Wang Yi míří do Švédska

Na přelomu června a července navštívil čínský ministr zahraničí Wang I Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko. Šlo o první čínskou diplomatickou cestu na vysoké úrovni do severského regionu po více než patnácti letech (Politiken). Načasování nebylo náhodné. Peking vyslal svého hlavního diplomata do regionu, jehož bezpečnostní ukotvení se po vstupu Švédska a Finska do NATO zásadně změnilo. Zároveň se cesta odehrála jen několik dní poté, co jednání EU a Číny o obchodu v Bruselu skončilo křehkou dohodou: obě strany si nechají otevřené komunikační kanály nejméně do říjnového přezkumu (de.euronews.com).

Navenek šlo o zdvořilou diplomatickou sérii. Politický význam byl jinde. Peking zkoušel, zda se přes bilaterální rozhovory dá změkčit atmosféra kolem rozhodnutí, která se ve skutečnosti dělají v Bruselu.

Koordinovaný odpor

Nejjasněji dala společný rámec najevo Kodaň. Dánská vláda četla Wangovu cestu jako test severské soudržnosti, nikoli jako sled oddělených návštěv. Ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen postavil agendu hlavně na roli Číny při udržování ruské války proti Ukrajině a na obchodní nerovnováze mezi EU a Čínou. Chtěl, aby Wang I slyšel stejný vzkaz v každé severské metropoli, nejen v Kodani (Politiken, BT/Reuters). Pokud Peking hledal v různých hlavních městech různou cenu za vstřícnost, Dánsko se pokusilo tuto možnost uzavřít.

Podobně postupovalo Finsko. Ministryně zahraničí Elina Valtonen zasadila schůzku do vztahů mezi EU a Čínou a do evropské bezpečnosti. Od Pekingu žádala „konstruktivní příspěvek“ v obou oblastech (Ulkoministeriö, Yle). Helsinky setkání neprodávaly jako bilaterální restart. Postavily ho vedle unijní linie, nikoli proti ní.

Ve Švédsku se schůzka s premiérem Ulfem Kristerssonem odehrávala pod tlakem aktivistů kvůli vězněnému švédsko-čínskému nakladateli Gui Minhaiovi. Do rozhovorů tak vstoupila i lidskoprávní rovina, která Pekingu zužovala prostor pro vřelé obnovení vztahů. Deník South China Morning Post celou cestu popsal jako pokus Pekingu zjistit, zda „transatlantický zmatek“ může obměkčit evropské „severské jestřáby“ (SCMP). Analyticky to dává smysl, ale žádný severský představitel takto veřejně nemluvil.

Jak bilaterální tlak putuje přes Brusel

Význam Wangovy cesty je patrný až při pohledu na mapu pravomocí v EU. Obchodní obranné nástroje, například cla nebo antisubvenční šetření, neřídí národní vlády, ale Evropská komise. V této oblasti má podle unijních smluv výlučnou pravomoc EU (TFEU Art. 207).

Zahraniční a bezpečnostní politika funguje jinak. V Radě, kde se scházejí vlády členských států a domlouvají společné unijní pozice, se v ní stále rozhoduje jednomyslně. Každá metropole si proto drží politický hlas a často i možnost rozhodnutí zablokovat (TEU Art. 31).

Čína tedy nemůže přes schůzku ve Finsku nebo Švédsku zastavit antisubvenční řízení Komise. Může ale přes bilaterální kontakty ovlivňovat, zda Evropa tlak udrží, nebo ho časem potichu zmírní. Nejlépe je tento mechanismus vidět na Německu. Po Wangových evropských jednáních německá média popsala, jak Peking vyzýval Berlín k prosazování „racionálnějšího“ postoje EU, zatímco německý průmysl zůstává silně závislý jak na čínském trhu, tak vystaven riziku čínských odvetných opatření (Zeit, zdfheute.de). Právní pravomoc zůstává v Bruselu. Politický tlak jde přes Berlín.

Tichý posun Litvy

Do jednoduchého příběhu o severských jestřábech, kteří odolávají čínskému šarmu, vstupuje nejsilnější komplikace z východu Unie. Litva se po roce 2021 stala v EU symbolem odporu vůči Pekingu, když ve Vilniusu umožnila otevření Tchajwanského zastupitelského úřadu. Čína následně snížila úroveň diplomatických vztahů a použila ekonomický tlak. Nyní však Litva otevřeně mluví o normalizaci vztahů (LRT, Lrytas). Litevská média popisují politický cíl obnovit vztahy zhruba do šesti měsíců, i když experti ve stejné debatě označují takový harmonogram za ambiciózní.

Pro širší obraz je to důležité. Pokud členský stát, který za střet s Čínou zaplatil nejviditelnější cenu, hledá cestu k dohodě, ostatní vlády si z toho odnesou vlastní závěr o tom, zda se konfrontace s Pekingem vyplácí.

Ověřené zdroje neukazují, že by během Wangovy severské cesty některá vláda učinila konkrétní ústupek. Žádné společné prohlášení neposunulo pozici Rady. Nepohnul se ani žádný obchodní spis. Dalším tvrdým testem proto zůstává říjnová kontrola vztahů EU a Číny: ukáže, zda si Komise udrží páku, nebo zda ji bilaterální kanály mezitím potichu oslabily.