Výbuch v Constantě odkryl slepé místo radarů

U mola 78 v přístavu Constanta narazil námořní dron do nábřežní zdi a explodoval. Nikdo nezemřel, útočník nebyl prokázán. Rumunsko ale zároveň veřejně neukázalo, která instituce má v civilním přístavu odhalit vojenskou zbraň plující po hladině dřív, než dorazí k molu.

Constanta přitom není jen rumunský problém. Přes přístav proudí ukrajinské obilí v rámci unijních tras solidarity, leží na upravené síti TEN-T, tedy unijní mapě prioritní dopravní infrastruktury, a regionální experti o něm mluví jako o možném logistickém uzlu NATO v Černém moři (AGERPRES). Delší výpadek by zasáhl plavbu po Dunaji, vývoz obilí, ceny pojištění v Černém moři i vojenské plánování spojenců.

Dva sledovací systémy, oba slepé vůči tomu, co připlulo

Prozatímní rumunský ministr obrany Radu Miruță problém popsal bez obalu: rumunská armáda v době míru přístav Constanta nestřeží (European Pravda, WP). Odpovědnost mají jiné státní složky. Podle Miruță by proto měl mít přístav vlastní detekční systémy.

Přístav se sledoval ze vzduchu i z moře, jenže nikoli v měřítku zbraně, která k němu doplula. Stávající systém proti dronům v květnu zachytil vzdušný dron. Rumunská pobřežní dohledová síť sleduje plavidla delší zhruba než šest metrů. Námořní dron Magura V5 měří 5,5 metru, tedy méně, než je prahová hodnota systému. Dva systémy tak měly stejný strukturální problém: neviděly hrozbu, která se skutečně objevila.

Po výbuchu se ukázalo i roztříštění reakce. Civilní námořní úřady objekt zahlédly a upozornily námořnictvo. To informovalo pobřežní stráž a SRI, rumunskou vnitřní zpravodajskou službu. Ukrajina krátce před samovolnou detonací poslala varování. Pobřežní stráž začala autonomní systém pro detekci námořních dronů testovat až poté (Digi24). Miruță zároveň potvrdil, že na moři bylo zničeno dalších pět zbytků dronů, z nichž některé obsahovaly výbušninu (Adevărul, Antena 3).

Přesah války, ne doložený útok

Z veřejně dostupných informací nevyplývá, že šlo o úmyslný útok na přístav členské země NATO. Rumunské a ukrajinské zdroje mluví o ukrajinském námořním dronu, který se vymkl kontrole, pravděpodobně po zásahu ruského elektronického boje (BTA, Antena 3). Prezident Nicușor Dan připsal odpovědnost Moskvě právě přes řetězec elektronického rušení, nikoli přes prokázaný rozkaz k útoku (Moldova1). Bukurešť a Kyjev teď vyjednávají protokol, který má upravit prahy pro varování i programování sebedestrukce před vstupem dronů do rumunských vod.

Toto rozlišení problém nezmenšuje, spíš ho zpřesňuje. Úmyslný útok by spustil čitelnou vojenskou a alianční reakci. Přesah války způsobený elektronickým bojem a zbloudilou municí se do žádné kolonky nevejde pohodlně. Pro civilní přístavní postupy je příliš nebezpečný, pro automatické vojenské velení příliš nejednoznačný.

Kdo hlídá hladinu

Evropská unie pravidla má. Směrnice CER, tedy unijní norma, která kritickým subjektům ukládá hodnotit rizika a posilovat odolnost, pokrývá dopravní infrastrukturu. NIS2, její kyberbezpečnostní protějšek pro správu a řízení základních služeb, se vztahuje na provozovatele přístavů i služby řízení lodní dopravy (EUR-Lex, European Commission). Nejnovější pokyny Komise, vydané před několika dny, berou fyzické, digitální a hybridní narušení jako jedno politické pole. Žádný z těchto rámců ale neříká, který rumunský aktér má malý námořní dron zahlédnout jako první, vyhodnotit ho a mít pravomoc jej zneškodnit dřív, než dorazí k molu.

Část mezery leží na národní úrovni. Určení a dohled nad kritickými subjekty podle CER spadají na členské státy a rumunské zavádění pravidel může být prostě opožděné. Stejná otázka ale dnes platí pro každý přístav na východním křídle, který nese válečnou logistiku: Varnu, Burgas, Alexandrupoli, Klaipėdu i Gdaňsk. Bulharsko už společnou misi s Rumunskem a Tureckem proti námořním minám rozšířilo i na dohled nad podmořskou infrastrukturou (BNR, AGERPRES). Litva šla u vzdušného prostoru dál a provozovatelům letišť přidělila individuální odpovědnost za hodnocení rizik dronů i nouzové postupy (LRT). Přístavy srovnatelnou povinnost nemají.

Evropa předala část válečné práce civilním uzlům. Nepřiřadila k ní ale detekci na úrovni válečného rizika. Miruță, stejně jako každý ministr obrany na východním křídle, dluží veřejnosti konkrétní odpověď na jednoduchou otázku: kdo přesně hlídá vodu.