Brusel tlačí na Ivana Turudiće

Jen 27 % chorvatských občanů a 28 % firem považuje tamní justici za nezávislou. Vyplývá to ze Zprávy Evropské komise o právním státu za rok 2026, zveřejněné 17. července (Commission, Index.hr). Korupce podle Komise zůstává „rozšířená“, i když státní zástupci případy aktivně otevírají. Každoroční zpráva tento stav popisuje. Donutit Chorvatsko k nápravě ale sama nedokáže.

Vytížení žalobci, prázdná důvěra

Chorvatská kapitola nemluví o rozpadu institucí. Protikorupční orgány existují a státní zastupitelství pracuje. Mezi touto aktivitou a důvěrou veřejnosti je však propast. Hlavním nástrojem Komise je v takové situaci cyklus dialogu, doporučení a následného hodnocení, nikoli závazný příkaz (Commission).

Sama Komise připouští, že plnění dřívějších doporučení v celé EU slábne (Commission). Mezi zjištěními ve zprávě o právním státu a rozhodnutím o evropských penězích navíc neexistuje automatická vazba (EU Perspectives).

Před vstupem země do EU má Brusel skutečnou kontrolní páku: může zpomalit jednání a požadovat reformy jako cenu za členství. Zpravodajství FAZ o stejném cyklu zpráv ukázalo tento rozdíl na Srbsku, kde špatné hodnocení právního státu dál ovlivňuje cestu kandidátské země (FAZ).

Po vstupu do Unie se sada nástrojů výrazně zužuje. Brusel nemůže zmrazit peníze jen proto, že lidé soudům nevěří. Musí prokázat, že selhání právního státu přímo ohrožuje správu unijních fondů (Regulation 2020/2092, CER). Článek 7, tedy nejtvrdší unijní postup, který může vést až k pozastavení hlasovacích práv členské země, zase vyžaduje politickou shodu vlád. Tu se proti žádnému členskému státu dosud nepodařilo dotáhnout. Nízká důvěra v soudy sama o sobě žádný z těchto mechanismů nespouští.

Spor o to, kdo stíhá podvody s evropskými penězi

Jeden unijní nástroj pravomoc stíhat skutečně má. Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) může ve zúčastněných členských státech vyšetřovat a žalovat trestné činy poškozující rozpočet EU (EPPO Regulation). Chorvatsko se EPPO účastní. Obecnou nedůvěru v chorvatské soudy tím úřad nenapraví. Tam, kde jde o evropské peníze, však má zákonnou autoritu, kterou výroční zpráva Komise nemá.

Právě o hranici této autority se nyní vede spor. Chorvatský ústavní soud požádal Soudní dvůr EU, tedy nejvyšší unijní soud se sídlem v Lucemburku, aby vymezil hranici mezi pravomocí EPPO a chorvatského státního zastupitelství DORH. Komise do řízení vstoupila s argumentem, že chorvatského nejvyššího státního zástupce Ivana Turudiće nelze při rozhodování o této hranici považovat za nezávislého a nestranného (Telegram.hr).

Německá ústavněprávní platforma Verfassungsblog spor popsala jako varování před situací, kdy se národní systém státního zastupitelství začne zevnitř členského státu bránit evropskému žalobci (Verfassungsblog).

Podstata je poměrně prostá. Pokud se chorvatským institucím podaří přes domácí ústavní mechanismy zúžit dosah EPPO, získají ostatní zúčastněné státy návod, jak postupovat podobně. Jediný unijní orgán s vlastní žalobní pravomocí by pak fungoval podle tolerance národních systémů, na které má dohlížet.

Co Brusel může a co ne

Dostupné důkazy nepodporují rámec sankční krize. Chorvatský případ spíše ukazuje strukturální mez: členský stát může mít rok co rok velmi nízkou důvěru v justici a přetrvávající korupci, zatímco Komise problém zapisuje a doporučuje obdobné reformy. Brusel dokáže chorvatský problém s právním státem pojmenovat. Vynucovat ale může teprve tehdy, když se dotýká evropských peněz, unijního práva nebo pravomoci EPPO, nikoli pouze domácí demokratické důvěry.

Spor o pravomoc EPPO nyní leží u Soudního dvora EU v Lucemburku. Jeho rozhodnutí určí, zda může jediný unijní žalobní orgán plně fungovat i v členském státě, jehož hlavního žalobce Komise považuje za zpochybněného. Odpověď přijde z Lucemburku. Spolupráce, kterou si vyžádá, bude muset přijít ze Záhřebu.