Berlín jedná o Ukrajině mimo EU

V noci z 23. na 24. května odpálilo Rusko na okraj Kyjeva raketu Orešnik, která může nést jadernou hlavici. Ve válce ji použilo potřetí. Do 48 hodin seděl hlavní ukrajinský vyjednavač v německém kancléřství s poradci pro národní bezpečnost tří evropských mocností a vznikal tam obrys mírového procesu, který Spojené státy mezitím nechaly zamrznout.

Bombardování a odmítnutí

Útok byl největším ruským bombardováním roku 2026: na Kyjev mířilo zhruba 90 raket, z toho 36 balistických, a 600 dronů. Nejméně čtyři lidé zemřeli a kolem stovky byly zraněny. Institut pro studium války odhadl, že celý balík stál Moskvu přibližně 361 mil. dolarů (ISW). Ruské ministerstvo zahraničí poté vyzvalo všechny zahraniční diplomaty, aby opustili Kyjev, a oznámilo začátek „systematických úderů na ukrajinská vojensko-průmyslová zařízení“ (Al Jazeera).

Žádná evropská vláda výzvě nevyhověla. Mluvčí francouzského ministerstva zahraničí ji označil za „nové zastrašování“ a uvedl, že Paříž evakuaci nechystá (Le Figaro). V Berlíně si ruského velvyslance Nečajeva předvolal politický ředitel Auswärtiges Amt, tedy německého ministerstva zahraničí. Šlo o vysokého úředníka, nikoli ministra; Berlín tím dal najevo odpor, ale držel reakci pod úrovní plné politické eskalace (Deutschlandfunk). Polsko varovalo, že případný útok na jeho ambasádu bude považovat za „úmyslný akt agrese“ (Polsat News). V Radě bezpečnosti OSN Rusko odsoudilo přes 50 zemí (Kyiv Post, UN).

Z Washingtonu zazněl jiný tón. Ministr zahraničí Marco Rubio údery neodsoudil a poznamenal, že Kyjev je „velmi nebezpečné místo“ (RFE/RL). Zároveň potvrdil, že americká mírová jednání jsou „zmrazená“.

E3 jedná rychle

Dne 26. května se hlavní ukrajinský vyjednavač Rustem Umerov sešel v Berlíně s E3, tedy formátem Německa, Francie a Spojeného království zastoupených poradci pro národní bezpečnost (Ukrinform). Hostitelem byl německý zástupce Günter Sautter. Kancléř Friedrich Merz u jednání nebyl, což byl záměrný signál opatrnosti na nejvyšší politické úrovni.

E3 nemá smluvní základ, sekretariát ani právní mandát. Vznikla v roce 2003 pro jednání s Íránem o jeho jaderném programu a sdružuje tři hlavní evropské mocnosti zapojené do bezpečnostní diplomacie OSN. Brexit britskou účast neukončil, protože formát funguje zcela mimo struktury EU. Jeho výhodou je rychlost: společná zahraniční a bezpečnostní politika EU, tedy rámec pro společnou diplomacii Unie, obvykle vyžaduje jednomyslnost 27 členských států a týdny koordinace. E3 se může sejít během několika dnů. Prezident Volodymyr Zelenskyj 20. května navrhl, aby se kanál „E3 plus Ukrajina“ formalizoval (newsukraine.rbc.ua).

Rychlost stojí legitimitu

Za rychlost se ale platí. Polsko, největší regionální vojenský podporovatel Ukrajiny, u stolu nesedí. Totéž platí pro Itálii, třetí největší ekonomiku EU. Varšavská námitka je strukturální: velikost Polska i jeho poloha z něj dělají přirozeného účastníka jakéhokoli vyjednávání mezi Evropou, Kyjevem a Moskvou (Rzeczpospolita). Účastníci E3 namítají, že menší skupiny vyjednávají rychleji. Polští představitelé proti schůzce z 26. května veřejně konkrétně nevystoupili, napětí v pozadí je ale patrné.

Rozpor nejde jen po linii formátu. Francie a Itálie podporují otevření diplomatického kontaktu s Moskvou. Německo, Polsko a pobaltské státy jsou proti; podle nich by rozhovory před ruským stažením odměňovaly agresi (Euronews). Ministři zahraničí EU na neformálním jednání Gymnich v Limassolu 27. a 28. května probírali možnost jmenovat zvláštního zmocněnce pro Ukrajinu. Mluvčí EU však očekávání krotil: vyslanec dává smysl až „jakmile Rusko prokáže skutečnou ochotu ukončit válku“ (EEAS).

Protože formální cesta stojí, neformální rychlost E3 začíná nahrazovat institucionální postup EU. Státy nejvíce vystavené ruské agresi, tedy Polsko a Pobaltí, zůstávají mimo formát, v němž se jedná o jejich bezpečnosti. Polsko vyzbrojuje ukrajinskou frontu. Itálie financuje obnovu. Ani jedna země nesedí u stolu, kde se začínají psát podmínky míru.