Berlín a Varšava se přou o €6.6bn

Maďarsko odblokovalo 6,6 mld. EUR z unijních vojenských prostředků pro Ukrajinu. Ministři obrany EU tím ale nezískali klid, nýbrž další spor: mají peníze vrátit státům, které už zbraně poslaly, nebo za ně nakoupit nové dodávky na frontu? Německo a Polsko se ocitly na opačných stranách debaty, která ukazuje slabé místo evropského slibu, že náklady podpory Kyjeva ponesou členské státy společně.

Fond, který nestačí ani na vlastní sliby

Evropský mírový nástroj je mimorozpočtový fond, do něhož členské státy skládají národní příspěvky na vojenskou pomoc. Mimo běžný rozpočet EU stojí proto, že unijní smlouvy neumožňují financovat vojenské výdaje standardní rozpočtovou cestou. Logika byla jednoduchá: státy pošlou Ukrajině zbraně bilaterálně a z společného balíku pak dostanou část nákladů zpět (Eur-Lex).

Maďarsko tento balík blokovalo více než dva roky. Když Budapešť začátkem června veto stáhla, peníze se uvolnily, jenže žádosti o proplacení už podle dostupných údajů dosahují zhruba 43 mld. EUR (Brussels Signal). Fond přitom pokrývá asi 40 % hodnoty převedené techniky (Ground, Arab News/AFP). Ani na tuto částku dnes peníze nestačí.

Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová proto navrhla rozdělit uvolněné prostředky třemi směry: na částečné proplacení členským státům, na nové společné nákupy pro Ukrajinu a na financování mise EUMAM Ukraine, tedy unijního výcviku ukrajinských vojáků. Podle médií má jít o 900 mil. EUR na výcvik, 1 mld. EUR na nákupy a 4,7 mld. EUR na platby členským státům (EEAS, Babel).

Kdo zaplatí těm, kteří šli první

Německo tvrdí, že peníze mají co nejvíce posílit současnou bojovou schopnost Ukrajiny. Státní tajemník na ministerstvu obrany Sebastian Hartmann řekl, že prostředky z Evropského mírového nástroje, které se hned nevrátí členským státům, mají dál podporovat Ukrajinu. O den později ministr obrany Boris Pistorius slíbil dalších 300 mil. EUR na českou muniční iniciativu, tedy na nákup nové munice místo kompenzace starších dodávek (BMVg).

Polsko v tom vidí porušení dohody. Náměstek ministra obrany Cezary Tomczyk uvedl, že Varšava chce plné proplacení zhruba 450 mil. EUR za zbraně, které už Ukrajině dodala (RMF24). Očekávaná míra náhrady podle médií klesla z přibližně 84 % na 46 % a pod tlakem nového rozdělení by mohla spadnout ještě níž (Censor). Nejde o schválené sazby, ale o vyjednávací čísla. I ta však vysvětlují, proč je Varšava nervózní.

Že nejde jen o polskou stížnost, ukazuje Slovensko. Bratislava za předchozí vlády darovala Ukrajině stíhačky MiG-29 a systém protivzdušné obrany S-300 v balíku oceněném zhruba na 700 mil. EUR. Z Evropského mírového nástroje zatím dostala jen 92 mil. EUR (Bankier). Úředníci čekali asi 250 mil. EUR; nyní by podle dostupných informací mohli dostat přibližně desetinu této částky (Denník N). Premiér Robert Fico oznámil, že bude s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou řešit peníze, které byly podle něj přesunuty od dárců zbraní k přímému financování Ukrajiny (Aktuality.sk).

Dvě logiky v jednom fondu

Švédsko, které na peníze z fondu také čeká, rámuje pomoc Ukrajině spíše jako dlouhodobou bezpečnostní nutnost než jako pohledávku za Bruselem (GP). Severské státy se na jednání ministrů obrany obecně přiklonily k německému přístupu (RBC Ukraine). Jeden tábor bere Evropský mírový nástroj jako dohodu o sdílení nákladů, která má dodržet starší závazky. Druhý jej chápe jako válečný nástroj, který má sloužit tomu, co Ukrajina potřebuje na bojišti právě teď.

Oba postoje mají svou váhu. Ukrajinské mezery v protivzdušné obraně a munici jsou naléhavé a nové nákupy přinášejí vojenský efekt, který prosté refundace nemají (EEAS). Polsko a Slovensko však vyprázdnily část vlastních skladů s předpokladem, že se o náklady podělí celá Evropa. Pokud se tato dohoda zpětně rozředí, trestá to státy, které jednaly nejrychleji.

Konečná tabulka rozdělení peněz zatím zveřejněna nebyla. Kompromis Kaji Kallasové zůstává návrhem, ne schváleným vzorcem (Tagesschau). Do dalšího kola jednání tak vstupuje nepříjemná otázka: kdo rozhodl, že zpětné oslabení slíbených náhrad je přijatelný výchozí bod pro vyjednávání?