Brusel tlačí na Čínu kvůli deficitu

Evropská komise po Číně chce, aby do podzimu ukázala „hmatatelné výsledky“ ve snižování obchodního schodku, který podle španělských médií dosahuje zhruba 360 miliard eur ročně (eldiario.es, La Vanguardia). Německá média to přepočítávají na přibližně miliardu eur denně, která odchází do Číny (Euronews). Je to silné číslo, ale samo o sobě může mást: obchodní schodek neznamená, že se peníze z evropské ekonomiky prostě ztrácejí. Vyjadřuje rozdíl mezi tím, kolik Evropa z Číny nakoupí, a tím, kolik jí prodá zpět.

Politický tlak, který se za tímto číslem skrývá, je reálný. Podstatnější otázka zní jinak: zda nástroje, které má Brusel k dispozici a které jsou postavené hlavně na posuzování jednotlivých výrobků, stačí na čínskou průmyslovou politiku působící napříč celými dodavatelskými řetězci.

Právo po jednotlivých případech proti soutěži celých řetězců

Termín, který stanovil eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič, zní rozhodně. Unijní obchodní obrana ale nefunguje jako nouzová brzda. Pokud chce Komise zavést antidumpingová cla, tedy přirážky na zboží prodávané v EU pod cenou na domácím trhu výrobce, musí prokázat samotný dumping i újmu evropským výrobcům. Zároveň musí doložit přímou příčinnou souvislost mezi oběma jevy (European Commission, EU Regulation 2016/1036).

Podobně fungují antisubvenční řízení. Komise v nich musí určit konkrétní státní podporu a vysledovat, jakou škodu způsobila (WTO SCM Agreement). Jedno šetření obvykle trvá kolem čtrnácti měsíců. „Čínská nadkapacita“ je ekonomické zjištění, nikoli právní závěr.

Tento aparát už pracuje na konkrétních případech. Čínští výrobci pneumatik zvýšili svůj podíl na evropském trhu z přibližně 18 % v roce 2021 na více než 30 % v roce 2025 a navrhovaná cla mohou u některých výrobců dosáhnout až 45,3 % (Le Figaro). Cla na elektromobily už vytvořila precedens.

Každý takový případ ale chrání jen jednu část evropského průmyslu. Současně zdražuje dovoz firmám, které dané vstupy používají ve výrobě, navazujícím podnikům a v některých případech i spotřebitelům.

Čtyři hlavní města, čtyři výpočty rizika

Nejde o jednotný spor „Evropy s Čínou“. Každá vláda počítá jiné náklady.

Německo se posouvá k tvrdší unijní linii, ale obává se odvety. Podle Euronews bylo v jeho automobilovém průmyslu oznámeno více než 100 000 propouštěných míst. Výzkum z Kielu ale naznačuje, že jen asi třetina německých ztrát na světových trzích souvisí s čínskou konkurencí; zbytek připadá na vysoké ceny energií a domácí problémy (FAZ).

Zároveň roste německá závislost na čínských surovinách. Podíl Číny na dovozu galia do Německa, kovu používaného v čipech a LED technologiích, vzrostl z 28,9 % v roce 2023 na 47,4 % v roce 2025 (Merkur). Kdyby Peking omezil jeho vývoz, německé polovodičové a elektronické firmy to pocítí rychle. Berlín proto chce cílené nástroje a diverzifikaci dodávek, nikoli celní spirálu (Spiegel).

Francie patří v EU k nejtvrdším hlasům vůči čínskému dovozu. Upozorňuje mimo jiné na to, že čínské plug-in hybridy zatím nespadají pod cla zaměřená na elektromobily, což může vytvořit cestu pro přesměrování prodejů (Le Figaro). Španělsko podporuje dohled nad čínskými dovozy, ale obává se odvety vůči vývozu vepřového masa, vína a lihovin (Vinetur).

Nizozemsko mezitím zpřísnilo kontrolu vývozu zařízení pro výrobu čipů do Číny, současně však ve Washingtonu lobbuje proti dalším omezením, která by mohla poškodit ASML, jeho největší technologickou firmu (Reuters). Státy, které nejhlasitěji tlačí na cla, tedy nejsou vždy týmiž státy, které ponesou největší riziko čínské odvety. Právě tento rozpor omezuje, kam až může EU společně zajít.

Test příčinné souvislosti Brusel neobejde

Pravidla Světové obchodní organizace vyžadují, aby újma nebyla přičítána dumpingovým dovozům, pokud ji vysvětlují jiné faktory (WTO Anti-Dumping Agreement). Jestliže část německé průmyslové slabosti vychází z cen energií a nedostatečných investic, Komise nemůže právně připsat veškerou škodu čínským cenám.

Rozlišení mezi zahraniční nekalou soutěží a domácím selháním bude rozhodovat o tom, kolik případů Brusel skutečně vyhraje. Do října mu stanovený termín dává vyjednávací páku. Poté se ukáže, zda se jednotlivé právní spisy k pneumatikám, elektromobilům nebo hybridům mohou poskládat do odpovědi odpovídající rozsahu problému.

A hlavně kdo za tuto odpověď zaplatí: pracovníci chránění novými cly, továrny nakupující dražší vstupy, nebo španělští chovatelé prasat a němečtí dodavatelé automobilek, na které může čínská odveta dopadnout jako první.