Návraty z Ceuty brzdí pět pojistek

Když Evropská komise minulý týden uvedla, že unijní právo umožňuje vracet nezletilé děti bez doprovodu z Ceuty do Maroka, část evropských médií to četla jako bruselský souhlas se španělskou snahou o rychlé repatriace (Euronews, Ceuta Ahora). Takový výklad ale přeskakuje podstatnou část práva, na které se Komise sama odvolala. Stejná pravidla obsahují pojistky, bez nichž je návrat dítěte nezákonný: individuální spis, posouzení nejlepšího zájmu dítěte a ověřené bezpečné místo, kam se má dítě vrátit.

Komise může dát politický signál. Samotné návraty ale provádí Španělsko a o jejich zákonnosti rozhodují soudy spolu s orgány ochrany dětí. Tento řetězec se nezměnil.

Čeho se Lammert skutečně dovolával

Mluvčí Komise pro vnitřní věci Markus Lammert novinářům řekl, že Španělsko a Maroko by měly zajistit „rychlý návrat všech osob, které v Ceutě pobývají nelegálně“. Odkázal přitom na unijní návratovou směrnici, tedy předpis z roku 2008, který upravuje vyhošťování migrantů bez oprávnění k pobytu a obsahuje i zvláštní pravidla pro nezletilé bez doprovodu (Brussels Signal).

Výrok zněl tvrdě. Právní stav ale nezměnil. Návratová směrnice návraty nezletilých bez doprovodu nezakazuje, každé takové rozhodnutí však podmiňuje kroky, které vláda nemůže obejít jen proto, že spěchá.

Pět zámků v každém dětském spise

Základ nastavuje článek 10 návratové směrnice (směrnice 2008/115/ES). Než členský stát vydá rozhodnutí o návratu nezletilého bez doprovodu, musí zapojit orgány péče o děti, které jsou nezávislé na úřadu provádějícím návrat. Než dítě fyzicky odešle, musí ověřit, že je v Maroku převezme rodinný příslušník, určený opatrovník nebo odpovídající přijímací zařízení. Článek 5 k tomu přidává posouzení nejlepšího zájmu dítěte, zohlednění rodinného života a zásadu nenavracení, tedy zákaz poslat člověka zpět do nebezpečí.

Vlastní návratová příručka Komise popisuje postup konkrétně: dohledat rodinné vazby dítěte, dítě vyslechnout, posoudit jeho nejlepší zájem a před samotným výkonem rozhodnutí ověřit skutečné podmínky přijetí (příručka Komise k návratům). Soudní dvůr EU tento výklad potvrdil v rozsudku TQ: členský stát nemůže zařadit nezletilého bez doprovodu do návratového řízení, aniž předem ověří, že v cílové zemi existuje odpovídající přijetí. Tato kontrola má určovat samotné rozhodnutí, ne se objevit na konci jako administrativní formalita (SDEU, C-441/19).

Španělsko už podobnou zkušenost má. Jeho Nejvyšší soud dřívější návraty nezletilých bez doprovodu z Ceuty označil za nezákonné, protože chyběly individuální spisy, právo být slyšen a konkrétní posouzení každého případu. Operace podle soudu nesly znaky hromadného vyhoštění (Público). UNICEF Španělsko trval na tom, že nejdříve musí přijít identifikace a že žádné dítě nelze vrátit bez individuálního hodnocení, právní pomoci a potvrzení bezpečného prostředí (Europa Press).

Rychlost naráží na spis

Evropské vlády se v této debatě rozdělily po známé linii. Společný dopis 22 vlád, vedený Itálií a Dánskem, žádal od EU tvrdší nástroje pro návraty (ANSA). Německá Tagesschau naproti tomu připomněla, že nezletilé nelze vracet „jen tak“, protože pro ně platí zvláštní ochranná pravidla (Tagesschau). Stejný závěr zdůrazňovali na France 24 francouzští právníci: každý případ zvlášť, žádné skupinové návraty a důkaz, že dítě skutečně někdo převezme (France 24). Také nové nařízení o návratech, které Evropský parlament schválil v červnu, tyto zvláštní ochrany dětí zachovává.

Komise poskytla Španělsku politické krytí. Nedala mu právní zkratku. Každé dítě v Ceutě dál potřebuje vlastní spis: identifikaci, ochranné prověření, slyšení, zapojení prokuratury, dohledání rodiny v Maroku a ověřený důkaz, že je převezme bezpečná osoba nebo zařízení. Španělské soudy už rozhodly, že vynechání těchto kroků se rovná hromadnému vyhoštění. Brusel odpověděl na politickou otázku. O té právní teď rozhodují španělští prokurátoři, orgány ochrany dětí a soudci: zda lze spisy postavit dítě po dítěti rychleji, než žádá politický tlak.