Nafta po konci úlev míří ke €3

Americké údery na íránské cíle z 9. června, které následovaly po sestřelení vrtulníku Apache poblíž Hormuzského průlivu, znovu vyostřily konflikt, do něhož se Evropa vojensky zapojit nechce a ekonomicky na něj není připravena. Velké vlády EU účast v bojích vyloučily. Bezprostřední riziko je jinde: v cenách energií, konci úlev na pohonné hmoty a absenci společného postupu.

Berlínská dluhová brzda narazila na ropný šok

Německá koalice 9. června rozhodla, že neprodlouží takzvaný Tankrabatt, tedy snížení daně z pohonných hmot o 17 centů na litr, které má skončit 30. června (Focus). Důvodem je Schuldenbremse, německá ústavní dluhová brzda, která omezuje, kolik si spolková vláda může v daném roce půjčit. Když už rozpočtový strop zatěžují vyšší výdaje na obranu, Berlín dospěl k závěru, že při rostoucích cenách ropy nemůže dál snižovat palivové daně. Rozhodnutí padlo ve stejný den jako americké údery na Írán. Německý rozpočtový kalendář a geopolitická krize se míjejí.

Podle analytiků by se bez podpory mohla cena nafty dostat až na 3 eura za litr (n-tv). Německo přitom není samo. Také španělská úleva na pohonné hmoty končí 30. června. Itálie sice snížení spotřební daně prodloužila do 3. července, ale zároveň ho zmenšila na polovinu (Euronews). Během jediného týdne tak několik vlád EU stahuje cenovou podporu, aniž by existoval evropský mechanismus, který by společný dopad tlumil.

Evropská komise 3. června členským státům nabídla určitou rozpočtovou volnost pro výdaje snižující závislost na fosilních palivech. Nabídka ale výslovně nezahrnuje dotace na pohonné hmoty. Země, které by podporu cen u čerpacích stanic prodloužily, proto riskují porušení unijních limitů pro schodek a případně postup při nadměrném schodku, tedy nástroj Komise vůči vládám, jejichž deficit překročí 3 % HDP. Národní vlády stojí před nepříjemně jednoduchou volbou: nechat si vynadat voliči u pump, nebo čelit tlaku Bruselu kvůli rozpočtu.

ECB hrozí špatné čtení dat

Evropská centrální banka by podle očekávání měla zítra zvýšit úrokové sazby poprvé od září 2023. Inflace v eurozóně se drží výrazně nad dvouprocentním cílem ECB a hlavním důvodem jsou ceny energií. Jarní prognóza Komise už kvůli energetickému šoku zvýšila odhad inflace pro rok 2026 (European Commission).

Skutečný problém začne po 1. červenci. Když několik zemí současně ukončí palivové úlevy, naměřená inflace vzroste mechanicky. Zdraží benzin a nafta, index spotřebitelských cen se posune nahoru. Takový skok ale vychází z politického rozhodnutí ukončit daňovou slevu. Sám o sobě neříká, zda domácnosti skutečně víc utrácejí. Pokud ho ECB vyhodnotí jako běžné inflační zrychlení a v září sazby zvýší znovu, bude měnovou politiku utahovat podle čísla, které odráží rozpočtovou politiku vlád, nikoli tlak v ekonomice.

ECB zatím veřejně nevysvětlila, jak chce v srpnových datech, která budou podkladem pro zářijové rozhodnutí, oddělit konec subvencí od podkladové cenové dynamiky. Bez jasné metodiky hrozí, že vedlejší efekt končících úlev bude brán jako důkaz zrychlující inflace.

Stejné zvýšení sazeb přitom dopadne na evropské ekonomiky nerovnoměrně. V Německu, kde část inflace souvisí s poptávkou, fungují vyšší sazby zhruba tak, jak mají. V Itálii, Řecku a Španělsku, kde cenové tlaky téměř celé přicházejí přes dováženou energii, stejný krok zdražuje vládní financování právě ve chvíli, kdy tyto státy potřebují platit krizová opatření.

Symbolická odpověď na strukturální problém

Diplomatická pozice EU odpovídá jejím ekonomickým omezením. Vysoká představitelka Kaja Kallasová, tedy nejvyšší unijní činitelka pro zahraniční politiku, 8. června v Nikósii ministrům obrany řekla, že „region nepotřebuje eskalaci“, a nabídla unijní pomoc s doprovodem lodí, ovšem až po příměří (EEAS). Jakákoli silnější pozice by podle pravidel zahraniční politiky EU vyžadovala jednomyslnost všech 27 členských států, což je laťka, která rozhodnější postup opakovaně blokuje. Sankce přijaté téhož dne mířily na dvě osoby a jednu jednotku námořnictva Íránských revolučních gard. Šlo o symbolické gesto bez hmatatelného vlivu na konflikt (Brussels Times).

Během tří týdnů se sbíhají tři oddělené krize: napětí na trhu s ropou po eskalaci kolem Hormuzu, konec palivových subvencí napříč Evropou a centrální banka, která se chystá utahovat politiku podle inflačních dat, jež nemusí číst správně. Každá z těchto krizí má vlastní institucionální kalendář. Mechanismus, který by je sladil, neexistuje.