BPM navrhuje fúzi s MPS za €50 billion

Banco BPM 7. června navrhla fúzi s Monte dei Paschi di Siena (MPS). Spojená skupina by měla hodnotu zhruba 50 mld. EUR, 2 900 poboček a očekávané synergie za 1,1 mld. EUR (Corriere della Sera, Bloomberg). Pokud by transakce prošla, vznikla by podle aktiv druhá největší banka v Itálii, hned za Intesou Sanpaolo. Intesa reagovala během několika hodin: svolala mimořádné zasedání správní rady a začala s partnery Unipol a BPER připravovat protinabídku (Il Fatto Quotidiano). Fúze tak není jen italskou bankovní operací. Je prvním tahem v širším souboji o to, kdo bude v Evropě určovat tempo konsolidace bank.

Francouzská banka s italskou strategií

Crédit Agricole, francouzská banka, která drží 22,8 % Banco BPM, hlasovala v představenstvu BPM jednomyslně pro návrh (AdnKronos). Po spojení by její podíl klesl zhruba na 12,8 %, zůstala by však největším jednotlivým akcionářem výrazně větší instituce (Corriere della Sera). Počty jsou jednoduché: 12,8 % z 50 mld. EUR má větší váhu než 22,8 % z 20 mld. EUR. Druhou největší italskou banku by tak fakticky kotvila francouzská skupina.

Pro Řím řeší transakce jiný problém. Italské ministerstvo financí stále drží 4,8 % MPS, zbytek po záchraně banky za 5,4 mld. EUR z roku 2017, kdy stát vlastnil 68 %. Po fúzi by tento podíl klesl pod 2 %, což by vládě umožnilo prohlásit sanaci za uzavřenou, aniž by musela akcie prodávat na trhu (Quotidiano.net). Ministr financí Giancarlo Giorgetti tuto cestu odchodu státu naznačoval už roky.

Jižní Evropa se spojuje

Čtyři dny před oznámením Banco BPM poslaly Francie, Itálie a Španělsko Evropské komisi společný návrh. Tvrdí v něm, že roztříštěnost bankovního trhu drží zhruba 230 mld. EUR v likvidních aktivech, která se nemohou volně přesouvat přes hranice eurozóny (Euronews). Navrhované řešení má podobu dobrovolného režimu, který by přeshraničním bankovním skupinám umožnil sdílet kapitál a likviditu. Legislativa se čeká v roce 2027.

Návrh BPM a MPS zapadá do konsolidační vlny, která už běží. BPCE v dubnu dokončila akvizici portugalské Novobanco za 6,7 mld. EUR, největší přeshraniční bankovní transakci v eurozóně za více než deset let (Challenges). UniCredit drží 34,35 % německé Commerzbank a lhůta pro jeho nabídku vyprší 16. června (Finance Magazin). Banky z jižní Evropy nabírají velikost. Regulátoři na severu Evropy zatím podobné tempo nenasadili.

Kdo platí, kdo získává

Očekávané synergie za 1,1 mld. EUR mají vzniknout hlavně uzavíráním překrývajících se poboček, pravděpodobně asi 300 v Lombardii, Toskánsku a Benátsku (AskaNews). Počty rušených míst zveřejněny nebyly, ale nákladové synergie v bankovnictví obvykle vycházejí především ze snižování počtu zaměstnanců. Nejviditelnější náklady tak ponesou lidé uvnitř bank.

Berlín mezitím z národních důvodů blokuje nabídku UniCredit na Commerzbank, přestože bankovní unii, tedy rámec EU pro společný dohled nad bankami, v principu podporuje. Odcházející viceprezident ECB Luis de Guindos řekl, že Evropa potřebuje „skutečně evropské banky“, pokud má konkurovat americkým institucím (Bloomberg). I po spojení by však hodnota BPM-MPS dosahovala sotva 6 % tržní kapitalizace JPMorgan. Domácí fúze vytvářejí národní šampiony. Transatlantický rozdíl tím samy nezavřou.

Tlak jižní Evropy na sdílení likvidity nyní naráží na odpor Německa a Nizozemska. Jde o stejné vlády, které déle než deset let blokují EDIS, tedy evropský systém pojištění vkladů, společnou pojistku pro bankovní vklady v celé eurozóně (European Commission). Bez takové záruky kapitál zůstává za národními hranicemi. Žádná banka nechce posílat peníze do zahraniční dceřiné společnosti, pokud si nemůže být jistá, že pojištění vkladů v hostitelské zemi v krizi obstojí. Jižní Evropa staví větší banky. Severní kapitál na jih ve větším měřítku nepoteče, dokud někdo nepřevezme odpovědnost za vklady. Zatím to není nikdo.