Chorvatsko prolomilo 26letý monopol v ECB

Po celou dobu existence Evropské centrální banky si čtyři státy dělily její Výkonnou radu jako nepsané výsadní území. Německo, Francie, Itálie a Španělsko v ní držely místa na základě dohody, kterou nevyžaduje žádná smlouva, ale kterou dosud nikdo zvenčí neprolomil. Od 1. června se to mění. Guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić se stává viceprezidentem ECB a nahrazuje Španěla Luise de Guindose. Chorvatsko přijalo euro v lednu 2023. Od založení ECB v roce 1998 neměla žádná země mimo velkou čtyřku místo v šestičlenné Výkonné radě, tedy orgánu, který řídí každodenní chod banky a má stálé hlasovací právo při rozhodování o úrokových sazbách (Global Banking & Finance, Euronews).

Vypočítaný španělský ústup

Španělsko se o uvolněné místo nakonec neutkalo. Vláda Pedra Sáncheze se rozhodla nepředložit kandidáta a odvolala se na neformální pravidlo, podle něhož by na sebe neměli ve Výkonné radě navazovat zástupci stejné země. Skutečný cíl leží dál: v roce 2027 vyprší tři mandáty ve Výkonné radě včetně prezidentského. Osmiletý mandát Christine Lagardeové, který nelze prodloužit, skončí v říjnu téhož roku. Madrid chce právě tuto funkci.

Španělským kandidátem je Pablo Hernández de Cos, bývalý guvernér španělské centrální banky a současný šéf Banky pro mezinárodní platby. De Guindos svůj odchod líčil jako dočasnou ztrátu pozice: „Španělsko je čtvrtou největší ekonomikou eurozóny a jsem přesvědčen, že si místo zajistí“ (Global Banking & Finance). Sázka má ale i domácí riziko. Sánchez vládne v parlamentní menšině, po regionálních porážkách je oslabený a současný guvernér španělské centrální banky se podle médií snaží kandidaturu Hernándeze de Cose podkopat.

Příležitost využili jestřábi

Vujčić uspěl proto, že jeho měnový instinkt odpovídal tomu, co chtěly severní státy eurozóny. Euroskupina, tedy fórum ministrů financí zemí platících eurem, ho v lednu nominovala po třech kolech hlasování. Porazil finského Olliho Rehna a Portugalce Mária Centena. Jeho jestřábí postoj, tedy ochota držet úrokové sazby výše kvůli kontrole inflace, se hodil Německu, Rakousku a pobaltským státům právě ve chvíli, kdy chtěly mít ve Výkonné radě takový hlas.

Centeno, který patří mezi holubice a upřednostňuje volnější měnovou politiku, veřejně kritizoval portugalskou vládu za to, že jeho kandidaturu podpořila příliš pozdě. Na sedícího guvernéra centrální banky šlo o nezvykle otevřenou výtku. Ukázala zároveň, že spor mezi jestřáby a holubicemi dnes formuje obsazování ECB podobně silně jako národní vyjednávání.

Souboj o prezidenta a ti, kdo nehlasují

Větší cena přijde v říjnu 2027. Prezidenta ECB vybírá Evropská rada, tedy hlavy států a vlád, kvalifikovanou většinou: je třeba 55 % členských států zastupujících 65 % obyvatel EU. Žádná země nemá samostatné veto, Německo i Francie ale dokážou skládat blokační koalice. Ve hře jsou kandidáti Španělska, Nizozemska i Německa.

Jeden aktér v procesu chybí úplně: Evropský parlament. Instituce přímo volená občany eurozóny nemá formální hlas při výběru vedení banky, která určuje jejich úrokové sazby a ovlivňuje cenu hypoték i výnosy úspor. Parlament pořádá slyšení a vydává nezávazná stanoviska. Rozhodovací pravomoc zůstává u národních vlád. U instituce, jejíž rozhodnutí dopadají na domácnosti a firmy ve 21 zemích, tak voliči nemají skutečný vliv na to, kdo ji povede.

Chorvatské místo ve Výkonné radě ukazuje, že menší státy eurozóny mohou uspět, když se sejde správná politická konstelace. Zda půjde o trvalé otevření, nebo jen o jednorázovou výjimku, rozhodne až rok 2027. Pokud Španělsko získá nejvyšší funkci a velká čtyřka znovu sevře řady, Vujčićova nominace zůstane poznámkou pod čarou, první prasklinou v monopolu, která se rychle zacelila. Pokud ale menší ekonomiky zůstanou ve hře, vnitřní mapa moci v ECB se posune poprvé od vzniku eura.