Belgická energetická ostrovní sázka

Belgie se chystá dražit novou kapacitu větrných elektráren na moři v zóně Princess Elisabeth, s dodávkou elektřiny zhruba od roku 2031. Na první pohled jde o národní projekt: jedna vláda, jedna mořská oblast, jedna sada turbín. Pod hladinou je však složitější infrastruktura. Umělý energetický ostrov a vývozní kabely, které mají vést i do sousedních zemí, z belgické aukce dělají test, zda Severní moře může fungovat jako společná pánev obnovitelné elektřiny (FPS Economy Belgium).

Prvními vítězi nebudou domácnosti. Budou jimi developeři, kteří získají smlouvy dostatečně důvěryhodné pro banky, přístavy a inženýrské firmy s omezenou instalační kapacitou a provozovatelé sítí stavějící regulovanou infrastrukturu. Spotřebitelé vydělají jen tehdy, pokud nižší závislost na fosilních palivech časem sníží náklady. To se nestane samo. Síťové poplatky i státní podpora se promítnou do účtů za elektřinu, takže konečné rozdělení nákladů bude záviset na rozhodnutích, která Belgie teprve musí udělat.

Ostrov zapojený pro více než jednu zemi

Ostrov Princess Elisabeth, který na moři staví belgický provozovatel přenosové soustavy Elia, bude sbírat elektřinu z nových větrných parků a podporovat vysokonapěťová propojení s dalšími zeměmi (Elia). V praxi půjde o uzel přeshraniční sítě, k níž se vlády států kolem Severního moře přihlásily na summitu v Ostende v roce 2023. Belgie, Německo, Dánsko a Nizozemsko se tam dohodly, že budou koordinovat kabelová propojení mezi více zeměmi, a ne jen model „jeden větrný park, jeden kabel na pevninu“ (North Sea Summit Declaration).

Ekonomiku takového systému popisuje offshore strategie Evropské komise jednoduše: větrné parky na moři dávají smysl tehdy, když je doplní přeshraniční kabely a tržní pravidla, která pustí elektřinu tam, kde je po ní poptávka (EUR-Lex). V propojeném trhu se elektřina přes koordinované aukce přesouvá z levnějších oblastí do dražších. Belgická mořská výroba tak může tlačit dolů ceny v Nizozemsku a Německu, ale zároveň měnit místa, kde se v síti tvoří úzká hrdla.

Do stejného časového okna vstupuje Belgie jako dánsko-německý projekt Energiø Bornholm. Ten má propojit větrné parky na moři s rozvodnami v obou zemích a hlavní stavební práce mají začít kolem let 2027 až 2028 (Bornholm.dk). Výsledkem bude soutěž o stejné kabely, měničové platformy a instalační lodě.

Skutečné riziko leží ve smlouvách

Evropa má z posledních let drahou zkušenost s tím, že nastavení aukce rozhoduje. Model bez dotací, který zhruba mezi lety 2019 a 2025 zkoušely Nizozemsko a Německo, narazil ve chvíli, kdy vyšší úrokové sazby a stavební náklady udělaly z projektů nefinancovatelné investice. Státy se proto vracejí ke kontraktům typu contract for difference, tedy rozdílovým smlouvám: vláda garantuje minimální cenu za jednotku elektřiny. Když tržní cena klesne pod tuto realizační cenu, stát doplatí rozdíl. Když ji tržní cena převýší, developer peníze vrací (European Commission).

Veřejné rozpočty tím mohou nést velkou zátěž. Evropská komise minulý týden schválila francouzský režim podpory pro větrné elektrárny na moři o kapacitě 11,1 GW s teoretickým stropem 63 mld. EUR během 25 let (Commission européenne, Connaissance des Énergies). Pokud velkoobchodní ceny zůstanou vysoko, skutečná částka bude nižší. Samotný strop ale ukazuje, kolik fiskálního prostoru mohou podobné závazky zabrat.

Německý energetický svaz BDEW prosazuje rozdílové smlouvy indexované o inflaci. Argumentuje tím, že pevné nabídkové ceny nechávají developery vystavené růstu nákladů, který se objeví až po aukci (Energie & Management). Belgie stojí před stejnou volbou. Pokud realizační cenu naváže na inflaci, větší část nákladového rizika ponese stát. Pokud ji zafixuje, developeři si řeknou o vyšší cenu hned na začátku, případně se aukce nezúčastní.

V celém regionu je nejužším místem síť. Akční plán Evropské komise pro elektrizační soustavy varuje, že přenosové sítě se musí rozšiřovat rychleji, aby unesly obnovitelné zdroje a elektrifikaci (European Commission). Větrná kapacita bez kapacity sítě je jen ocel čekající v moři.

Nižší závislost na palivech neznamená nižší účty

Strukturální zisk spočívá v menší závislosti na plynu a uhlí. K účtům domácností se ale tento přínos dostane jen přes řetězec poplatků, který Belgie dosud nepopsala: síťové tarify za ostrov Princess Elisabeth a jeho kabely, odvody na financování rozdílových smluv a náklady na vyrovnávání soustavy, když výroba z větru kolísá. Každá položka je politické rozhodnutí. Každá dopadne jinak na průmysl, malé firmy a domácnosti.

Belgická pravidla aukce, včetně realizačních cen, indexace, odpovědnosti za zpoždění sítě a pravidel pro chvíle, kdy velkoobchodní ceny spadnou do záporu, zatím nejsou zveřejněna. Belgie si nekupuje jen turbíny. Rozděluje finanční riziko přeshraniční elektrizační soustavy, jejíž síťová část stále dohání ambice výroby.