Nizozemsko řeší čínský schodek

Sjoerdsma odjel do Pekingu zklidnit vztahy, ale zároveň se dotkl mnohem tvrdší evropské otázky. Nizozemsko vyslalo do Číny první ministerskou obchodní misi od roku 2018, uvedla agentura EFE přes Infobae. Spor o Nexperii mezitím ukázal, kde dnes leží evropské riziko vůči Číně: nikoli jen v hotových výrobcích, ale v součástkách, bez nichž se zastaví továrny.

Nexperia je nizozemský výrobce čipů vlastněný čínskou společností Wingtech. Jeho komponenty se používají v autech, průmyslových zařízeních i elektronice, napsal The Economist. Kontrola nad firmou proto není jen otázkou vlajky na budově. Pokud Haag zabrání přesunu výrobního know-how nebo rozhodování do Číny, Peking může stále tlačit přes tok dílů, které evropští výrobci potřebují.

Levné součástky mohou vyjít draho

Obchodní čísla vysvětlují, proč je čínská nabídka pro Evropu tak silná. DW a CNBC s odkazem na údaje za rok 2025 uvádějí, že EU vyvezla do Číny zboží za zhruba 199,6 mld. EUR, zatímco dovoz z Číny dosáhl asi 559,4 mld. EUR. Schodek obchodu se zbožím tak činil přibližně 359,8 mld. EUR (DW, CNBC). Takový schodek sám o sobě nedokazuje neférové jednání. Ukazuje ale, kolik evropských podnikatelských modelů dnes stojí na čínských dodávkách.

Problém se zostřuje ve chvíli, kdy dovoz tvoří baterie, čipy, magnety, ocel, solární technologie a stroje. Levná čínská výroba dnes evropským odběratelům snižuje náklady. Zároveň bere zakázky evropským producentům. Když jim ubývají objednávky, méně investují, fixní náklady na továrny a vybavení rozpočítávají na menší objem výroby a zdražují právě ve chvíli, kdy po nich Evropa chce růst.

Nizozemská cesta proto není jen klidnější bilaterální schůzkou. Nizozemsko potřebuje otevřený obchod, protože přístavy, logistika a špičkoví dodavatelé jsou základem jeho ekonomického modelu. Brusel ale potřebuje tlak, který lze skutečně použít: cla, tedy daně z dovozu, a šetření subvencí, tedy státní podpory, která může firmám umožnit prodávat pod náklady konkurence.

Tentýž klid pomáhá i škodí

Německo ukazuje, proč mají klidnější vztahy pořád cenu. Jeho automobilky a strojírenské firmy používají Čínu zároveň jako trh i jako zdroj dílů a materiálů. Čínské firmy jim přitom začínají konkurovat v elektromobilech, bateriích a průmyslovém vybavení. Prodeje Porsche v Číně v roce 2024 klesly o 28 %, uvedl Automobil Produktion. Reuters a MarketScreener zároveň citovaly unijně financovanou zprávu o čipech, podle níž Evropa závisí na Číně u kritických materiálů a na USA u klíčových technologií (MarketScreener).

Německý průmysl vydělává, dokud díly proudí. Ztrácí, pokud levný dovoz postupně oslabuje evropské továrny, dodavatele a technické dovednosti. Klid pomáhá současnému obchodnímu modelu. Zároveň může oddálit práci, která je nutná ke snížení závislosti.

Polsko ukazuje tlak na výrobce ostřeji. Rzeczpospolita s odkazem na GUS uvedla, že v roce 2025 Polsko vyvezlo do Číny zboží za 13,2 mld. zlotých a dovezlo z Číny za 232,4 mld. zlotých. Business Insider s odkazem na Eurostat vyčíslil zápornou bilanci Polska s Čínou v prvním čtvrtletí roku 2026 na 8 mld. EUR, tedy zhruba 3,75 % čtvrtletního HDP, výkonu ekonomiky za dané období (Rzeczpospolita, Business Insider). Levné čínské vstupy mohou držet nízko náklady továren v Polsku, Česku nebo na Slovensku. Levné hotové výrobky ale zároveň mohou vytlačovat místní výrobce součástek, spotřebičů, oceli a baterií.

Evropa stále chce čínskou rychlost

Španělsko vysvětluje, proč Evropa nemůže jednoduše zavřít dveře. Bateriový projekt společnosti Gotion ve Valladolidu získal 138,2 mil. EUR ze španělského programu PERTE VEC. Tvrzení o investici kolem 950 mil. EUR a zahájení provozu v roce 2027 zatím zůstávají projektovými oznámeními, uvedly El País a Castilla y León Económica. Čínský investiční kapitál vypadá lákavě ve chvíli, kdy Evropa chce rychle stavět bateriové továrny. Riziko spočívá v tom, že Evropa hostí závod, zatímco klíčová rozhodnutí o chemii, softwaru a dodavatelích zůstávají jinde.

Sjoerdsmova mise může Evropě pomoci, pokud jí koupí čas na dohodu, kde je čínská nabídka vítaná a kde se kontrola stává nebezpečnou. Prodraží se ve chvíli, kdy si každá zranitelná metropole vyjedná vlastní obchod: nizozemská logistika, německá auta, polské továrny, španělské baterie. Peking nepotřebuje formální obchodní válku, pokud dokáže nabídnout klid tam, kde Evropa potřebuje díly, investice tam, kde potřebuje továrny, a tlak tam, kde jedna vláda blokuje dohodu. Evropská otázka zní, zda se dočasné uklidnění promění ve společnou vyjednávací sílu, nebo jen v sérii oddělených závislostí na Pekingu.