E5 se dělí kvůli úderům na dálku

Estonský ministr zahraničí označuje zbloudilé ukrajinské drony na území NATO za „cenu, kterou stojí za to zaplatit“ (Zeit). Italský ministr zahraničí naopak říká, že zbraně, které Řím posílá Ukrajině, se „nikdy“ nesmějí používat mimo ukrajinské území (Reuters). Mezi těmito dvěma postoji se dnes pohybuje evropská debata: největší vojenské mocnosti kontinentu budují pro Ukrajinu nové schopnosti k úderům na větší vzdálenost, ale nemají shodu na tom, kdo ponese riziko, když se takové útoky přelijí přes hranici NATO.

Jeden dron sestřelí. Jiné ne.

Dne 8. června sestřelily francouzské stíhačky v rámci alianční mise Baltic Air Policing dron, který pronikl do lotyšského vzdušného prostoru u Rēzekne, nedaleko ruské hranice (LRT, NATO). Baltic Air Policing je rotační hlídková mise NATO, protože pobaltské státy nemají dost vlastních stíhacích letounů. V dřívějších případech nad Polskem a Rumunskem piloti drony sledovali, ale nestříleli: riziko pádu trosek vyhodnotili jako příliš vysoké, případně nebyla hrozba dost jasná. Společná doktrína, která by jim přesně říkala, jak postupovat, neexistovala.

Obyvatelé lotyšského regionu Latgale ani obce na východě Polska do těchto rozhodnutí nemluvili. Neviděli ani pravidla, podle nichž pilot pozná, kdy má vystřelit. Právě mezera mezi tím, co aliance technicky umí, a tím, co je ochotna veřejně vysvětlit a politicky nést, stojí uprostřed sporu, který se nyní táhne pěti evropskými metropolemi.

Dva týdny po sestřelu nad Lotyšskem se v Berlíně sešla skupina E5. Tvoří ji pět evropských států s nejvyššími vojenskými výdaji: Francie, Německo, Británie, Itálie a Polsko. Lídři slíbili urychlit dodávky „schopností hlubokých přesných úderů“ pro Ukrajinu (Élysée, Bundesregierung). Řečeno méně úředně: zbraní s delším dosahem. Prohlášení ale neříká, kdo bude řídit riziko, pokud tyto zbraně vyvolají incidenty na území aliance.

Pět metropolí, pět červených linií

Estonsko stojí na jednom konci debaty. Ministr zahraničí Margus Tsahkna tvrdí, že občasný dopad ukrajinských dronů na území spojenců je přijatelný, pokud útoky ničí ruské rafinerie a vojenské základny. Žádná jiná vláda NATO takový postoj veřejně nezaujala.

Lotyšsko souhlasí s tím, že Ukrajina potřebuje schopnost útočit na větší vzdálenost, ale na riziko reaguje technikou, ne politickým smířením s přelety a dopady mimo cíl. Riga u ruské hranice rozmísťuje další radary a systémy protivzdušné obrany (NATO). Chce tedy větší schopnost zachytávat cíle, nikoli větší toleranci k zbloudilým dronům.

Polsko podporuje vojenský efekt ukrajinských útoků. Dronové kampaně podle polského tisku donutily Rusko stahovat protivzdušné systémy z fronty, aby chránilo rafinerie v týlu (Rzeczpospolita). Premiér Donald Tusk však zároveň vymezil hranici: bezpečnostní ujednání, která vzniknou bez Polska, Polsko zavazovat nebudou (gov.pl).

Německo posiluje obranu na východní hranici NATO, včetně trvalé brigády v Litvě. Zároveň se vyhýbá formulacím, které by naznačovaly německou účast na výběru cílů uvnitř Ruska (Bundesregierung).

Itálie drží nejtvrdší západoevropskou linii. Ministr zahraničí Antonio Tajani prohlásil, že NATO se má vyhnout jakémukoli dojmu, že vstupuje do války (Reuters).

Pravomoc, ke které se nikdo nehlásí

Samotná Severoatlantická smlouva na hlavní otázku neodpovídá. Článek 5, tedy ustanovení o kolektivní obraně, podle něhož mají spojenci brát útok na jednoho člena jako útok na všechny, se použije až tehdy, když se členové společně shodnou, že došlo k „ozbrojenému útoku“. Článek 4 umožňuje konzultace, pokud se některý člen cítí ohrožen. Zbloudilý dron, jehož původ bývá v prvních hodinách nejasný, automaticky nespadá ani do jedné kategorie (North Atlantic Treaty). Pravidla nasazení, tedy rozkazy určující, kdy smí pilot střílet, proto zůstávají národní, nikoli alianční.

Francie nad Lotyšskem dron sestřelí. Rumunsko jiný sleduje a nestřílí. Polsko monitoruje a varuje. Každá reakce může dávat smysl sama o sobě. Dohromady ale Moskvě ukazují, že východní hranice NATO na stejný typ incidentu nereaguje jednotně.

Lídři E5 se přihlásili k dodávkám zbraní s delším dosahem. Nikdo z nich se nepřihlásil k politické odpovědnosti za riziko, které tyto zbraně mohou vytvořit na území spojenců. Náklady tak zatím nesou lidé žijící nejblíže východní hranici NATO, aniž by jejich vlády tuto cenu veřejně pojmenovaly, natož aby o ní nechaly rozhodovat.