Chorvatsko tlačí na policejní data EU

V Antverpách se ještě nedávno kradly kontejnery s kokainem přes PIN kód. Stačil pracovník v přístavu, zkorumpovaný kontakt v logistice a šestimístné číslo — a kokain odjel z jednoho z nejvytíženějších evropských přístavů uvnitř legální zásilky. Belgická celní správa a přístav Antverpy-Bruggy systém nakonec nahradily zabezpečeným digitálním uvolňováním kontejnerů. Skutečný problém ale neležel v zabezpečení jednoho přístavu. Celníci, policie, provozovatelé přístavu a Europol drželi každý jinou část obrazu a právo jim nedávalo dost rychlý způsob, jak je spojit.

Právě tuto praktickou mezeru se nyní snaží otevřít chorvatský ministr vnitra Davor Božinović. Členské státy podle něj mají posílat více dat do Europolu a schengenských systémů a naplno využívat hraniční technologie, jako je Entry/Exit System, který zaznamenává vstupy a výstupy cestujících ze zemí mimo EU na vnějších hranicích, nebo ETIAS, tedy předběžnou kontrolu návštěvníků bez vízové povinnosti (Avaz). Nejde o návrh nové evropské policejní databáze. Božinović tlačí na vlády, aby důsledněji používaly ty, které už existují. Žádný zveřejněný legislativní návrh tuto iniciativu zatím nedoprovází.

Co ukazují Antverpy

Belgický případ dává debatě konkrétní podobu. Europol upozorňuje, že zločinecké sítě pronikají do velkých evropských námořních přístavů přes zkorumpované pracovníky a prostředníky v logistice. Míří tedy spíše na lidi a přístupové body než na samotný náklad. Belgické úřady podle dostupných zpráv loni zabavily 55 tun kokainu, zatímco představitelé státu připouštějí, že větší objemy kontrolami projdou bez odhalení (Brussels Times). Belgická celní správa tvrdí, že v první polovině roku 2026 klesly záchyty v Antverpách téměř o 70 %. To ale měří pouze to, co se podaří zachytit, nikoli to, co projde dál (21News).

Hlavní odpovědí Evropské komise je Evropská aliance přístavů, spuštěná v lednu 2024 jako partnerství členských států, provozovatelů přístavů a unijních agentur (Evropská komise, Rada EU). Logika je jednoduchá: pokud přísnější kontroly v Antverpách vytlačí pašeráky do Rotterdamu nebo Pirea, národní řešení nevytváří bezpečí, ale přesun problému. Ze stejného důvodu se k alianci připojilo i Švýcarsko. Drogová logistika se na hranici EU nezastavuje (Tio.ch).

Nástroje existují. Klíče drží národní vlády.

Evropa už provozuje policejní a hraniční databáze, které dokážou velkou část toho, co Božinović požaduje. Schengenský informační systém, známý jako SIS, je síť varování v reálném čase pro hledané osoby a předměty. Prüm II umožňuje národním policiím automaticky vyhledávat v databázích DNA, otisků prstů a obličejových snímků jiných členských států; podrobnosti se zpřístupní až po shodě (nařízení Prüm II). Europol data analyzuje a koordinuje spolupráci, nemůže ale národním policejním sborům velet (nařízení o Europolu).

Technicky spolu tyto systémy už komunikovat umějí. Každý z nich má ale právně vymezená pravidla, kdo smí data používat a k jakému účelu. Hraniční databáze se nemůže jednoduše proměnit v obecnou policejní síť pro plošné prověřování lidí (nařízení o interoperabilitě).

Úzkým místem tedy není chybějící technologie. O tom, co se do systémů dostane, jak rychle a v jaké úplnosti, rozhodují národní policie, celní správy a pohraniční orgány. Skutečným terčem Božinovićova tlaku je rozdíl mezi tím, co evropské systémy umějí, a tím, co do nich vlády opravdu vkládají.

Německo ukazuje, kde „sdílejte víc“ naráží

Německo zároveň ukazuje, proč se tato mezera nezavírá snadno. Berlín prosazuje reformu spolkové policie, která by zavedla rozpoznávání obličejů v reálném čase s podporou umělé inteligence na nádražích, letištích a v pohraničních zónách (DW). Německé organizace hájící digitální práva tyto návrhy spojují s dřívějšími ústavními spory, v nichž soudy označily široké policejní slučování dat za nepřiměřené (Digitalrechte). Unijní akt o umělé inteligenci povoluje biometrickou identifikaci v reálném čase na veřejných místech jen v úzce vymezených výjimkách pro vymáhání práva (AI Act). Široké národní využití tak pravděpodobně skončí u soudů (T-Online).

Německá námitka nemíří proti Europolu nebo SIS jako takovým. Týká se národních policejních spisů a sledovacích nástrojů, které evropské systémy živí daty. Jakmile státy doma rozšíří biometrické porovnávání a analýzu pomocí umělé inteligence a následně tyto výstupy propojí s přeshraniční spoluprací, dostávají se pod tlak právní pojistky, které mají policejní moc držet pod kontrolou.

V celé debatě přitom chybí jeden hlas: téměř nikdo veřejně nezastupuje lidi, jejichž data tyto systémy pohánějí. Přístavní pracovníci procházející bezpečnostním prověřováním, cestující zaznamenaní v hraničních systémech, podezřelí označení automatickým porovnáváním — v architektuře systému vystupují jako datové vstupy, nikoli jako účastníci rozhodování.

Božinović má pravdu v tom, že zločinecké sítě překračují hranice rychleji, než si policie předává poznatky. Belgická zkušenost z přístavů ukazuje cenu roztříštěnosti. Německá ústavní debata ale připomíná druhou část problému: Evropa už neřeší jen to, kolik policejních dat se přes hranice pohybuje. Stejně důležité je, kdo bude kontrolovat pojistky ve chvíli, kdy se tato data začnou pohybovat rychleji.