Digitální euro míří na Visa a Mastercard

Strategická závislost dobře vystihuje postavení Evropy v digitálních platbách. Přibližně dvě třetiny karetních transakcí v eurozóně procházejí přes Visa a Mastercard (ECB, Journal of Competition Law & Economics). Ve 13 z 21 zemí eurozóny neexistuje domácí kartový systém, který by fungoval u pokladen obchodů (Bundesbank). Dne 23. června posunul hospodářský výbor Evropského parlamentu návrh regulace digitálního eura k hlasování v plénu (European Parliament).

Digitální euro by bylo elektronickou hotovostí vydávanou Evropskou centrální bankou, tedy institucí, která řídí měnu eurozóny, a distribuovanou přes běžné banky. Nejde o kryptoměnu. Pořád by to bylo euro, vždy v hodnotě jednoho eura, jen kryté centrální bankou místo soukromou firmou (ECB). Prakticky by šlo o peníze z peněženky převedené do digitální podoby: veřejné peníze držené přímo, nikoli vklad u komerční banky.

Bez záložní cesty není kontrola

Visa a Mastercard zpracovávají platby efektivně. Pokud ale platební provoz běží téměř celý přes zahraniční sítě, Evropa nemá plnou kontrolu nad cenou, technickými standardy ani odolností vlastních digitálních plateb. Když tyto sítě zvýší poplatky, změní podmínky nebo zaznamenají výpadek, obchodníci a spotřebitelé v eurozóně mají jen omezenou možnost úniku.

Mezeru dobře ukazuje německá girocard. V Německu funguje, ale na zahraničních terminálech se opírá o infrastrukturu Visa nebo Mastercard (Bundesbank). U přeshraničních karetních plateb uvnitř eurozóny se podíl zpracovaný mimoevropskými sítěmi podle představitelů ECB blíží 100 % (Le Monde). Francie má Cartes Bancaires, Itálie Bancomat, Nizozemsko iDEAL. Žádný z těchto systémů nefunguje hladce napříč hranicemi a jejich společný podíl klesá: mezinárodní kartová schémata zvýšila svůj podíl na karetních platbách v eurozóně zhruba z 56 % v roce 2017 na asi 61 % v roce 2022 (Journal of Competition Law & Economics).

Digitální euro by zavedlo jednotný technický standard, díky němuž by platby mohl přímo zpracovat jakýkoli telefon, karta nebo terminál v eurozóně. Transakce by pak nemusely proudit přes americké sítě. Návrh Evropského parlamentu počítá s tím, že většina podniků, které už přijímají digitální platby, by musela přijímat i digitální euro. Zároveň by zastropoval poplatky obchodníkům a základní účty by byly pro uživatele zdarma (European Parliament, EU Perspectives).

Banky mohou přijít o levné financování

Spotřebitelé by získali bezplatnou veřejnou platební možnost, která by fungovala online i offline. U offline plateb parlamentní text stanoví, že platební data zůstanou v zařízení a neprojdou přes banky ani platební zprostředkovatele (European Parliament). Obchodníci by mohli vydělat na nižších nákladech, pokud by konkurence stlačila poplatky: Visa a Mastercard dnes podle Le Monde inkasují od evropských obchodníků na mezibankovních a schémových poplatcích zhruba 2 mld. EUR ročně (Le Monde).

Nejsložitější pozici mají banky. Digitální euro by distribuovaly a dál by držely vztah se zákazníkem, zároveň by ale mohly přijít o část vkladů. Pokud by lidé přesunuli peníze z běžných bankovních zůstatků do peněženek s digitálním eurem, banky by ztratily levný zdroj financování, z něhož dnes poskytují úvěry. V ekonomice by to mohlo zvednout cenu půjček.

Rozsah rizika zůstává sporný. Podle Reuters simulace ECB ukazují, že při limitu 3 000 EUR na osobu by z bankovních účtů mohlo odejít až 699 mld. EUR, tedy 8,2 % vkladů domácností a firem v eurozóně (Marketscreener/Reuters). Je to scénář, nikoli prognóza. Vysvětluje ale, proč německé banky označují projekt za „státní paralelní nabídku“ bez jasné přidané hodnoty (Handelsblatt). Spor se vede i o cenu výstavby systému: ECB ji odhaduje na 4 mld. až 5,8 mld. EUR během čtyř let, bankovní sektor uvádí částky až 18 mld. až 30 mld. EUR (Marketscreener/Reuters).

Skutečný test přijde až s používáním

Hlasování ve výboru je jen jeden krok. Stále chybí schválení plénem, jednání mezi Evropským parlamentem a členskými státy i konečné rozhodnutí Rady. ECB počítá s pilotními transakcemi od poloviny roku 2027 a s možným prvním vydáním v roce 2029 (ECB, EUNews).

Těžší otázka zní, zda lidé a obchodníci digitální euro skutečně začnou používat. Platební síť, přes kterou nikdo neposílá peníze, je suverenita hlavně na papíře. Rozhodovat budou míra přijetí v jednotlivých zemích, skutečné náklady obchodníků po napojení systému a také to, zda banky produkt aktivně podpoří, nebo ho nechají žít v koutě aplikace. Evropa svou závislost popsala přesně. Zda dokáže změnit platební návyk, zůstává otevřené.