Brusel určuje podmínky obranných půjček

Evropská komise dnes sama vstupuje na kapitálové trhy, půjčuje si od investorů a získané peníze posílá vládám EU na vojenské vybavení. Podmínky si přitom nastavuje sama. Nástrojem je SAFE (Security Action for Europe), úvěrový program za 150 mld. EUR, který byl přijat v květnu 2025 (European Commission, EUR-Lex). Brusel se tím stal finančním filtrem evropského přezbrojování. Výsledek může být trvalejší než debata o společné armádě: pravidla financování určují, co evropské armády kupují a od koho.

Mechanismus je jednoduchý. Komise vydá dluhopisy, investoři je koupí a EU výnos dál půjčí členským státům, které se programu účastní. Každá vláda splácí svůj úvěr, EU splácí držitele dluhopisů. Právním základem je článek 122 Smlouvy o fungování EU, krizové ustanovení, které umožňuje Radě EU, tedy národním vládám, jednat bez Evropského parlamentu jako spoluzákonodárce (EUR-Lex). Unie tak získala společný nástroj pro obranné půjčky, ale mimo plný demokratický postup, který obvykle rámuje rozhodování o výdajích.

Skutečnou pákou je filtr způsobilosti

Rozhodující síla SAFE leží v podmínkách. Program vyžaduje, aby nejméně 65 % hodnoty komponent u financovaných nákupů pocházelo z EU, ze zemí EHP/ESVO nebo z Ukrajiny (EUR-Lex, EU Perspectives). Státy si dál vybírají, zda chtějí drony, rakety nebo sledovací systémy. Brusel ale rozhoduje, zda jejich plány projdou na levnější úvěry kryté EU a zda jsou dodavatelé dostatečně evropští. Komise tím kontroluje přístup ke kapitálu.

Polsko vede s částkou až 43,7 mld. EUR. SAFE bere jako nejlevnější cestu k rychlému rozšíření armády, s desetiletým odkladem splátek a splatností rozloženou až do roku 2075 (PAP, Fakt). Rumunsko převádí zhruba 16,68 mld. EUR do konkrétní výzbroje: 298 bojových vozidel pěchoty, systémů proti dronům a hlídkových plavidel pro Černé moře (Digi24, Stirile ProTV). Francie směřuje asi 15,1 mld. EUR do průmyslové základny, v níž dominují MBDA, Thales a KNDS (Bloomberg, France Épargne). MBDA už staví novou továrnu na rakety u Orléansu, aby zvládla nárůst evropských objednávek (Le Monde). Řecko podepsalo dohodu až na 787,7 mil. EUR, které mají mířit na sledovací systémy, zabezpečenou komunikaci a prostředky proti dronům ve Středomoří (Euronews GR, To Vima).

Itálie couvá, východní křídlo chce granty

Politický strop programu ukazuje Itálie. Řím podle dostupných informací zvažoval přibližně 15 mld. EUR z půjček SAFE, ale své ambice zmenšil. Ministr zahraničí Antonio Tajani byl citován s výrokem, že „teď není chvíle“ na tak rozsáhlé zadlužení (Analisi Difesa). Spolu s Rumunskem může Itálie nechat nevyčerpaných 8 až 18 mld. EUR z celého balíku SAFE. Několik hlavních měst na východním křídle už Bruselu říká, že chce granty, ne další půjčky (Euronews).

Státy nejblíže bezpečnostní hrozbě potřebují nejvíce vybavení, ale zároveň na sebe berou největší dluh vzhledem ke své rozpočtové kapacitě. EU dokázala najít politickou vůli pro 150 mld. EUR společných obranných půjček. Stejnou logiku ale zatím nepoužila u přímých investic nebo kohezních výdajů. Pokud vznikne SAFE II, tato nerovnováha otevře tvrdší otázku: zda se má přezbrojování financovat společnými fiskálními transfery, a ne pouze společným dluhem.

Mezera v odpovědnosti

Řecko ukazuje cenu, kterou má rychlost pro veřejnou kontrolu. Veřejně dostupné informace potvrzují dohodu v rámci SAFE a obecné oblasti schopností, na něž mají peníze jít. Konkrétní projekty, dodavatelé, podíl domácího průmyslu ani milníky čerpání ale zveřejněny nejsou. PASOK, hlavní řecká opoziční strana, si stěžuje, že poslanci se o řeckých obranných závazcích dozvěděli z bruselských tiskových konferencí, ne z vlastního parlamentu (Newsbeast). Neprůhlednost zesiluje už samotná konstrukce programu: obchvat přes článek 122, který SAFE umožnil, zároveň vyřadil Evropský parlament z legislativního procesu a soustředil dohled do rukou národních vlád jednajících v Radě EU.

Řecký ministr obrany Nikos Dendias přidal jinou kritiku. SAFE I podle něj představuje „špatné nařízení“, protože financuje poptávku, ale neřeší úzké místo evropské obranné výroby (Tribune). Úvěr umí nasměrovat poptávku a vynutit pravidla nákupů. Sám o sobě ale nepostaví továrny, nevyškolí pracovníky ani nenahradí chybějící dodavatelské řetězce. Zda nový finanční nástroj Evropy přinese skutečnou vojenskou kapacitu, nebo hlavně dluh s evropskou značkou, rozhodnou výrobní odpovědi, které většina vlád zatím nedala.