Bercy tlačí na zmrazení rozpočtu

Čtyři ekonomové pověření francouzským ministerstvem financí, známým podle pařížské čtvrti jako Bercy, doporučili pro rok 2027 takzvanou „année blanche“: jednoroční nominální zmrazení velké části veřejných výdajů, které by zastavilo automatické navyšování zabudované do francouzských rozpočtů (Le Figaro). Podle tiskových zpráv o práci expertní mise by Francie musela do roku 2032 najít 126 mld. EUR úspor, aby se schodek nevydal směrem k 7 % HDP (Upday). Samotná zpráva zatím zveřejněna nebyla, a uvedená čísla je proto třeba brát jako uniklé odhady. Už samotný návrh ale říká podstatnou věc: růst ekonomiky a vyšší daně Francii z rozpočtového problému samy nevyvedou.

Stejné eurové částky, vyšší ceny, méně služeb

Nominální zmrazení znamená, že nemocnice, školy nebo penzijní programy dostanou příští rok stejný počet eur jako letos. Pokud ceny byť jen mírně vzrostou, za každé zmrazené euro půjde koupit méně. Inflace tak škrtá tiše, bez samostatného hlasování o každé položce.

Právě v tom je logika návrhu. Francouzský problém není jeden rozhazovačný program, který by šlo jednoduše zrušit. Výdaje rostou podle vzorců: penze se valorizují podle cen, náklady zdravotnictví tlačí nahoru stárnutí populace, sociální dávky se automaticky posouvají výš. Zmrazení míří na tyto mechanismy. Místo aby vláda navrhovala zvláštní škrty pro každou kapitolu, nechá inflaci, aby reálné výdaje ohlodala napříč rozpočtem.

Rozpočtová aritmetika je nepříjemná. Francouzský veřejný dluh v roce 2024 dosahoval zhruba 113 % HDP, tedy téměř dvojnásobku šedesátiprocentní referenční hranice EU (BNP Paribas Economic Research). Jen úroky z dluhu mají v roce 2026 vyjít na 77,4 mld. EUR, což z nich už dělá největší jednotlivou položku francouzského rozpočtu (Boursorama).

I po letech škrtů by se podle odhadů mohl dluh pouze stabilizovat kolem 120 % HDP v roce 2030 (BNP Paribas Economic Research). Vyžadovalo by to primární přebytek, tedy přebytek příjmů nad výdaji před započtením úroků, zhruba 0,8 % HDP. Naposledy to Francie dokázala v letech 1998 až 2001.

Investoři na chvíli zacházeli s Francií jako s Itálií

Trhy nečekají, až se politická debata uzavře. Dne 14. července nesl francouzský desetiletý státní dluhopis asi 3,88 %, zatímco srovnatelný německý dluhopis zhruba 3,12 % (Idéal Investisseur, Financial Times). Rozdíl přibližně 76 bazických bodů, tedy 0,76 procentního bodu, nelze celý vysvětlit obavami z francouzského rozpočtu. Roli hrají i likvidita trhu a očekávání ohledně sazeb ECB. Směr francouzského schodku a politická roztříštěnost jsou ale hlavní důvody, proč investoři požadují proti Německu vyšší výnos.

Ještě ostřejší signál přišel o několik dní dříve. Kolem 9. a 10. července se náklady na pojištění francouzského státního dluhu proti nesplacení krátce dostaly nad italskou úroveň (QuiFinanza, MarketScreener). Byl to okamžitý snímek trhu, ne definitivní verdikt. Přesto narušil dlouho platný předpoklad eurozóny: Francie si půjčuje jako jádrová ekonomika, Itálie jako periferní. Na několik obchodních seancí se pořadí obrátilo.

Kdo zmrazení ponese

Francie už je v unijním postupu při nadměrném schodku, tedy ve formálním režimu, který se spouští při porušení evropských fiskálních pravidel pro schodek nebo dluh (European Commission). Jednotlivé metropole čtou návrh zmrazení přes vlastní obavy. Německý list FAZ označil Francii za evropského „rizikového pacienta“ a spojil diagnózu s politickou roztříštěností a rostoucím dluhem (FAZ). Belgie v tom poznává vlastní problém: její koalice podle zpráv čelí do roku 2029 mezeře 7,7 mld. EUR (info.fr, 21news.be).

Hlubší otázkou je, zda reformovaný fiskální rámec EU obstojí právě ve chvíli, kdy se testuje na Francii. Nová pravidla nahradila pevné roční cíle dluhovými plány vyjednávanými s každou zemí zvlášť. Pokud zmrazení schodek věrohodně sníží, náklady na financování klesnou a rámec se udrží. Pokud ne, spread se rozšíří, úroky se začnou nabalovat a Francie bude rozpočtové volby dělat pod silnějším tlakem trhu.

Expertní mise podle dostupných zpráv zvažovala, že by ze zmrazení vyňala minimální starobní penze (Upday). Tím se ukazuje hlavní napětí celého návrhu: politicky může zmrazení fungovat jen tehdy, když některé výdaje zůstanou chráněné. Každá výjimka ale přesouvá zátěž na zbytek rozpočtu: místní služby, platy ve veřejném sektoru, nemocnice nebo investice. První skutečný rozpočtový spor proto nebude o tom, zda zmrazit. Bude o tom, která zmrazená položka smí roztát.