Země EU se přou o rozpočet €2tn

Spor o rozpočet EU dnes připomíná zácpu u jednopruhového mostu: všichni vidí, kde provoz stojí, ale každá vláda čeká, že začne couvat někdo jiný. Německo může další dlouhodobý rozpočet zablokovat. Těžší otázka ale není právní, nýbrž politická. Berlín potřebuje spojence, kterým vadí stejné kompromisy, a právě tato koalice se už začíná drolit.

Tlak je vidět v číslech. Současný víceletý rozpočet EU činí zhruba 1,2 bilionu eur, zatímco další návrh Komise popisuje Evropský účetní dvůr jako balík za téměř 2 biliony eur. První kyperský kompromisní text ho podle dostupných informací snižuje asi o 2 %. Malý škrt má význam právě proto, že otevírá skutečnou volbu: mají obrana, Ukrajina, konkurenceschopnost a rozšíření přijít nad rámec starého rozpočtu, nebo z něj mají ukrojit?

Tábor šetrných států není tak pevný, jak vypadá

Kypr může psát kompromisní návrhy. Nemůže ale zařídit, aby vlády chtěly stejný výsledek. Jakmile se čísla objeví na papíře, hlavní města přestávají bránit hesla a začínají bránit vlastní ztráty.

Právě tady se německý manévrovací prostor zužuje. Veto funguje čistě jen tehdy, když se k němu mohou postavit i další. Švédsko dává Berlínu oporu u celkového stropu: Jessica Rosencrantz označila navrhovaných 1,23 % hrubého národního důchodu EU za „helt oacceptabelt“, tedy zcela nepřijatelné. Stockholm ale zároveň bere Ukrajinu a obrannou spolupráci jako skutečné priority, jak ukazuje seversko-baltsko-ukrajinské prohlášení o obraně.

Pro nízkorozpočtový tábor z toho plyne praktický problém. Mnoho vlád se shodne, že rozpočet má být menší. Méně jich už dokáže říci, který program se má zmenšit jako první.

Další trhlinu přidává Itálie. Řím do rozpočtu přispívá, ale Giorgia Meloniová znovu otevřela spor o rabaty, tedy slevy z odvodů pro některé státy. Prostřednictvím Euronews Italy tvrdí, že slevy pro jiné nelze brát jako trvalé, zatímco Itálie platí bez srovnatelné ochrany. Tím se spor nevede jen mezi čistými plátci a příjemci. Čistí plátci začínají vyjednávat mezi sebou ještě dřív, než dojde na příjemce.

Celková částka zakrývá skutečný tlak

Použitelný rozpočet je menší, než naznačuje horní číslo. Portugalská média uvádějí, že kyperský návrh odpovídá 1,23 % HND EU, nebo 1,13 % po odečtení splátek NextGenerationEU. Splácení dluhu tak může rozpočtový strop opticky zvětšit, i když pro skutečné výdaje zbývá méně prostoru.

Španělsko odmítá financovat nové priority škrty ve starých. Madrid ve společném prohlášení k víceletému finančnímu rámci podporuje obranu, konkurenceschopnost i strategickou autonomii, nikoli však na úkor koheze, zemědělství nebo rybolovu. Jeho vzkaz je přímočarý: pokud chce Evropa geopolitický rozpočet, potřebuje nové peníze, nové příjmy, pomalejší splácení dluhu nebo společné půjčky.

Rumunsko vychází z jiné obavy. HotNews píše, že zemědělství a koheze zůstávají uvnitř zhruba dvoubilionového balíku kolem 770 mld. eur, v rozeslaném textu se ale škrty přesto objevují. Bukurešť podle Agrointelu žádá, aby zemědělská podpora zůstala oddělená, stabilní a aby přímé platby nepodléhaly povinnému národnímu spolufinancování.

Nejcitlivější linií návrhu je proto podpora východních států. Polsko a Rumunsko chtějí silnější argument pro regiony vystavené ruské válce a tlaku rozšíření. Jižní vlády se budou ptát, zda tyto peníze přijdou ze stejného kohezního balíku, na který samy spoléhají. Pokud má být slib jen formulací v textu, koupí klid teď a problém později.

Rozsah posunu ukazují i vnější výdaje. International Crisis Group uvádí, že návrh by je zvýšil na 200,3 mld. eur, tedy o 75 %. Tvrdší bezpečnostní prostředí tomu může nahrávat. Zároveň to zvýhodňuje země s obranným průmyslem, silnou státní správou a připravenými projekty, protože nové peníze dokážou čerpat rychleji než chudší regiony postavené na starších dotačních tocích.

Rozhodne se tedy o tom, kdo zaplatí novou evropskou agendu ve chvíli, kdy má každá vláda po ruce brzdu a účet za dluh už leží na stole. Příští rozpočet ukáže, zda geopolitické ambice přijdou jako dodatečná zátěž, nebo zda ji mají nést zemědělci, regiony a chudší členské státy.