CDU svazuje reformu dluhové brzdy

Každé euro nových výdajů má snížit poměr veřejného dluhu k HDP. Ne jej udržet na místě, ale snížit. Takovou podmínku si CDU klade pro změnu německé dluhové brzdy, tedy ústavního omezení vládního zadlužování. Friedrich Merz politickou cenu řekl otevřeně: jakákoli změna potřebuje dvoutřetinovou většinu v obou komorách parlamentu (FAZ, Reuters). Pro Evropu to není jen německá rozpočtová debata. Německo je největší ekonomikou eurozóny a jeho rozhodnutí o tom, kolik si může půjčit, se rychle přelévá za hranice.

Jak poměr funguje a komu nahrává

Německá dluhová brzda, Schuldenbremse, omezuje strukturální schodek spolkového rozpočtu, tedy deficit očištěný o hospodářský cyklus, na 0,35 % HDP (německý základní zákon, Bundesbank). CDU chce tento strop zachovat, dokud veřejný dluh zůstává nad 60 % HDP. Výdaje na obranu, které se nyní posuzují jako výjimečné, by se podle této logiky na začátku třicátých let vrátily do běžného rozpočtu (t-online).

Poměr dluhu k HDP, tedy celkový veřejný dluh vydělený velikostí ekonomiky, může klesat i tehdy, když se dluh v eurech zvyšuje. Stačí, aby HDP rostl rychleji než zadlužení. Test CDU proto sám o sobě nezakazuje všechny nové výdaje. Každý návrh ale posílá přes jednu bránu: povede k nižšímu poměru dluhu?

Německo touto bránou projít může. Půjčuje si levně, jeho ekonomika je dost velká na to, aby mírný růst dluhu vstřebala, a pro obranu a infrastrukturu si už vytvořilo rozsáhlé národní výjimky. Podle odhadu BNP Paribas by německý investiční impuls v roce 2025 mohl v roce 2026 přidat k růstu zhruba 0,7 procentního bodu (BNP Paribas).

Itálie je v jiné situaci. Podle LeaseNews má její dluh v roce 2026 dosáhnout 138,5 % HDP a schodek zůstat nad 3 %, což ji drží pod fiskálním dohledem EU. Hlavním investičním nástrojem Říma je plán obnovy PNRR za 194,4 mld. EUR, z něhož více než 63 % tvoří půjčky, nikoli granty (Business.it). Německo investuje přes vlastní rozvahu. Itálie si půjčuje od Evropy a splácí.

Kde to svírá evropské investice

Německá rozpočtová zdrženlivost dopadá na zbytek Evropy hlavně dvěma cestami. Německo stojí uprostřed evropských dodavatelských řetězců. Když odkládá veřejné investice, dodavatelé napříč EU přicházejí o zakázky (Evropská komise).

Ještě větší omezení se týká toho, kdo si smí půjčovat na evropské projekty. Pokud Berlín doma bere dluhovou zdrženlivost jako ústavní princip, těžko bude podporovat velké společné zadlužení EU. Dlouhodobý rozpočet Unie na roky 2028 až 2034, který navrhuje Evropská komise, vyžaduje jednomyslný souhlas členských států. Německo tak má v této otázce faktické veto (Evropská komise). Francouzští analytici z Ifri popsali rozpor přímo: Německo si otevírá národní fiskální prostor pro vlastní priority, ale podobnou ambici na úrovni EU odmítá (Ifri).

Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti odhaduje dodatečné investiční potřeby Evropy zhruba na 800 mld. EUR ročně (Draghiho zpráva). K takové částce se Unie nedostane drobnými rozpočtovými úsporami. Společné evropské zadlužení, které by zemím typu Itálie umožnilo investovat bez dalšího zhoršení vlastního dluhu, by část mezery zacelilo. Současná německá odpověď zní: ne, pokud by to mělo zvýšit poměr dluhu.

Slovo, na kterém stojí celý spor

Vzorec CDU není ve vlastních mantinelech nesmyslný. Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že fiskální rezervy mají význam ve chvíli, kdy rostou úrokové náklady a další šoky zůstávají pravděpodobné (MMF). Výzkum institutu IMK zároveň ukazuje, že půjčky na veřejné investice mohou poměr dluhu časem snížit, pokud výdaje dostatečně zvýší ekonomický výkon (Finanznachrichten/IMK).

Celý spor se láme na slově investice. Test CDU se ptá, zda výdaj sníží poměr dluhu k HDP. Odpověď závisí na tom, zda výdaj zvýší budoucí HDP. V Berlíně, Paříži ani Římě ale zatím nevzniklo projektové účetnictví, které by ukázalo, která eura tuto podmínku splňují a která jsou jen běžnými výdaji přeznačenými na investice. Německý test poměru dluhu je ekonomicky obhajitelný jen tehdy, pokud Berlín použije stejný metr na vlastní výjimky, jaký požaduje po evropských výdajích. Zatím to nedělá.