Berlín vstupuje do francouzského odstrašení

Francie a Německo uspořádaly 27. května v Paříži první pracovní jednání své bilaterální Jaderné řídicí skupiny (n-tv, Deutschlandfunk). Tím se posunul rámec jaderného odstrašení, který má dnes zahrnovat devět evropských států. O konkrétním uspořádání nehlasoval ani jeden z jejich parlamentů.

Začátek sahá k 2. březnu, kdy prezident Emmanuel Macron na francouzské ponorkové základně Île-Longue oznámil dissuasion avancée, tedy předsunuté odstrašení. Francie má poprvé od roku 1992 zvýšit počet jaderných hlavic a zároveň přestat zveřejňovat velikost svého arzenálu. Kancléř Friedrich Merz spolupodepsal deklaraci, která řídicí skupinu zřídila. V následujících týdnech se do rámce přes samostatné bilaterální kanály zapojily Polsko, Norsko, Finsko, Nizozemsko, Belgie, Řecko, Švédsko, Dánsko a Británie.

Co Německo skutečně získává

Francie označuje novou roli Berlína jako co-gestionnaire doctrinal, tedy doktrinálního spolusprávce. V praxi to znamená strategický dialog o tom, jak do sebe zapadají francouzské jaderné síly, konvenční kapacity a protiraketová obrana. Německo nebude plánovat údery, vybírat cíle ani ovlivňovat rozhodnutí o odpálení zbraní. Tato pravomoc zůstává výhradně francouzskému prezidentovi.

Prvním konkrétním krokem má být německý status pozorovatele při francouzském jaderném cvičení „Poker“ v září 2026. Později by německé letouny mohly poskytovat stíhací doprovod nebo tankování za letu francouzským Rafalům nesoucím jaderné zbraně (n-tv). Jde o konvenční podpůrné role, nikoli o doručování jaderných zbraní.

V rámci NATO má Německo už dnes víc. Na základně Büchel němečtí piloti cvičí nasazení amerických jaderných pum B61 a Berlín zasedá v Jaderné plánovací skupině, hlavním aliančním orgánu pro jadernou politiku. IPG-Journal francouzské uspořádání označil za „méně podstatné“ a bez skutečného vlivu na plánování podle něj nepřináší „věrohodný zisk v odstrašení“ (IPG-Journal).

Smyslem je pojistka. Spolehlivost Spojených států je dlouhodobě zpochybňována a Paříž i Berlín potřebují viditelný bilaterální úspěch. Řídicí skupina jim ho nabízí. Její hodnota spočívá spíš v politickém zajištění než ve vojenské schopnosti.

Devět demokracií, žádný legislativní proces

Řídicí skupina vznikla společnou deklarací podle článku 4 Cášské smlouvy, francouzsko-německé dohody o spolupráci z roku 2019. Novou parlamentní ratifikaci tedy nevyžadovala. Pařížské jednání vedl Merzův bezpečnostní poradce Günter Sautter; další schůzka se plánuje ještě před německou letní parlamentní přestávkou (Stern, Deutschlandfunk).

Stejný exekutivní vzorec se opakuje v celém rámci. Polsko se po dubnovém summitu v Gdaňsku zapojilo do francouzských jaderných cvičení. Norsko 27. května podepsalo narvické ujednání. Finsko předložilo legislativu, která ruší zákaz hostit jaderné zbraně, a jako jediné z devíti zemí čelí požadavku opozičních stran na řádný legislativní proces. Jinde byly parlamenty nanejvýš informovány. Konzultovány nebyly.

Tři členské státy EU, Rakousko, Irsko a Malta, jsou právně vázány Smlouvou o zákazu jaderných zbraní, která jim ukládá odmítat jakoukoli formu jaderné asistence. V bilaterálních rámcích, které vznikají kolem nich, nemají žádný institucionální kanál, jak vznést námitku.

Nevyzkoušené právní hranice

Několik otázek zatím žádný soud ani závazný výklad neprověřil. Není jasné, zda by německý tanker doplňující palivo Rafalu s jadernou výzbrojí představoval „asistenci“ podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, dohody z roku 1968, která nejaderným státům zakazuje jaderné zbraně získat nebo nad nimi vykonávat kontrolu. Německá smlouva dva plus čtyři z roku 1990, která umožnila znovusjednocení země, zakazuje německou „kontrolu nad“ jadernými zbraněmi. Francouzský model je pečlivě navržen tak, aby zůstal pod touto hranicí. Jenže sama hranice nebyla v operačním kontextu nikdy právně vymezena.

Než v září proběhne cvičení Poker, rámec projde dvěma koly bilaterálních jednání, jednou pozorovatelskou misí a žádným parlamentním hlasováním. Vojenský obsah je skromný; Německo od Francie dostává méně, než už má v NATO. Politický posun je větší. Devět evropských zemí si zvyká, že o účasti na jaderných operacích rozhoduje exekutiva bez parlamentní debaty, jako by nejnebezpečnější zbraně na světě byly příliš citlivé téma pro zákonodárce. Kde přesně končí konvenční účast na jaderné operaci?