Bulharsko odmítlo varování před Ruskem

Když 25. června podepsalo sedm lídrů ze severu a východu Evropy gdaňskou deklaraci, označili v ní Rusko za nejvážnější přímou a dlouhodobou hrozbu pro svou bezpečnost. Bulharsko podpis odmítlo (PISM). Samo o sobě tím nezastavilo žádný vojenský plán ani unijní sankce. Přesto na tom záleží: Bulharsko je členem EU i NATO, leží u Černého moře a ruská válka proti Ukrajině se odehrává v jeho bezprostředním okolí. Sofie tak několik týdnů před summitem NATO v Ankaře narušila obraz jednotného východního křídla a otevřela otázku, která je důležitá i pro zbytek Evropy: kde končí politický signál a kde začíná formální rozhodování?

Skupina, která nemůže nikoho donutit

Gdaňský formát není NATO jednající jako celek. Jde o dobrovolně vytvořenou skupinu států, které tlačí Brusel i alianci k tvrdšímu postoji vůči Rusku. Deklaraci podepsaly Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko, Finsko a Rumunsko; vedle nich také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a eurokomisař pro obranu Andrius Kubilius (PISM, Euronews).

Polský institut mezinárodních vztahů tento formát výslovně odlišuje od starší Bukurešťské devítky, širší skupiny východních členů NATO, v níž sedí i státy s méně jednoznačným postojem k Rusku, včetně Bulharska. Gdaňská skupina vznikla právě proto, že B9 nedokázala udržet společné hodnocení hrozby.

Evropská bezpečnost funguje ve vrstvách. Rozhodnutí NATO vyžadují konsensus všech spojenců. Unijní sankce potřebují jednomyslnost v Radě EU, kde má každý členský stát právo veta. Ještě předtím ale často vznikají menší koalice, které pojmenují problém, nastaví politický rámec a připraví půdu pro formální rozhodnutí (NATO, Rada EU). Gdaňsk patří do této třetí, neformální vrstvy. Jeho nástrojem je politický tlak, nikoli právní pravomoc.

Odmítnutí oslabuje signál, ne velení

Bulharský postoj neruší žádný závazek ze smluv ani žádné opatření EU. Záruka kolektivní obrany podle článku 5 Severoatlantické smlouvy zůstává v platnosti. Německo a Nizozemsko zároveň před summitem v Ankaře přebíraly novou velitelskou roli pro Estonsko a Lotyšsko, což ukazuje, že proveditelná vojenská opatření běží dál bez ohledu na seznam podpisů pod regionální deklarací (DW).

Cena je politická. Pro pobaltské metropole není pojmenování Ruska rétorické cvičení. Estonský ministr zahraničí varoval před jakýmkoli urovnáním, které by vystavené země fakticky vydalo podmínkám Moskvy (ERR). Když černomořský spojenec odmítne stejnou hrozbu pojmenovat, protivníci to mohou číst jako důkaz, že politická vůle na křídle není rovnoměrná. Děje se to navíc ve chvíli, kdy se mezi lídry NATO objevují obavy, že při ruském útoku už nemusejí moci spoléhat na americkou pomoc (The Guardian).

Rumunská média zasadila bulharský postoj do rámce, který nabídl prezident Rumen Radev: odkaz na národní zájem, nikoli krizi důvěry (Digi24). I to je podstatné. Bukurešť se k Sofii nechová jako k nepřátelskému aktérovi, spíše jako ke spojenci, na jehož jazyk o hrozbách se nelze spolehnout.

Budapešť nachází v Sofii krytí

Maďarská provládní média bulharské odmítnutí rychle zapojila do domácího příběhu. Mandiner jej popsal jako důkaz, že poté, co Viktor Orbán posunul svou pozici, převzala roli odchylky jiná země; veta podle tohoto výkladu nejsou maďarskou specialitou (Mandiner). Portfolio zároveň uvedlo, že Budapešť nečekaně umožnila posun v otevírání nového okruhu přístupových jednání Ukrajiny s EU, zatímco Bulharsko samostatně žádalo vypustit formulaci vyzývající k otevření dalších kapitol (Portfolio). Pro Budapešť je Sofie užitečná právě tím, že vedle ní může Maďarsko působit vstřícněji.

Skutečný test teprve přijde

Rozhodující bude, zda Bulharsko přenese svůj gdaňský postoj do místností, kde se rozhoduje jednomyslně. Spojenci ještě dokončovali společnou formulaci o Rusku pro deklaraci ze summitu v Ankaře, s níž musejí souhlasit všichni členové NATO (European Pravda). Pokud Sofie takový jazyk zablokuje, stane se z toho problém konsensu. Pokud zablokuje formulace v Radě EU při dalším sankčním balíku, půjde už o veto.

Do té doby zůstává bulharské odmítnutí v prostoru mezi nesouhlasem a obstrukcí. Gdaňská koalice se dokáže na jazyku o hrozbě shodnout rychleji, než dokáže prokázat, že jej všechny ohrožené státy přenesou i do skutečných rozhodnutí.