Berlín obchází dluhovou brzdu

Německý Spolkový účetní dvůr varoval 3. září parlament, že se vláda dostává do dluhové pasti. Pokud Berlín dodrží současné výdajové plány, mohl by se spolkový dluh do roku 2030 zvýšit z přibližně 1,5 bilionu eur na konci roku 2020 nejméně na 3 biliony eur (FAZ, Bundestag). Pro zbytek Evropy to není jen německý rozpočtový problém. Největší evropská ekonomika si půjčuje ve velkém na vlastní obranu a infrastrukturu, zatímco zároveň tlačí na škrt zhruba 400 miliard eur v příštím rozpočtu EU (Investir/Les Echos). Čím zadluženější bude Berlín doma, tím méně štědrý bude vůči zbytku kontinentu.

Jak se kolem dluhové brzdy vejde 200 miliard eur ročně

Spolkový účetní dvůr, tedy instituce kontrolující zákonnost hospodaření spolkové vlády, nepředpovídá státní dluhovou krizi. Upozorňuje na něco méně dramatického, ale rozpočtově podstatného: nové půjčky se přesouvají mimo německou dluhovou brzdu, ústavní pravidlo, které omezuje strukturální schodek spolkového rozpočtu na 0,35 % HDP (Bundestag). Smyslem pravidla bylo zabránit tomu, aby běžné rozpočty trvale vytvářely vysoké deficity. Ústavní změna z března 2025 do něj ale prorazila dvě výjimky. Výdaje na obranu nad 1 % HDP se do limitu nově nepočítají. Vedle toho vznikl zvláštní fond pro infrastrukturu a klimatickou neutralitu v objemu 500 miliard eur, který si může během dvanácti let půjčovat samostatně (BMF).

Důsledkem je rychlý nárůst nového dluhu. Čisté půjčky v jádrovém spolkovém rozpočtu mají vzrůst z 98 miliard eur v roce 2026 na 167,3 miliardy eur v roce 2030. Pokud se započítají i zvláštní fondy, dosáhne nové zadlužení jen v roce 2027 zhruba 203 miliard eur (Bundestag, Onvista/Reuters).

Na úrocích je vidět, kdy se půjčené peníze mění ve ztracený rozpočtový prostor. Podle vládních projekcí mají výdaje na obsluhu dluhu do roku 2030 dosáhnout 80,7 miliardy eur, zatímco celkové spolkové výdaje mají činit 635,4 miliardy eur (Bundestag). Přibližně každé osmé euro by tak šlo na dluhovou službu. Tyto peníze musí rozpočet zaplatit dříve, než začne financovat školy, železnice nebo daňové úlevy.

Půjčené peníze, nepostavené mosty

Důvod pro vyšší investice existuje. Bundesbanka uvedla, že se německé čisté fixní investice v letech 2024 a 2025 poprvé od sjednocení dostaly do záporu. Jinak řečeno, silnice, železnice a energetické sítě se opotřebovávaly rychleji, než je země nahrazovala (Bundesbank).

Schválit dluh je ale snazší než skutečně stavět. Podle institutu ifo si vláda v roce 2025 prostřednictvím infrastrukturního fondu půjčila 24,3 miliardy eur, zatímco spolkové investice vzrostly jen o 1,3 miliardy eur (ifo). Většina nového dluhu tak nenavyšovala kapacitu, ale nahrazovala peníze, které by rozpočet utratil i bez zvláštního fondu. Týdeník Zeit napsal, že zatím bylo využito jen asi 10 % infrastrukturního fondu (Zeit). Ministerstvo financí namítá, že skutečný dopad fondu je třeba hodnotit za roky 2025 až 2028 (BMF). Zatím je to ovšem příslib, ne výsledek.

Kdo platí v Evropě

Když si Německo půjčuje víc, zdražuje financování i dalším státům eurozóny. Německé dluhopisy slouží v Evropě jako referenční cena bezpečného dluhu. Pokud tato základní sazba roste, investoři žádají vyšší výnos také od ostatních vlád. Výnos německých desetiletých dluhopisů už vystoupal nad 3,36 %, nejvýše za patnáct let (Euronews, Le Monde). Francie, jejíž veřejný dluh dosahuje 115,6 % HDP (Insee), už je v unijním postupu při nadměrném schodku, tedy ve formálním režimu, který nutí vlády s příliš vysokými deficity škrtat výdaje nebo zvyšovat daně. Francouzský Senát odhaduje, že roční příspěvek Francie do příštího rozpočtu EU by mohl vzrůst z 26 miliard eur na 36 miliard eur (Sénat). Vyšší tržní sazby tento tlak dál zvyšují.

Politický dopad se projeví při vyjednávání dalšího sedmiletého rozpočtu EU na roky 2028 až 2034, který Evropská komise navrhla v objemu kolem 2 bilionů eur (European Commission). Šest čistých plátců, včetně Německa a Nizozemska, požaduje výrazné škrty (NOS). Polsko se obává, že německý rozpočtový tlak povede k omezení kohezních fondů, tedy peněz určených na snižování rozdílů mezi bohatšími a chudšími regiony Unie. Zároveň směřuje přibližně 28 % polského exportu do Německa, takže německá stagnace představuje přímé riziko pro polské výrobce (Rzeczpospolita).

Němečtí partneři teď mají konkrétní oporu pro nepříjemné podezření: Berlín si dokáže vytvořit prostor pro vlastní priority rychleji než pro ty společné evropské. Zda se tento obraz změní, závisí na otázce, kterou zpráva auditorů nechává otevřenou. Infrastrukturní fond se buď promění ve skutečné investice, nebo zůstane způsobem, jak staré výdaje označit novým dluhem.