Brusel zvažuje zákaz vývozu Aughinish

Na ústí řeky Shannon v irském hrabství Limerick stojí závod Aughinish Alumina, který z bauxitu vyrábí oxid hlinitý, prášek používaný při výrobě hliníku. V regionu zaměstnává stovky lidí. Zároveň ale velkou část produkce posílá do ruských hutí. Brusel nyní zvažuje, zda tento vývoz zakázat (RTÉ, Irish Times). Rozhodnutí by dalo konkrétní cenu otázce, které se EU dosud spíše vyhýbala: jak velkou místní ekonomickou ztrátu je ochotna přijmout, aby její sankce proti Rusku působily věrohodně.

Co by zákaz vývozu skutečně znamenal

Pokud EU zařadí oxid hlinitý do sankčního nařízení vůči Rusku (EUR-Lex), závod v Aughinish se tím automaticky nezavře. Přišel by o právo dodávat ruským odběratelům. Právě tento rozdíl je podstatný.

Bez ruských zákazníků by Aughinish musel najít náhradní poptávku jinde, pravděpodobně za nižší ceny nebo s vyššími dopravními náklady. Pokud by se to nepodařilo, možnosti by se zúžily: omezit výrobu, nebo požádat o derogaci, tedy písemnou právní výjimku schválenou irským sankčním úřadem, která by umožnila konkrétní dodávky dál vyvážet.

Evropský parlament už vyzval k celoevropskému zákazu vývozu oxidu hlinitého do Ruska, jeho hlasování ale nemělo právní účinek (Minex Forum). Závazné rozhodnutí vyžaduje souhlas Evropské komise a všech 27 členských států. Sankce spadají do zahraniční politiky, kde má každá země právo veta. Aughinish už irské politiky, včetně eurokomisaře Michaela McGratha, varoval před dopadem ztráty ruského odbytu (Irish Times).

Vilnius vidí mezeru, Limerick výplatní pásky

Politická mapa je v tomto případě poměrně čitelná. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys kritizoval současný sankční balík jako málo ambiciózní a varoval, že příliš mnoho výjimek oslabuje jeho věrohodnost (VZ, LRT). Z Vilniusu vypadá každá výjimka jako díra v sankční zdi. Z Limericku stejná výjimka chrání pracovní místa, za která v krátkém čase není zřejmá náhrada.

Obě strany mají reálný argument. Tvrdší linie říká, že pokud Evropa omezuje ruské příjmy z ropy, lodní služby i transfer technologií, zatímco evropská rafinerie dál dodává ruským hutím klíčovou surovinu, v sankčním systému zůstává viditelná mezera. Opatrnější přístup upozorňuje, že náklady sankcí nedopadají rovnoměrně. Nesou je konkrétní zaměstnanci, v konkrétních městech a v zemích, které náhodou hostí průmyslová aktiva napojená na Rusko. Starosta Limericku svolal místní fórum o budoucnosti Aughinish právě proto, že politika se dělá v Bruselu, ale případné propouštění by se odehrálo v západním Limericku (The Journal).

Sardinie ukazuje stejný problém z opačné strany. V Portovesme stojí závod Eurallumina napojený na Rusal mimo provoz, nikoli kvůli zákazu vývozu, ale proto, že sankční riziko spojené s ruským vlastnictvím odrazuje financování a partnery potřebné k jeho restartu (Pressenza). Aughinish může přijít o zákazníky, Eurallumina už přišla o přístup ke kapitálu. Oba závody se ocitly mezi dvěma cíli, které táhnou opačným směrem: oslabit průmyslovou základnu Moskvy a udržet pracovní místa v evropském průmyslu.

Mezery, které určují politiku

Veřejně dostupná data neukazují, jak velká část produkce Aughinish míří do Ruska, jak rychle by ji dokázali převzít jiní odběratelé ani jakou cenovou slevu by takové přesměrování vyžadovalo. Irské úřady zkoumají, zda oxid hlinitý z Aughinish končí v ruské vojenské technice, veřejně doložený řetězec od rafinerie ke konkrétní zbrani ale zatím předložen nebyl (RTÉ).

Bez jasných čísel mohou zastánci tvrdšího postupu označovat obchod za sankční mezeru a opatrnější vlády za spekulativní riziko. Každý sankční balík EU je jednomyslně schvalovaný celek: každá položka na seznamu i každá výjimka se stává vyjednávacím žetonem pro 27 vlád s různou mírou zasažení. To vysvětluje zdržení. Neřeší ho.

Pokud Brusel tento kanál uzavře, v agregovaných číslech eurozóny se náklad téměř neukáže. Bude vidět na výplatních páskách v západním Limericku a v odstavených provozech na Sardinii, tedy na konkrétních místech, kde se věrohodnost evropských sankcí přepočítává na pracovní místa.