Bulharsko musí oddělit uhlí

Bulharsku zbývá 45 dní na to, aby dokončilo všechny dosud nesplněné reformy ve svém plánu obnovy, řekl minulý týden v parlamentu místopředseda vlády Atanas Pekanov (Fakti). Největší překážkou není nová elektrárna ani velká veřejná zakázka, ale změna ve správě státních firem: dvě uhelné společnosti mají být vyčleněny ze státního energetického holdingu. Pokud se to nestane, do Bulharska nepřiteče zhruba 400 mil. EUR z evropských fondů.

Peníze pocházejí z Nástroje pro oživení a odolnost, známého jako RRF, tedy postpandemického programu EU, který státům vyplácí prostředky až poté, co doloží splnění konkrétních reforem (European Commission, Regulation EU 2021/241). Když reforma chybí, Evropská komise může platbu zkrátit nebo pozastavit. Závěrečná bulharská žádost má hodnotu téměř 1,7 mld. EUR a musí být podána do 31. srpna (BTA). Brusel už ukázal, jak přísně tento mechanismus používá: u čtvrté bulharské žádosti za 1,1 mld. EUR Komise uznala splnění 23 z 26 milníků a část peněz za zbytek zadržela (Mirage News).

Proč záleží na rozdělení holdingu

Samotná reforma zní jako technický krok: státní uhelný důl Mini Maritsa East a uhelná elektrárna TPP Maritsa East 2 mají odejít z Bulgarian Energy Holding, zkráceně BEH. Ministryně energetiky Iva Petrovová potvrdila, že jde o závazek z plánu obnovy, který nelze vzít zpět (BTA).

Důvod, proč Brusel na oddělení trvá, je poměrně jednoduchý. Uvnitř BEH mohou ziskové části, například obchod s plynem nebo elektrické sítě, tiše krýt ztráty uhelného byznysu. Takové křížové dotování zakrývá skutečnou cenu toho, že stát drží uhlí při životě. Jakmile budou mít uhelné firmy vlastní účetnictví, každá ztráta bude vidět a vláda bude muset otevřeně říct, kolik veřejných peněz chce do sektoru dál posílat (Mirage News). Pokud uhlí potřebuje podporu, má být v rozpočtu, ne schované ve firemní skupině.

Od rozpočtu ke mzdám

Kdyby se závěrečná platba Bulharsku zadrhla, první dopad pocítí státní rozpočet. Pekanov už předchozí tranši popsal jako zásadní pro veřejné finance; méně než polovina peněz z plánu obnovy se podle něj skutečně dostala ke konečným příjemcům projektů (Fakti). Zpoždění by Sofii donutilo víc si půjčovat, škrtat jinde nebo zpomalit platby dodavatelům, kteří už čekají.

V uhelném regionu je tlak ještě konkrétnější. Petrovová uvedla, že Mini Maritsa East potřebovala za jediný měsíc asi 50 mil. EUR na mzdy a provoz, přičemž mzdové náklady vzrostly zhruba o 8 % a externí služby přibližně o 12 % (BTA). Firma si na vlastní výplaty nevydělá. Rozdíl dorovnává stát. Pokud evropské peníze zamrznou, bude se tato díra zalepovat hůř.

Petrovová slíbila, že nepřijdou zavírání provozů ani hromadné propouštění (Nova). Náhradní řešení má být nepřímé: z Fondu pro spravedlivou transformaci EU by mohlo jít zhruba 500 mil. EUR na rekultivaci půdy, průmyslové zóny a nové zaměstnavatele v regionu. Pekanov v parlamentu řekl, že peníze nemohou téct přímo do dvou uhelných firem, i když by se mohly podílet jako subdodavatelé. Pro zaměstnance v oblasti Maritsa East to není slovíčkaření. Transformační fondy mohou upravit území a postavit silnice, ale příští výplatu nezaručí.

S časem nezávodí jen Bulharsko. Rumunsko může přijít o více než 4,5 mld. EUR, pokud před podobným termínem nepřijme šest reformních zákonů (Digi24). Protože RRF končí na konci roku 2026, každá nedokončená reforma už má přímou rozpočtovou cenu (Regulation EU 2021/241). Bulharský případ je ale ostřejší. Sporným bodem není opožděná zakázka, nýbrž změna správy firem, proti níž existuje politický odpor v regionu, kde stát už dnes fakticky platí mzdy.

RRF v tomto případě funguje přesně tak, jak byl nastaven. Pro země, které reformy podepsaly a pak je odkládaly, je právě to hlavní potíž.