Chat control přežil 314 hlasů proti

Evropský parlament hlasoval o tom, zda ukončit dočasné povolení, které technologickým firmám umožňuje kontrolovat nešifrované zprávy kvůli materiálům zachycujícím sexuální zneužívání dětí. Pro zamítnutí bylo víc europoslanců než pro zachování pravidla: 314 proti, 276 pro, 17 se zdrželo (Greens/EFA, La Voix de France). Opatření přesto přežilo.

V této fázi legislativního procesu totiž Parlament potřeboval k odmítnutí textu absolutní většinu všech 720 členů, tedy 361 hlasů. Každé prázdné křeslo tak v praxi pomohlo zachování návrhu. Spor o takzvaný chat control už proto není jen sporem o kontrolu zpráv. Ukazuje i to, jak Evropská unie udržuje při životě dočasné pravomoci ve chvíli, kdy se na trvalém zákoně nedokáže dohodnout.

Co povolení umožňuje

Jádrem sporu je nařízení 2021/1232, dočasná výjimka z unijních pravidel na ochranu soukromí. Za běžných okolností firmy nesmějí nahlížet do obsahu zpráv. Výjimka poskytovatelům, jako jsou Microsoft, Google nebo Meta, dovoluje dobrovolně vyhledávat známé materiály zachycující zneužívání dětí a vzorce takzvaného groomingu ve službách, kde firma obsah stále dokáže číst nebo technicky zpracovat (EUR-Lex, CADE Project).

Koncově šifrované služby zůstávají mimo režim. Parlament do textu prosadil ochranu komunikace, na niž se šifrování „uplatňuje, uplatňovalo nebo bude uplatňovat“ (European Parliament LIBE). WhatsApp a Signal tak do rámce nespadají. Webmail nebo cloudové komunikační služby, u nichž si poskytovatelé ponechávají přístup k obsahu, v něm naopak zůstávají (The European Post, RTVE).

Nejde o nové pravidlo. Poprvé začalo platit v roce 2021 a po předchozích neúspěšných pokusech o prodloužení vypršelo 4. dubna 2026. Rada EU, v níž sedí národní vlády, text v červenci obnovila a poslala ho Parlamentu. Prodloužení má platit do dubna 2028.

Jak se pravidlo hlasování stalo podstatou příběhu

Parlament byl v takzvaném druhém čtení, tedy ve fázi, kdy může text Rady odmítnout jen absolutní většinou všech europoslanců. Taková hranice chrání pozici Rady: nízká účast nebo rozdělená opozice ji nemohou snadno zablokovat. Právně je tento mechanismus v pořádku. V tomto případě ale vedl k tomu, že opatření, které většina hlasujících europoslanců chtěla zastavit, prošlo, protože 129 členů Parlamentu nepřišlo nebo nehlasovalo.

Rada zároveň použila naléhavý postup, který zkrátil časový rámec a omezil prostor Parlamentu text měnit nebo o něm déle jednat (CADE Project, Greens/EFA). Německá organizace Digitalcourage, která se věnuje digitálním právům, označila tuto kombinaci za politický manévr (Digitalcourage). Politicky je to podstatná výtka i tehdy, pokud postup odpovídal unijním smlouvám. Zákonný proces totiž může pořád vytvářet slabou odpovědnost, pokud práh hlasování chrání stávající stav.

Trvalý zákon, na kterém se nikdo nedokáže shodnout

Dočasné povolení se vrací proto, že se EU nedokáže dohodnout na trvalé náhradě. Evropská komise v roce 2022 navrhla širší nařízení, které by pro online služby zavedlo hodnocení rizik a případné příkazy ke skenování obsahu (Commission proposal). Návrh se ale zasekl. Největší spor vyvolává takzvané skenování na straně klienta: zařízení by kontrolovalo zprávy ještě předtím, než je šifrování učiní nečitelnými. Šifrování by se formálně neprolomilo, ale jeho ochranný účinek by se obešel.

Rozdělení v Radě ukazuje, jak rozdílně vlády váží ochranu dětí a soukromí komunikace. Dánsko během svého předsednictví v EU tlačilo na tvrdší přístup (Frihedsbrevet). Skupina států vedená Německem a Polskem, dost silná na zablokování dohody v Radě, trvalý návrh před letní přestávkou zastavila (EDRi).

Samo Německo přitom nemluví jedním hlasem. Berlín přijal obnovení dobrovolného skenování při zachování ochrany šifrování, zatímco německé spolkové úřady pro ochranu osobních údajů odmítly jakoukoli formu skenování na straně klienta (BfDI, Zeit). Tento vnitřní rozpor naznačuje, že Německo dokáže trvalý zákon blokovat, ale neumí kolem sebe postavit stabilní alternativu. V Polsku označovali zástupci digitálních práv i dobrovolné povolení za nebezpečné, protože podle nich zachází s uživateli jako s podezřelými a z poskytovatelů dělá „soukromou policii“ (Onet/OKO.press).

Chybějící důkazy dávají oběma stranám prostor tvrdit věci, které nemusejí doložit. Zastánci říkají, že jakákoli mezera ve skenování může znamenat ztrátu důležitých hlášení o zneužívání dětí. Kritici varují před falešnými zásahy a přesouváním policejní práce na soukromé firmy (Euronews, 24.hu). Transparentní celoevropský audit přesnosti skenování, míry falešných pozitivních nálezů ani výsledků trestních řízení přitom neexistuje.

Unie tak povolení prodloužila už podruhé, aniž by po jedné nebo druhé straně vyžadovala doložení výsledků. Výjimka pro šifrování je skutečným úspěchem zastánců soukromí. Zároveň se ale normalizuje něco problematického: „trvale dočasná“ výjimka z důvěrnosti komunikace, obnovovaná pravidlem, které proměnilo nepřítomnost v souhlas. Než v dubnu 2028 přijde další termín, měly by Komise, Rada i Parlament veřejně doložit, co dobrovolné skenování ve skutečnosti přináší.