Bulharsko zastavilo platby za plyn

Bulharský státní plynárenský podnik Bulgargaz podle dostupných informací platil turecké společnosti Botas zhruba 1 mil. BGN denně, tedy asi 512 000 eur, za kapacitu v terminálech a plynovodech, kterou z velké části nevyužíval. Dluh narostl na 360 mil. USD a při vypovězení smlouvy by Bulharsku podle odhadů hrozila náhrada škody až 3 mld. BGN (BTA, EUAlive). Patnáctiměsíční zmrazení smlouvy, podepsané tento měsíc, zastavuje odtok hotovosti. Neřeší ale základní otázku: zda Bulharsko dokáže z nakoupené kapacity udělat životaschopný obchod.

Jak se krizová dohoda změnila v každodenní náklad

Smlouva vznikla v lednu 2023. Rusko tehdy Bulharsku zastavilo dodávky potrubního plynu a Bulgargaz hledal náhradu ve spěchu. U tureckých terminálů si zajistil rozsáhlý přístup ke zkapalněnému zemnímu plynu LNG, který se po dovozu tankerem znovu převádí do plynného stavu a posílá do potrubí, a také ke kapacitě v potrubích vedoucích k bulharské hranici (EUAlive). Kontrakt měl platit do roku 2035 a fungoval v režimu take-or-pay: poplatky se platí bez ohledu na to, zda plyn skutečně teče.

Taková konstrukce dává smysl, pokud má kupující zákazníky, kteří potrubí naplní. Bulharsko je nemělo. Na trase nebyli odběratelé připravení odebrat slíbené objemy a nevznikl ani regionální obchodní uzel, přes který by šlo volnou kapacitu dál prodávat. O stejné zákazníky už navíc soupeřily trasy z Řecka a Chorvatska. Denní poplatky mezitím běžely dál a postupně vytvořily dluh, který tento měsíc přiznal i bulharský premiér.

Podle nového zmrazení platí Bulgargaz jen za kapacitu, kterou skutečně využije, zatímco obě strany vyjednávají nové podmínky (Investing.com, 3e-news). Pevný závazek se tak mění na variabilní náklad. Pro státní firmu je to skutečná úleva, neznamená to však odpuštění dosavadního dluhu ani důkaz, že si někdo tuto trasu objedná.

Řecko už má to, co Bulharsko teprve slibuje

Bulharský vicepremiér Ivo Hristov tvrdí, že dohoda může být stále výhodná, pokud se Bulharsko stane „energetickou bránou“ pro východní Evropu (BNR). Logika je jednoduchá: LNG dorazí do Turecka, přes Bulharsko poteče dál do Maďarska nebo Rumunska a konečná dodaná cena, tedy cena po započtení terminálových poplatků, přepravních tarifů a obchodních marží, bude nižší než u konkurenčních tras. Pokud by přes potrubí proudilo dost plynu za konkurenceschopných podmínek, kapacita by se mohla zaplatit. Slabým místem je poptávka.

Řecko už stejný model opírá o podepsané kontrakty. Na severojižním plynovodním koridoru si energetická skupina Metlen rezervovala kapacitu 20 GWh denně až do roku 2031 (Euro2day). První dlouhodobá aukce na tomto koridoru obsadila přes 45 % nabízené exportní kapacity a závazky sahají až do roku 2040 (World Energy News). Jsou známí kupující, peníze i tarify. Bulharská turecká trasa zatím nic z toho nemá.

Daňový poplatník sedí na konci potrubí

Ze zmrazení těží obě strany. Bulgargaz získává 15 měsíců na hledání zákazníků nebo na změnu smlouvy. Botas a Turecko se vyhýbají soudnímu sporu a zároveň drží při životě vlastní příběh o regionální plynové křižovatce (BNR).

Riziko zůstává u bulharských daňových poplatníků. Bulgargaz je státní firma. Premiér tvrdí, že vypořádání dluhu ve výši 360 mil. USD Bulharsko „nezatíží“ (BTA), nevysvětlil však, jak státní podnik pohltí ztrátu tohoto rozsahu, aniž by ji někdo zaplatil. Pokud se po skončení zmrazení vrátí fixní platby a nové podmínky nebudou fungovat, ztráty se objeví ve státní podpoře, vyšších regulovaných cenách plynu nebo odložených investicích. Mechanismus je přímočarý: když státní firma nedokáže pokrýt náklady, účet dříve či později dopadne na veřejnost.

Regionální odběratelé, například Maďarsko, získají jen tehdy, pokud nově nastavená trasa nabídne levnější plyn než dostupné alternativy. Zájem Budapešti se řídí cenou, ne ambicemi Sofie (24 Chasa). Řecký koridor mezitím dál plní kapacitu. Každý měsíc, který Bulharsko stráví úpravou smlouvy, je měsícem, kdy konkurenti podepisují skutečné obchody.

Bulharsko si koupilo 15 měsíců. Teď musí dodat důkaz: podepsanou poptávku za tarif, který budou kupující ochotni platit. Bez ní je zmrazení smlouvy jen odklad, nikoli obchodní model.