Berlín si na rok 2027 půjčí €203 billion

Německý návrh rozpočtu na rok 2027 počítá s novým zadlužením ve výši 203 miliard EUR. Peníze nepůjdou z jednoho balíku, ale ze tří zdrojů: z běžného spolkového rozpočtu, z fondu na obranu a z fondu na infrastrukturu (Tagesschau, ZEIT). Německo si takový dluh může dovolit snáze než většina Evropy. U desetiletých dluhopisů platí zhruba 2,98 %, zatímco Francie u stejné splatnosti kolem 3,68 % (Boursorama). Podstatné proto není jen to, zda Berlín nové půjčky unese. Důležitější je, co se začne vytlačovat z rozpočtu ve chvíli, kdy se obrana posune na začátek fronty, a zda s tím zbytek Evropy dokáže držet krok.

Tři dluhové nádoby a zmenšující se střed rozpočtu

Německá ústava obsahuje takzvanou dluhovou brzdu, tedy pravidlo, které po očištění o hospodářský cyklus omezuje běžné spolkové zadlužení na velmi malý podíl HDP. Berlín ji nezrušil. Velké výdaje ale nasměroval mimo ni. Obranné výdaje nad 1 % HDP se nově mohou financovat mimo tento limit a dva zvláštní fondy si půjčují odděleně od hlavního rozpočtu (ZEIT, taz).

Rozpis je následující: 118,7 miliardy EUR nových půjček v jádrovém rozpočtu, 54,9 miliardy EUR z infrastrukturního fondu a 30 miliard EUR z fondu pro Bundeswehr (ZEIT, Reuters).

Samotné výdaje na obranu mají dosáhnout zhruba 109,8 miliardy EUR. Po započtení pomoci Ukrajině a dalších bezpečnostních položek se celková částka dostává asi na 130 miliard EUR (ZEIT). Tyto peníze jsou politicky chráněné. Ostatní výdaje se budou dělit o zbytek.

Ministr financí Lars Klingbeil uzavřel rozpočtovou mezeru 21 miliard EUR kombinací plošných jednoprocentních škrtů na ministerstvech, vyšší daně z tabáku, nového poplatku z plastů, nižších dotací do sociálního pojištění a čerpání rezerv vytvořených před rokem 2019 (Deutschlandfunk). Z rezerv se použilo 6,8 miliardy EUR, takže pro další roky v nich zůstává jen 3,9 miliardy EUR (Süddeutsche Zeitung). Polštář, který měl rozpočtu pomáhat přestát horší roky, je téměř pryč.

Kdo to skutečně zaplatí

Největší jednotlivou položkou spolkového rozpočtu zůstávají platby do důchodového systému, zhruba 132 miliard EUR (Süddeutsche Zeitung). Na penze žádná koalice sáhne jen velmi nerada, pokud vůbec. Úspory proto dopadají spíše na skupiny s menší politickou vahou: domácnosti, které přijdou o podporu na vytápění, příjemce rozvojové pomoci v chudších zemích a ministerstva, jež musejí krátit dotace. Německá ODA, tedy oficiální rozvojová pomoc financovaná státem, má podle současného výhledu do roku 2029 klesnout na 0,43 % národního důchodu (DonorTracker).

Druhou rostoucí položkou jsou úroky. Náklady spolku na obsluhu dluhu mají vzrůst ze 41,9 miliardy EUR v roce 2027 na 80,7 miliardy EUR v roce 2030 (taz, Süddeutsche Zeitung). Každé euro vyplacené držitelům dluhopisů už nejde na opravy železnic, školy ani budoucí daňové úlevy. BNP Paribas odhaduje, že německý dluh může do roku 2030 dosáhnout 71 % HDP a výnos desetiletých dluhopisů by se na konci roku 2026 mohl pohybovat kolem 3,3 % (BNP Paribas). Provoz německého státu tak bude trvale dražší.

Evropská mezera, kterou to otevírá

Německá výhoda proti Francii, tedy zhruba 0,7 procentního bodu na výnosech státních dluhopisů, znamená, že stejné euro vydané na obranu stojí Paříž citelně víc. Státy s levnějším financováním si mohou pohotovost a výzbroj nakupovat rychleji. Země s vyššími výnosy musejí buď platit víc, škrtat hlouběji jinde, nebo čekat na společné unijní financování, které nemusí přijít včas. Itálie má schválenou úvěrovou linku z programu EU SAFE až do výše 14,9 miliardy EUR na obranné nákupy, smlouvu s Komisí ale zatím nepodepsala (Quotidiano Nazionale). Fondation Robert Schuman varuje, že obrana postavená jen na nestejně silných národních rozvahách může Evropu rozdělit na státy, které se vyzbrojit dokážou, a na ty, které na to nemají (Fondation Robert Schuman).

Na východním křídle NATO bude rozhodovat, zda se německé peníze promění ve skutečné schopnosti. Bundeswehr cvičil v Litvě s 2 900 vojáky, tanky a bojovými vrtulníky (Bundeswehr). Berlín však zároveň dál počítá s nákupy části výzbroje ve Spojených státech, což omezuje přínos pro evropské dodavatelské řetězce (RMF24).

Tento rozpočet ukazuje, že německé přezbrojení je finančně zvládnutelné. Zatím ale nedokazuje, že Německo buduje evropskou obrannou kapacitu, a ne hlavně vlastní bezpečnost ve chvíli, kdy jeho sousedé začínají ztrácet tempo.