Dánsko si ponechá suverenitu, USA rozšíří přístup

Dánsko si podle dohody podepsané v New Yorku 22. září ponechává suverenitu nad Grónskem (úřad dánské premiérky). Pokud ji schválí dánský a grónský parlament, získají Spojené státy trvalé právo rozšiřovat na ostrově svou vojenskou přítomnost. Zároveň dostanou formální úlohu při budoucím rozhodování o bezpečnosti Grónska (Bílý dům).

Suverenita na papíře, přístup výměnou

Donald Trump dohodu podepsal s dánskou premiérkou Mette Frederiksenovou a grónským premiérem Jensem-Frederikem Nielsenem. Text mění obrannou smlouvu z roku 1951, která Washingtonu poprvé zajistila opěrný bod v Arktidě (US Statutes at Large).

Nové znění uznává dánskou svrchovanost, územní celistvost a právo Gróňanů na sebeurčení. Právě to oba premiéři označovali za nepřekročitelnou podmínku (dánské ministerstvo zahraničí). Trump přesto tvrdí, že dohoda Spojeným státům zajišťuje „trvalou kontrolu“ nad bezpečností ostrova (Deutsche Welle).

Výměnou za uznání této hranice získává Washington přístup. Dohoda mu umožňuje modernizovat a rozšířit základnu Pituffik Space Base a zavazuje všechny tři vlády k vybudování nových obranných kapacit v Narsarsuaq a Mestersvigu. Americké lodě, letadla a jednotky se mezi těmito místy budou moci přesouvat po zemi, po moři i vzduchem, a to včetně grónských vod (Bílý dům).

Zveřejněný text nestanovuje datum vypršení dohody. K její změně je nutný souhlas všech stran (dánské ministerstvo zahraničí). Tato pravidla se týkají úprav textu. Zda by některá vláda mohla dohodu později vypovědět, je samostatná otázka, kterou budou muset posoudit parlamenty.

Kdo může zablokovat nové stanoviště

Smlouva z roku 1951 byla dohodou mezi Washingtonem a Kodaní. Nově k ní Nuuk přistupuje „společně s“ Dánskem a každý další návrh na americké stanoviště bude projednávat třístranný výbor. Pokud se výbor do 90 dnů neshodne, návrh se přesune k náměstkům ministrů a poté k ministrům. Automaticky se neschválí nic (Bílý dům).

V praxi to znamená, že nové stanoviště potřebuje souhlas všech tří vlád a Grónsko ho může odmítnout. Jeho vliv ale končí na hranici schváleného prostoru. Uvnitř obranné oblasti už rámec z roku 1951 umožňuje Washingtonu s velkou mírou volnosti stavět, rozmísťovat jednotky a provádět operace (US Statutes at Large).

Nejdále dosahuje ustanovení o případné nezávislosti. Pokud se Grónsko osamostatní, text počítá s tím, že zůstane v NATO nebo do něj vstoupí a převezme práva a povinnosti vyplývající z dohody (dánské ministerstvo zahraničí, TV5Monde). Ustanovení se snaží přenést dnešní bezpečnostní uspořádání do budoucího státu. Nezávislé Grónsko by ale mohlo požadovat nové vyjednávání a samotný text neřeší, zda by jím bylo právně vázáno.

Možnosti, nikoli rozmístění jednotek

O „dvou nových amerických základnách“ se mluvit nedá bez nadsázky. Narsarsuaq je civilní letiště na místě někdejšího amerického válečného letiště, zatímco Mestersvig je odlehlé logistické stanoviště na východním pobřeží. Dohoda neuvádí počet vojáků, rozpočet ani harmonogram výstavby (BBC).

Pituffik už dnes zajišťuje varování před odpaly raket a sledování satelitů, tedy především detekci, nikoli zachycování střel (US Space Force). Podepsaný text nepřidává žádnou jednotku ani protiraketový interceptor. Washington získává možnost stavět v budoucnu, aniž by musel znovu otevírat celou smlouvu.

Právě v této volnosti spočívá evropský význam dohody. Kodaň tvrdí, že podle ní NATO sdílí odpovědnost za bezpečnost Arktidy. Aliance ji však nepodepsala a nezískává ani velitelskou úlohu, ani společné financování (Reuters via Internazionale). Nová zařízení na severoatlantickém křídle by proto byla americkým majetkem, z něhož by spojenci mohli těžit, nikoli společnou infrastrukturou.

Dohoda také dává Washingtonu slovo při prověřování citlivých zahraničních investic v Grónsku. Investoři napojení na státy mimo EU, NATO a uznávané partnerské země budou v těžbě, kritické infrastruktuře a oblasti citlivých dat procházet bezpečnostní kontrolou. Dánské úřady při ní budou konzultovat Spojené státy (Sermitsoq, dánské ministerstvo zahraničí). Státy mimo NATO nebudou moci na ostrově provozovat vojenská zařízení ani udržovat trvalou přítomnost, pokud s tím nebudou souhlasit všechny strany (Politico).

Evropští investoři nejsou vyloučeni. Evropská unie, která se snaží získat přístup ke grónským surovinám, však v těchto konzultacích místo nemá (EU Perspectives). Washington ano.

Dohoda zachovává suverenitu Grónska, Spojeným státům ale zajišťuje dlouhodobé vojenské možnosti a úlohu při prověřování citlivých zahraničních investic. Podepsána už je, v platnost však zatím nevstoupila, protože nejprve musí projít dánským a grónským parlamentem (úřad dánské premiérky). Do té doby zůstávají tyto výhody dohodnutými podmínkami, nikoli faktickou kontrolou. Folketing a Inatsisartut nyní rozhodnou, zda je otevřená dohoda zasahující i do budoucího nezávislého státu cenou, kterou jsou jejich voliči ochotni přijmout.