Soud EU vymezí katalánskou amnestii

Ve středu rozhodne Soudní dvůr EU, zda španělský zákon o katalánské amnestii narazil na hranici, která platí pro všechny členské státy. Nejde přitom o samotné právo parlamentu zvolit politické usmíření. Jde o to, zda takový zákon může vlastním soudům nastavit pravidla tak pevně, že se nestihnou nejprve zeptat Lucemburku na výklad unijního práva.

Španělský organický zákon 1/2024 měl uzavřít právní dohru katalánské krize z roku 2017. Ruší trestní stíhání a finanční nároky vůči části zastánců nezávislosti. Dosud z něj podle en.ARA těžilo více než 350 lidí a 236 trestních věcí je definitivně uzavřeno. Španělský Ústavní soud už zákon obstál proti domácím námitkám (eldiario.es, BOE).

Dva španělské soudy ale svá řízení přerušily a poslaly otázky do Lucemburku. Využily řízení o předběžné otázce, tedy mechanismus, který vnitrostátním soudcům umožňuje požádat Soudní dvůr EU o výklad unijního práva ještě před vlastním rozhodnutím (moncloa.com, Curia). Odpověď, kterou Soudní dvůr vydá 16. července, bude závazná pro soudy ve všech 27 členských státech.

Dvě otázky od dvou soudů

První otázku položil španělský Účetní tribunál, instituce, která kontroluje veřejné výdaje a může činit úředníky finančně odpovědnými za jejich zneužití. Ptá se, zda zrušení nároků vůči zhruba 35 bývalým katalánským představitelům neporušuje článek 325 Smlouvy o fungování EU, který členským státům ukládá chránit unijní rozpočet před podvody (en.ARA). Částka není velká: žalobci požadovali 3,1 milionu eur. Podstatné je, zda může národní amnestie zrušit odpovědnost i tam, kde se věc dotýká unijních peněz.

Druhá otázka přišla od Audiencia Nacional, španělského trestního soudu pro terorismus a závažný organizovaný zločin. Ten se ptá, zda amnestie jednání spojeného s obviněními z terorismu neodporuje směrnici 2017/541, tedy unijnímu předpisu, který členským státům ukládá trestat teroristické činy a udržovat sankce účinné (eucrim).

Ani jedna otázka nezve Soudní dvůr k rozhodování o katalánském sebeurčení nebo ke zrušení celé amnestie. Lucemburk nemůže zrušit zatykač na Carlese Puigdemonta ani nikoho zprostit viny (Vozpópuli). Mechanismus je prostší: španělské soudy se ptají, Lucemburk vykládá unijní právo a španělské soudy ho potom použijí.

Lhůta, která může nastavit pravidlo pro celou EU

Generální advokát Dean Spielmann dal v listopadu 2025 ve svém nezávazném stanovisku smíšený signál. Taková stanoviska Soudní dvůr následovat nemusí, ale často naznačují směr rozhodnutí. V samotné podstatě věci Spielmann uvedl, že vazba na unijní peníze není dost přímá na spuštění ochrany podle smluv a že unijní protiteroristické právo amnestie výslovně nezakazuje, pokud z nich dál zůstávají vyloučena závažná porušení lidských práv (Catalan News, Curia).

Za problém ale označil procesní část zákona s širším dopadem. Amnestie dává soudům pevnou dvouměsíční lhůtu, aby ji uplatnily a zrušily předběžná opatření. Podle Spielmanna může taková lhůta soudcům fakticky znemožnit využít řízení o předběžné otázce, tedy právě nástroj, díky němuž se případ dostal do Lucemburku (eucrim).

Právě tento bod může mít nejširší precedenční význam. Pokud ho Soudní dvůr potvrdí, bude pro všechny budoucí amnestie nebo politická narovnání v EU platit nové omezení: stát nesmí nastavit lhůty tak, aby jeho vlastní soudy nemohly před uzavřením věcí požádat Lucemburk o výklad unijního práva.

Co středa nevyřeší

Rozhodnutí příznivé pro španělskou vládu by odstranilo jednu vrstvu právních námitek proti amnestii. Zbytek ale zůstane. Zatykač na Puigdemonta, dosud nerozhodnuté věci u Nejvyššího soudu i skutečnost, že zákon z amnestie záměrně vylučuje osobní finanční obohacení, dál spadají do španělského soudního řízení (El País).

Pokud Soudní dvůr převezme Spielmannovu námitku k dvouměsíční lhůtě, Španělsku pravděpodobně zůstane většina amnestie. Každý další podobný zákon v EU však bude muset soudcům nechat dost času, aby se nejprve mohli zeptat Lucemburku.