Belgie odmítá FCAS kvůli dronům z USA

Belgický ministr obrany Theo Francken podle médií označil francouzsko-německo-španělský program FCAS za mrtvý a tvrdí, že Belgie by se měla obrátit k americkým autonomním dronům (La Razón, g-enews). Belgie přitom v programu FCAS vystupovala jen jako pozorovatel, nikoli jako jeden z hlavních partnerů. Její odchod by tedy projekt sám o sobě nepohřbil.

Důležitější je signál, který tím Brusel vysílá. Členská země NATO, která už nakupuje americké F-35, posuzuje evropský vlajkový projekt budoucího vzdušného boje jako pomalejší a méně užitečný než to, co Spojené státy nabízejí už dnes.

Problém velení, který Brusel neumí vyřešit

FCAS měl být propojený systém vzdušného boje: pilotovaná stíhačka, autonomní doprovodné drony a společná datová vrstva, která v rámci letectva propojuje senzory, zbraně i velení (The Guardian, El País). Rozpadl se na otázce, která navenek působí průmyslově, ale ve skutečnosti je hluboce politická: kdo bude řídit návrh celého systému.

Francouzský Dassault vedl stíhací část programu a trval na rozhodující pravomoci nad architekturou, softwarem i vývozními právy. Část tohoto postoje vycházela ze samotné povahy projektu: letoun měl jednou nést francouzské jaderné odstrašení, a sdílená kontrola se tak pro Paříž stala otázkou suverenity (Le Figaro). Německý Airbus odmítl podřízenou roli v programu, který Berlín ve velkém spolufinancoval (FAZ). Ani jedna strana neustoupila. Program se zastavil.

Evropská unie neměla nástroj, jak pat prolomit. Nákup stíhaček zůstává podle unijních smluv národním rozhodnutím. Článek 346 Smlouvy o fungování EU dává členským státům široký prostor nakupovat zbraně s odkazem na národní bezpečnost (článek 346). Brusel může dotovat společný výzkum přes Evropský obranný fond a motivovat ke společným nákupům přes programy typu EDIP, tedy Evropský program obranného průmyslu (EDF, EDIP). Nemůže ale určit hlavního dodavatele, přidělit pravomoc nad konstrukcí ani zabránit ministrovi, aby nakoupil ve Spojených státech.

Podle vlastního návrhu Komise k programu EDIP šlo po obranném nárůstu výdajů po roce 2022 78 % nákupů členských států k dodavatelům mimo EU a 63 % k americkým dodavatelům (návrh EDIP). Politika strategické autonomie má tuto závislost zmenšit. Franckenův avizovaný krok by ji naopak prohloubil.

Peníze se pohybují rychleji než evropské dohody o velení

Rozpad FCAS zhoršuje pozici každého z partnerů jinak. Francie získává krátkodobou volnost chránit konstrukční suverenitu Dassaultu a hledat užší cestu k letounu po éře Rafale. Zároveň ale Paříž přichází o spolufinancování i o argument, že Evropa dokáže stavět bojové letectvo, aniž by se automaticky obracela na Washington (Brussels Signal). Německý ministr obrany Boris Pistorius popsal další krok jako hledání „spolehlivějších možností"; ve hře je alternativa vedená Airbusem i další F-35 (Deutschlandfunk). Páka Berlína je finanční: Francie sama jen těžko zaplatí stíhačku šesté generace bez bohatého partnera (FAZ).

Španělsko, třetí partner FCAS, zůstává mezi oběma pozicemi a zároveň čelí americkému tlaku, aby znovu zvážilo F-35 (Infobae). Pro státy na východním křídle NATO, například Polsko, je výpočet jednodušší. Tváří v tvář Rusku má dnes přednost interoperabilita s americkými systémy před evropskou stíhačkou očekávanou kolem roku 2040.

Konkurenční tlak tento rozdíl ještě zvýrazňuje. Americké letectvo už zadalo první výrobní kontrakty na 150 strojů Collaborative Combat Aircraft, tedy autonomních dronů určených k letu po boku pilotovaných letounů, firmám Anduril a General Atomics (Shephard, Forecast International). Evropské programy stále vyjednávají pravidla řízení. Americké už zadávají objednávky.

Právě v tom leží skutečný test unijní obranné politiky. Brusel si vytvořil finanční nástroje a postavil pobídky ke spolupráci. Stále mu však chybí způsob, jak rozhodnout, kdo bude určovat technickou podobu projektu dřív, než si jednotliví kupci postupně vyberou to, co je už dostupné.