Kongres brzdí turecké motory

Americká vláda 24. června informovala Kongres, že chce Turecku prodat motory General Electric F110 pro jeho domácí stíhačku KAAN. Podle ProtoThema má obchod hodnotu zhruba 700 milionů dolarů. O několik dní později předložila demokratická poslankyně Dina Titusová rezoluci, která má prodej zastavit.

Na první pohled jde o úzký spor o jednu součástku. Ve skutečnosti nutí Washington rozhodnout, jak má zacházet s Tureckem: zda ho přes obranné zakázky udržovat v západních dodavatelských řetězcích, nebo trvat na trestu, který Ankara dostala po nákupu ruského systému protivzdušné obrany S-400. Každá odpověď posouvá bezpečnostní pozici jiného spojence.

Co může Kongres skutečně udělat

Spojené státy prodávají spojencům zbraně přes program Foreign Military Sales, tedy mezivládní kanál pro obranné obchody. Jakmile administrativa Kongres o prodeji informuje, mohou se zákonodárci pokusit transakci zastavit. Titusová využila dostupný postup: společnou rezoluci nesouhlasu, která vyvolává hlasování o zablokování oznámeného prodeje (ProtoThema, CRS).

Na papíře působí tento nástroj silně. V praxi bývá slabší. Rezoluce musí projít Sněmovnou reprezentantů i Senátem. Prezident ji může vetovat. K přehlasování veta jsou potřeba dvě třetiny v obou komorách (CRS). Na tuto hranici Kongres téměř nikdy nedosáhne. Jeho skutečná síla je nepřímá: vynutit debatu, zvýšit diplomatickou cenu obchodu a ovlivnit, jaké prodeje administrativa příště vůbec navrhne.

Prodej motorů a případný návrat Turecka do programu F-35 přitom běží v jiném čase. KAAN je stále prototyp, který se bez motorů, přístupu k dodavatelskému řetězci a let testování nemůže stát věrohodnou bojovou stíhačkou (El Confidencial). Obnovení tureckého přístupu k F-35 by bylo mnohem větším rozhodnutím o důvěře, protože by obracelo vyloučení Ankary z programu z roku 2019. Ve veřejném registru americké agentury DSCA se žádné formální oznámení o prodeji F-35 Turecku neobjevuje.

Past jménem S-400

Nevyřešeným jádrem sporu zůstává turecký nákup ruského raketového systému S-400. V roce 2019 Washington Turecko z programu F-35 vyloučil s argumentem, že ruská protivzdušná technika v blízkosti provozu F-35 by mohla odhalit schopnosti stealth této stíhačky (White House). V prosinci 2020 Spojené státy uvalily sankce na turecký úřad pro obranné nákupy podle zákona CAATSA, který trestá významné obranné obchody s Ruskem (State Department).

Tím vznikl problém důvěryhodnosti. Pokud Washington nyní schválí pokročilé vývozy bez ověřeného řešení otázky S-400, vyšle signál, že sankce lze vyjednat, když je spojenec dost strategicky užitečný. Právě na to tlačí řečtí a kyperskí kritici: podle nich nejde jen o motory, ale o to, zda vymáhání pravidel něco znamená, dokud S-400 zůstává nevyřešené (Capital, CNA).

Evropa čte stejný spis z různých pozic

Evropští spojenci nemají jednu společnou politiku vůči Turecku, protože nenesou stejná rizika.

Řecko se na věc dívá hlavně optikou vzdušné převahy. Atény koupily od Francie 18 stíhaček Rafale a získaly americký souhlas s pořízením až 40 letounů F-35 (Dassault Aviation, DSCA). Dokud Turecko zůstává mimo F-35, má Řecko ve vzduchu výhodu. Pokud se Ankara do programu vrátí, tento náskok se zmenší.

Německo vychází spíše z turecké užitečnosti pro NATO. Ankara má druhou největší armádu v alianci, kontroluje Bospor a dodávala Ukrajině drony (FAZ). Německá média proto popisují motory pro KAAN jako užší ústupek než návrat k F-35, který zůstává podstatně těžší otázkou důvěry (merkur.de).

Zajímavý úhel přidává Španělsko. Když se francouzsko-německo-španělský projekt budoucí bojové stíhačky FCAS dostal do vážných potíží kvůli sporům o konstrukční pravomoci a rozdělení práce, Madrid podle médií zkoumal předběžné kontakty kolem KAAN. Stejné zprávy ale upozorňovaly, že turecký letoun je pro španělské potřeby palubního letectva příliš nezralý (El Confidencial). Tento zájem nepotvrzuje KAAN jako skutečnou alternativu. Ukazuje spíše, jak potíže vlastních evropských stíhacích programů dělají i z prototypů politicky použitelnou vyjednávací kartu.

Co se zatím nestalo

Žádný ověřený plán na odstranění systému S-400 se neobjevil. Neexistuje ani formální oznámení o prodeji F-35 Turecku. Veřejně není známý žádný podrobný turecký návrh, který by řešil podmínky po vyloučení Ankary z programu v roce 2019 (Haberler, Jerusalem Post).

Bez toho je spor o motory spíše předehrou k většímu rozhodnutí o F-35. Argument pro udržení Turecka uvnitř západních dodavatelských řetězců má váhu: americké motory by Washingtonu dávaly nad Ankarou další páku. Protiargument je stejně silný: oslabení CAATSA by spojencům ukázalo, že sankce stačí přečkat. Ať už rezoluce Titusové projde, nebo ne, jejím hlavním účinkem je zvýšit cenu každého budoucího kroku kolem F-35 a donutit Washington rozhodnout, který signál je pro něj důležitější: ten, který uslyší Atény, nebo ten, který uslyší Ankara.