Bulharsko zastavilo pomoc uhlí

Bulharsko zatím nesmí uvolnit peníze ze státního rozpočtu pro Mini Maritsa East, velký komplex hnědouhelných dolů na jihovýchodě země. Nejdřív musí Evropská komise rozhodnout, zda jde o povolenou státní podporu. Pro region Stara Zagora nejde o technickou otázku: uhlí tam po desítky let patřilo k hlavním zdrojům práce. Verdikt Komise proto určí, zda peníze skutečně pomohou zaměstnancům a obcím, nebo jen prodlouží provoz dolů o několik měsíců.

Proč se Sofie musí ptát předem

Pravidla EU považují některé dotace za státní podporu, pokud veřejné peníze zvýhodní jednu firmu nebo celé odvětví proti konkurenci. Když takové riziko existuje, vláda musí podporu předem oznámit Evropské komisi a počkat na její souhlas (článek 108 SFEU).

Bulharský problém spočívá v tom, že samotná žádost není jednoznačná. Ministerstvo energetiky podporu popisuje jako peníze na rekultivaci půdy po těžbě. Samotný důl ale zároveň prosazuje měsíční pomoc na mzdy a běžné provozní náklady (Investor.bg). Z pohledu Bruselu jsou to dvě různé věci.

Podpora mezd, nebo peníze na odchod od uhlí

Peníze, které drží podnik v chodu ze dne na den, tedy mzdy, elektřina nebo krytí provozních ztrát, spadají v evropských pravidlech do kategorie provozní podpory. U uhlí se taková pomoc schvaluje nejobtížněji, protože fakticky dotuje pokračující těžbu. Pokyny Komise pro podporu v oblasti klimatu, energetiky a životního prostředí vyžadují, aby taková pomoc byla skutečně nezbytná, měnila chování firmy a nepřesáhla reálné náklady transformace (CEEAG).

Jinou logiku mají peníze na odstupné, rekvalifikace, obnovu krajiny nebo nové ekonomické aktivity v uhelných regionech. Ty se obhajují snáz, protože financují náklady odchodu od uhlí, nikoli setrvání u něj (rozhodnutí Rady 2010/787/EU).

O tom, kdo nakonec dostane zaplaceno, rozhoduje název na rozpočtové položce. Pokud peníze doputují na účty firmy, pomohou vedení a současným zaměstnancům, ale jen do další díry ve financování. Pokud půjdou na odstupné nebo rekvalifikace, domácnosti získají přechodový polštář i ve chvíli, kdy těžba klesá. Pokud podpora zaplatí sanaci krajiny, vydělají spíše dodavatelé a obce v okolí Stare Zagory.

Ve všech variantách účet platí bulharští daňoví poplatníci. Riziko ale není rozložené rovnoměrně. Pokud Brusel později rozhodne, že šlo o nepovolenou státní podporu, může Sofii nařídit, aby peníze od firmy vymáhala zpět. Vláda by tak prostředky utratila, zhoršila si důvěryhodnost u Komise a dolům by stejně nezůstala žádná skutečná strategie.

Co ukazuje německý odchod od uhlí

Nejjasnější precedens nabízí Německo. Když Berlín kompenzoval provozovatele hnědouhelných elektráren za předčasné uzavření, Komise schválila 2,6 mld. EUR pro RWE a 1,75 mld. EUR pro LEAG (Evropská komise). Rozhodující bylo rozdělení peněz. Německo je rozdělilo do tří košů: kompenzace pro provozovatele podle zákona o ukončení uhlí, strukturální podporu pro zasažené regiony a programy pro přechod pracovníků do jiných profesí (KVBG). Taková architektura prošla kontrolou Komise. Bulharsko zatím podobnou disciplínu neukázalo.

Varování přichází z Rumunska. CE Oltenia, další hnědouhelný komplex, podle médií požadoval po státu přibližně 900 milionů lei (Libertatea). Spor se zároveň zapletl do rumunských závazků vůči unijnímu fondu obnovy, čímž tlak na vládu ještě vzrostl (Energynomics). Podobné riziko má i Bulharsko. Bývalý vicepremiér Atanas Pekanov varoval, že nesplnění reforem může ohrozit zhruba 1 mld. EUR. Tyto peníze souvisejí s unijními transformačními fondy a bulharským Plánem pro oživení a odolnost, tedy postpandemickým programem EU, v němž se výplata peněz váže na slíbené reformy (Fakti).

Co stále nevidíme

Formální žádost Bulharska Evropské komisi zatím není veřejná (postupy Komise). Mimo samotný spis proto nelze říct, co Sofie přesně navrhuje, o kolik peněz jde ani jaké podmínky k podpoře připojila.

Čím déle bude Bulharsko mluvit o „penězích pro doly“ jako o jedné nerozlišené politické slíbené částce, tím přísnější bude test Komise. Německá zkušenost je v tomto ohledu prostá: uhelný balík obstojí tehdy, když stát jasně oddělí peníze pro firmu, peníze pro zaměstnance a peníze pro region. Sofie teď musí ukázat, zda tyto hranice dokáže nakreslit dřív, než jí dojdou peníze.