán. Částka 7,7 miliardy eur sama o sobě neříká důchodcům, zda se sníží dávky, pacientům, zda ubude služeb, ani regionálním vládám, zda klesnou převody z federálního rozpočtu.

Další belgické odhady se pohybují mezi 7 a 11 miliardami eur podle předpokladů o růstu a úrokových sazbách (Business AM). FEB/VBO zároveň cituje čísla monitorovacího výboru, podle nichž by při pokračování současného tempa výdajů bylo nutné ušetřit 4,9 až 6,7 miliardy eur (FEB/VBO).

Devět vlád eurozóny řeší různé verze stejné aritmetiky. Žádná zatím nepředložila jasný účet, kdo přizpůsobení zaplatí. Belgie udělala neobvyklý krok: pojmenovala účet. Dokud ale koalice neřekne, kdo budou plátci, kteří daňoví poplatníci, kteří důchodci a kteří veřejní zaměstnanci, zůstává číslo spíše rozpočtovou odpovědností než politickým rozhodnutím.