Kypr blokuje obchodní dohodu s Tureckem

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan obviňuje Kypr, že sám blokuje modernizaci celní unie mezi EU a Tureckem, tedy obchodního rámce, přes nějž každý rok proteče zboží za více než 210 miliard eur (Evropská komise). Nikósie ale nemusí vyhrát ekonomický spor. Stačí, aby nedala souhlas: podle unijních pravidel musí mít členské státy slovo ještě předtím, než EU otevře obchodní vyjednávání. A Kypr má k odmítnutí jednoduchý důvod. Turecko ho stále neuznává jako stát.

Fidanovo obvinění zaznělo jen několik dní předtím, než se eurokomisaři 1. července sešli s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem. Jedním z témat bylo i rozšíření tureckého přístupu na unijní trh (Euronews). Ankara vykresluje Kypr jako brzdu. Kypr popisuje Turecko jako stát, který žádá hlubší ekonomické vazby, ale odmítá jednat s jedním členem EU jako s legitimním partnerem.

Obchodní dohoda z roku 1996, která zůstala nedospělá

Celní unie mezi EU a Tureckem platí od roku 1996 a odstraňuje cla na většinu průmyslového zboží. Turecko se kvůli ní řídí velkou částí unijních pravidel pro zboží, aniž by mělo hlas při jejich tvorbě. Služby, zemědělství a veřejné zakázky zůstávají převážně mimo dohodu (Evropská komise, Světová banka).

Evropská komise navrhla jednání o modernizaci už v prosinci 2016 s argumentem, že dosavadní uspořádání „narazilo na své limity“ (Evropská komise). Podobně to viděla Světová banka: celní unie podle ní pomohla zapojit turecké továrny do evropských dodavatelských řetězců, zároveň ale vytvořila drahé mezery v tom, jak obě strany řeší normy a spory (Světová banka). Hlavní turecká podnikatelská organizace DEİK označila modernizaci na červnovém summitu v Bruselu za „nezbytnou“ (DEİK).

Ekonomický argument je tedy v zásadě vyřešený už téměř deset let. Překážka leží v politice.

Jak Kypr drží bránu

Podle unijních smluv, konkrétně článku 218 Smlouvy o fungování EU, nemůže Evropská komise otevřít obchodní jednání sama. Potřebuje, aby jí Rada členských států schválila vyjednávací mandát (EUR-Lex). Kypr nemusí v meritu věci přehlasovat Německo nebo Francii. Stačí, že nepřistoupí na politický konsenzus.

Jeho argumenty jsou konkrétní. Turecko nikdy plně neuplatnilo Ankarský protokol, který ho zavazuje rozšířit závazky z celní unie na všechny členy EU včetně Kypru. Závěry Rady EU z prosince 2016 požadovaly „plné a nediskriminační provádění“ tohoto protokolu (Rada EU). V červnu 2018 pak Evropská rada dospěla k závěru, že se Turecko od EU „dále vzdaluje“, a veškerou práci na modernizaci zmrazila (Rada EU). V dubnu 2024 unijní lídři nechali dveře pootevřené, ale jen za předpokladu zlepšení tureckého chování; případné další zapojení popsali jako „postupné“ a „vratné“ (Evropská rada).

Minulý týden se spor zhmotnil velmi prakticky. Turecko vynechalo Kypr z přípravných schůzek ke COP31, klimatickému summitu OSN, který bude hostit. Evropská komise na to reagovala varováním, že „toto je unie 27 států, tečka“ (Reuters). Ankara tak žádala EU o obchodní posun, zatímco jednomu členskému státu odmítala dát místo u mezinárodního stolu.

Nejvíc za pat platí Německo

Náklady zdržení nejsou rozložené rovnoměrně. Velkou část obchodu mezi EU a Tureckem tvoří Německo a německé firmy jsou hluboko zapojené do turecké energetické infrastruktury i výrobních řetězců (německé ministerstvo zahraničí). Pro německého průmyslového dodavatele znamená zastaralý rámec konkrétní potíže: turecké veřejné zakázky zůstávají nedostupné, certifikace se zdržují a služby typu inženýringu nebo poradenství nemohou přes hranici proudit volně.

Ani Berlín však ten spis nečte jako čistě obchodní. Německé ministerstvo zahraničí dál váže vztahy s Tureckem na právní stát a demokratické standardy. Materiály německé agentury pro občanské vzdělávání označují Ankarský protokol a Kypr za hlavní nevyřešené překážky (bpb).

Kypr mezitím z blokace získává právě proto, že celní unie patří k několika málo oblastem, kde členství v EU proměňuje spor o uznání v reálnou vyjednávací sílu. Pokud by modernizace postoupila bez tureckého ústupku vůči Kypru, Nikósie by přišla o nejsilnější páku a Ankara by získala významnou ekonomickou výhodu. Platí to i obráceně: každý další rok zmrazeného mandátu znamená, že firmy na obou stranách nesou náklady zastaralého rámce.

Mandát stojí, rozhovor pokračuje

Na schůzce s Erdoğanem 1. července se vedle migrace a obcházení sankcí mluvilo i o celní unii (Euronews). Téma tedy politicky nezmizelo. Rozhovor ale není mandát. Ekonomický důvod k modernizaci existuje roky. Mandát blokuje fakt, že EU nemůže oddělit přístup na trh od uznání vlastního členského státu. Dokud Turecko bude celní unii brát jako ekonomický nárok nesouvisející s Kyprem a Kypr ji bude chápat jako páku neoddělitelnou od uznání, ani jedna strana nemá důvod udělat první krok.