Dánsko třídí 60 GW frontu k síti

V severní Evropě se úzké hrdlo zelené transformace přesunulo od výroby čisté elektřiny k tomu, zda ji vůbec lze dopravit tam, kde je potřeba. V březnu Dánsko pozastavilo nové velké přípojky k síti. Nizozemsko zavádí formální pořadníky s pravidly společenské priority. V Německu čekají na připojení desetitisíce projektů. Vedení, transformátory a rozvodny vznikaly pro jinou energetiku a dnešní spor se vede o to, kdo k nim dostane přístup.

Dánsko přestalo podepisovat smlouvy

V březnu 2026 pozastavil Energinet, dánský provozovatel přenosové soustavy, tedy firmy spravující vysokonapěťovou síť, všechny nové velké smlouvy o připojení. Když se pauza 3. června formálně skončila, Energinet oznámil, že se ke starému systému nevrátí a nové smlouvy začne podepisovat nejdříve na podzim (Ritzau/Energinet). Žádosti o nové odběry elektřiny dosáhly téměř 60 GW, zhruba osminásobku současné dánské špičkové poptávky. Táhnou je datová centra, bateriová úložiště, vodíkové závody a elektrifikace průmyslu (Produktion.dk, Dansk Fjernvarme).

Odpovědí Energinetu je přídělový model. Místo pořadí „kdo dřív přijde, ten dřív bere“ se budou projekty hodnotit po skupinách podle připravenosti, postupu a „přátelskosti k síti“, tedy podle toho, zda místní síti pomáhají, nebo ji zatěžují (Energinet). Dánský energetický regulátor Forsyningstilsynet zahájil formální šetření, zda Energinet smí taková pravidla zavést bez předchozího schválení podle zákona o dodávkách elektřiny (Forsyningstilsynet). Průmyslové svazy varují, že u velmi velkých projektů se čekání může protáhnout na pět až deset let (Tekniq).

Podle únorového průzkumu hlásila zhruba čtvrtina dánských teplárenských společností zpoždění připojení nebo nabídky na nižší kapacitu (Produktion.dk). Zmrazení se tedy netýká jen nápadných megaprojektů.

Fronta se táhne kontinentem

Dánsko je vyhrocený případ, nikoli výjimka. Evropská komise odhaduje, že do roku 2030 budou elektrické sítě potřebovat investice kolem 584 mld. EUR a zhruba 40 % distribučních sítí v EU je starších než 40 let (European Commission). Mezinárodní agentura pro energii varuje, že výstavba sítí a povolovací řízení nedrží krok s rozvojem obnovitelných zdrojů (IEA). CAN Europe eviduje více než 500 GW větrných projektů uvázlých v evropských frontách na připojení (CAN Europe).

V Nizozemsku se přetížení sítě rozšířilo od velkých průmyslových odběratelů k běžné výstavbě. Od 1. července 2026 budou v přetížených oblastech vstupovat do formálních pořadníků i malí uživatelé, například bytové projekty a malé a střední podniky (Klimaatkrachtig Goeree-Overflakkee).

V Německu podle dostupných údajů čeká na připojení zhruba 40 000 projektů a vázne v nich investice kolem 45 mld. EUR. V jednom případě v Severním Porýní-Vestfálsku se průmyslový park dozvěděl, že jeho připojení se může protáhnout až do 30. let (Focus).

Mechanismus je fyzický. Spotřeba energie, která dříve přicházela přes řetězce ropy, plynu a paliv, se přesouvá do elektrických sítí. Elektromobily, tepelná čerpadla, vodíkové provozy i datová centra potřebují kapacitu v konkrétních místech a konkrétních hodinách. Země může mít celkově dost výroby, a přesto nepřipojit novou továrnu, protože místní transformátor nebo rozvodna už nemají prostor.

Kdo dostane zásuvku první

Přídělový systém vytváří vítěze a poražené. Dánský model zvýhodňuje žadatele s věrohodnými povoleními, financováním a pružným provozem. Spekulativní projekty se v pořadí propadnou. Nizozemsko dělá třídění otevřeně: dopředu se dostávají projekty, které přetížení zmírňují, a klíčové funkce, jako je zdravotnictví, vodní hospodářství a veřejná doprava. Bytová výstavba, nabíjecí infrastruktura a běžné rozšiřování firem mohou čekat déle (EVConsult). Studie pro Utrecht odhadla, že úplné zastavení připojování by místní podniky, školy a dopravce stálo 75 až 225 mil. EUR ročně (BVS).

Mezi úplným odmítnutím a drahou výstavbou existují mezikroky. Technologie pro lepší využití sítí, například software přepočítávající podle aktuálního počasí, kolik elektřiny může vedení bezpečně přenést, by mohly zvýšit použitelnou kapacitu o 20 až 40 % bez stavby nových linek (CATF). Německo už provozovatelům sítí umožňuje při úzkých hrdlech dočasně omezit řiditelné spotřebiče nad 4,2 kW, například tepelná čerpadla a nabíječky aut, místo aby jejich připojení rovnou odmítli (EnBW). Nový unijní balík pro sítě tlačí na rychlejší povolování, lepší filtrování front, flexibilní připojení a sdílení nákladů přes hranice (Eurelectric).

Jádrem sporu je rozdělování kapacity. Mapy, které developerům říkají, kde je síť plná, zároveň investorům ukazují, které regiony ještě vypadají životaschopně. Když je transformátor obsazený, vlády musí vybírat mezi datovým centrem, bytovou výstavbou, bateriovým projektem a přechodem teplárny na elektřinu. Evropa se deset let přela o to, jak rychle má zezelenat. Teď stojí před těžší otázkou: kdo půjde první.