Český mangan míjí termín EU

České úřady schválily umístění závodu na zpracování manganu u Chvaletic v Pardubickém kraji. Stát tím říká, že podobný projekt na dané pozemky patří (iROZHLAS, Zdarbuh). Neznamená to ale, že se může začít stavět. Projekt české dceřiné firmy společnosti Euro Manganese, obchodované v Kanadě, stále nemá stavební povolení, povolení k hornické činnosti, financování, závazné odběratelské smlouvy ani rozhodnutí představenstva o investici. Komerční výroba má podle současného plánu začít v roce 2032 (Mining Weekly, Smallcaps).

Právě datum je podstatné. Unijní nařízení o kritických surovinách, známé jako Critical Raw Materials Act, má snížit evropskou závislost na zahraničních dodavatelích surovin pro baterie a stanovuje cíle bezpečnosti dodávek k roku 2030 (Eur-Lex). Do té doby Chvaletice nepřidají ani tunu.

Čistá logika, pomalý kalendář

Samotný projekt má pro Evropu neobvykle srozumitelnou logiku. U Chvaletic nemá vzniknout nový důl. Plán počítá se zpracováním zhruba 27 milionů tun odkališť, tedy odpadu po těžbě z let 1951 až 1975, na vysoce čisté sloučeniny manganu používané v katodách baterií pro elektromobily (iROZHLAS, Newsfile). Oba plánované produkty, sulfátový prekurzor a mimořádně čistý kov, vyžadují podstatně náročnější rafinaci než mangan pro ocelárny. Právě proto jsou na strategickém seznamu unijního surovinového nařízení (Euro Manganese).

Chvaletice mají status strategického projektu EU i české národní označení. Jde tedy přesně o typ záměru, pro který Brusel nová pravidla připravil (Mining Weekly, Evropská komise).

Podle předběžného ekonomického hodnocení z roku 2026 by závod mohl vyrábět 150 000 tun ročně, což by pokrylo přibližně 20 % očekávané evropské poptávky po bateriovém manganu. Výstavba první fáze by stála asi 627,5 milionu dolarů (Smallcaps, National Law Review). Předběžné hodnocení ale není studie proveditelnosti. Samotné podání upozorňuje, že neobsahuje prokázané zásoby nerostů a že předpokládané ekonomické výsledky se nemusejí naplnit (Barchart). O konečné stavební povolení chce firma požádat na přelomu let 2027 a 2028 (iROZHLAS). Jediné jmenované zákaznické ujednání, nezávazný term sheet s americkou 6K Energy, zatím nezajišťuje objemy ani ceny (The Globe and Mail).

Továrny dřív než suroviny

Evropa dokáže stavět bateriové továrny rychleji, než si umí zajistit vstupy, které do nich potřebuje. Nejlépe je to vidět v Německu. PowerCo, bateriová divize Volkswagenu, zahájila výrobu v gigafactory v Salzgitteru s katodami typu nikl-mangan-kobalt. Zpracované suroviny i části výrobní technologie však dál přicházejí z Číny (Volkswagen Group, FAZ). U některých strategických vstupů, včetně lithia, niklu a vzácných zemin, je německý průmysl závislý na dovozu z více než 99 % (BDI).

Ekonomika řetězce ukazuje, proč na pořadí záleží. Těžba a zpracování materiálů tvoří 50 až 60 % hodnoty baterie, zatímco montáž článků, na kterou se Evropa soustředila nejdřív, jen 15 až 30 % (Chemietechnik, Deloitte). Evropa si nejprve vybudovala méně hodnotnou část řetězce a tu hodnotnější ponechala zahraničním dodavatelům.

Za vlastním termínem

Nařízení o kritických surovinách chce, aby EU do roku 2030 pokrývala u strategických surovin nejméně 10 % domácí těžby, 40 % domácího zpracování a 25 % recyklace. Zároveň nemá být v žádné fázi zpracování závislá z více než 65 % na jedné zemi mimo EU (Eur-Lex, Evropská komise). I při naplnění plných projekcí by Chvaletice pokryly pětinu evropské potřeby bateriového manganu, ale dorazily by dva roky po cílovém datu.

Evropská bateriová strategie tak naráží na problém pořadí. Pokud Chvaletice získají zbývající povolení, zajistí zhruba 670 milionů dolarů, podepíší závazné odběratelské smlouvy a dospějí ke konečnému investičnímu rozhodnutí, mohou se po roce 2032 stát skutečnou součástí řešení. Při současném harmonogramu však pomáhají spíše evropskému příběhu o dodávkách po roce 2030 než unijnímu cíli pro rok 2030.