Belgie nechce riskovat €193 miliard

Když se v EU znovu otevřela debata o tom, zda sáhnout na zmrazená ruská státní aktiva ve prospěch Ukrajiny, z Bruselu přišla rychlá brzda. Belgický ministr obrany Theo Francken dal 28. srpna najevo, že vláda premiéra Barta De Wevera na takový krok nepřistoupí. Důvod není v belgické vstřícnosti k Moskvě, ale v prosté otázce odpovědnosti: žádná jiná vláda zatím nenabídla, že Belgii pokryje právní a finanční rizika, která na ni dopadají jen proto, že peníze leží právě v Bruselu.

O dva dny dříve poslaly Švédsko, Nizozemsko, Polsko a Španělsko dopis šéfce unijní diplomacie Kaje Kallasové. Žádaly v něm Evropskou komisi, tedy výkonný orgán EU, aby prozkoumala možnosti, jak zmrazená ruská aktiva využít šířeji než jen přes výnosy, které sama generují (Government of the Netherlands, Reuters/WTVB). Francken poté podle deníku Nieuwsblad uvedl, že De Wever v debatě o Euroclearu neustoupí (Nieuwsblad). Belgická odpověď dává smysl až ve chvíli, kdy je vidět, co se po Belgii vlastně chce.

Euroclear nese evropské riziko

Euroclear, bruselská společnost, která drží a vypořádává cenné papíry pro banky i vlády po celém světě, spravuje zhruba 185 až 193 miliard eur z přibližně 210 miliard eur zmrazených aktiv ruské centrální banky v EU (Meduza, Commonspace). Tato koncentrace mění evropskou politickou otázku v belgický problém odpovědnosti. Pokud by se EU posunula od využívání výnosů k samotné jistině, jako první by ruským žalobám a odvetným krokům čelily Belgie a Euroclear.

Tlak už není teoretický. Le Monde popsal zhruba 200 právních řízení proti Euroclearu a devět arbitrážních oznámení vůči Belgii (Le Monde). Podle kanceláře Ellipsis Avocats navíc moskevský soud nařídil Euroclearu zaplatit téměř 250 miliard dolarů. V EU je takový verdikt nevymahatelný, ale ukazuje, jak daleko je Rusko ochotné spor stupňovat (Ellipsis Avocats).

Současný model zatím funguje tak, že EU nebere samotná aktiva, ale úroky a investiční výnosy, které z nich plynou. Unie 5. srpna poslala Ukrajině dalších 1,4 miliardy eur, čímž se celkový objem výnosů dostal zhruba na 8 miliard eur (European Commission). Čtyři státy ale v dopise tvrdí, že unijní úvěr pro roky 2026 až 2027 ve výši 90 miliard eur, krytý společným rozpočtem EU, nebude stačit. Mechanismus, který by čerpal ze zmrazené jistiny, by podle nich dal Kyjevu jistější financování než další jednotlivá tranše (Euractiv).

Peníze chtějí všichni, účet nikdo

Belgická pozice není absolutní, ale podmíněná. Ministr zahraničí Maxime Prévot při srpnové návštěvě Kyjeva řekl, že Belgie nemá principiální námitku proti využití aktiv, pokud se právní a finanční rizika rozdělí mezi všechny členské státy formou závazných záruk (Kyiv Independent). Sama čtyřčlenná iniciativa tuto logiku uznává, když žádá varianty, v nichž „riziko nesou všechny členské státy EU“ (Government of the Netherlands). Tyto vlády ale převzaly belgický slovník, aniž by předložily mechanismus, který by splnil belgický požadavek na bezpodmínečné a neomezené záruky (Euronews).

Rozdíl mezi jazykem solidarity a ochotou nést rozpočtové riziko je vidět stát od státu. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski řekl, že Varšava je „připravena podílet se na pojištění Belgie“, polská média ale nenašla veřejně známý právní vzorec pro neomezené odškodnění (Radio ZET). Německý kancléř Friedrich Merz prosazuje rozdělení rizik podle ekonomické síly, nikoli však bianco šek. Německá média odhadla, že podíl Berlína na takové záruce by mohl přesáhnout 50 miliard eur (Bundesregierung, FAZ). Francie a Nizozemsko princip podporují, neomezenou odpovědnost ale nepřijaly (Ouest-France, Tweede Kamer).

Francken k tomu podle Nieuwsbladu přidal vzkaz pobaltským státům: nemají Belgii dál tlačit do kouta, když Belgie zároveň přispívá k jejich bezpečnosti v rámci mise NATO Baltic Air Policing (Nieuwsblad). Sdělení bylo neobvykle přímočaré. Solidarita nemůže znamenat, že jeden stát žádá odvahu a druhý za ni ručí vlastním rozpočtem.

Téma se mělo vrátit na stůl kolem neformální schůzky ministrů zahraničí EU v Irsku 1. a 2. září. Evropská komise tvrdí, že tuto otázku „nikdy nesundala z agendy“ (Commission briefing). Politická koalice pro využití ruských aktiv je ale stále širší než koalice ochotná podepsat plnou belgickou odpovědnost. Dokud někdo nepředloží právně závaznou celoevropskou záruku pokrývající expozici Euroclearu, belgické odmítání není obstrukce. Je to cena za to, že na belgickém území stojí infrastruktura, kterou chce využít zbytek Evropy.